Sebastianovi světlé vlasy byly slepené potem a jeho modré oči skrývaly před světem svojí krásu za zavřenými víčky. Hladil jsem ho prsty po levé ruce a pohled upíral na mobil na nočním stolku vedle postele.
Pojď si hrát.
Střecha Bartovy nemocnice
-SH
,,Sebby?" oslovil jsem ho tiše. Sebastianovy oči se otevřely a jeho zorničky se zúžily jak do nich zasvítilo světlo.
,,Ano?"zamumlal.
,,Myslím, že máš venku dárek." řekl jsem.
,,To počká." odbil mě. Obrazovka mého telefonu se znovu rozsvítila.
PS: Mám něco, co bys
možná chtěl zpátky.
,,Nepočká" Sebastian zakňučel a podíval se na mě.
,,Běž" řekl jsem rozhodně. Chvíli se mi s protestem díval do očí, ale pak konečně uhnul pohledem. Díkybohu, ještě chvíli a neudělal bych to, co musím. Sebastian se posadil a pročísl si rukou vlasy. Položil okolo mě majetnicky ruce na postel a sklonil se pro polibek. Jeho hebké rty mě pohladily po těch mých a jeho oči se chvíli nesoustředily na nic jiného, než na mě. Zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči.
,,Běž prosím" řekl jsem tiše. Sebastian si povzdechl a odtáhl se ode mně. Vstal a oblékl si kalhoty. Díval jsem se s malým úsměvem na to, jak si přetahoval bílé triko přes hrudník a skláněl se, aby si zavázal tkaničky. Kdyby se v tu chvíli na mě podíval ze správného úhlu viděl by v tom úsměvu smutek.
,,Jdeš taky, nebo mě chceš jenom vyhnat?" zeptal se a tázavě se na mě podíval. Zasmál jsem se a vstal z postele.
,,Běž, doženu tě." pokynul jsem mu a vytáhl si ze skříně čistou košili.
,,To je za sex?" zeptal se Sebastian s pohledem upřeným na černé Lamborghiny zaparkované v garáži před námi.
,,Měl si snad pocit, že bych měl čas volat někomu, aby to sem přivezl?" zeptal jsem se ho se sarkastickým nádechem v hlase.
,,Škoda, doufal jsem, že bych to mohl dělat častěji." opáčil Sebastian a přitiskl se ke mně. Chtivě mě políbil a rukou mi zajel pod lem kalhot. Stiskl jsem jeho ruku okolo zápěstí a odtáhl se od jeho rtů.
,,Ne" řekl jsem tiše a zavrtěl hlavou. Sebastian ode mně odstoupil a zklamaně na mě pohlédl.
,,Proč sis bral oblek?" zeptal se a přejel po mně pohledem.
,,Protože se blíží velká chvíle." odpověděl jsem mu a podal mu klíče od auta. Světla černého auta problikla, když ho Sebastian odemkl. Usmíval se jako malé dítě, které dostalo novou hračku. Byl šťastný. Otevřel dveře a posadil se za volant. Pousmál jsem se a obešel auto, abych se posadil na sedadlo spolujezdce.
,,Líbí se ti?" zeptal jsem se ho, i když jsem znal odpověď.
,,Je nádherný" odpověděl mi Sebastian a položil ruce na volant potažený světlou kůží. Zhluboka jsem se nadechl a podíval se na něj přes zrcátko.
,,Něco od tebe potřebuju." promluvil jsem tiše. Sebastian se zarazil a otočil se na mě. V jeho očích bylo vidět podezření. Zná mě už prostě příliš dlouho. Lehce jsem pro sebe zavrtěl hlavou a usmál se.
,,Svezeš mě někam?" Sebastian se zasmál a nastartoval.
