Sebastian se jemně odtáhl a začal se smát.
,,Myslel jsem, že ty nepiješ." řekl v pauze mezi přiopilým smíchem. Polkl jsem a nahodil nervózní úsměv.
,,Ani ty bys neměl." řekl jsem přísně, ale v mém hlase byla slyšet lítost.
,,Jsi ještě jako malé dítě..-"
,,Zabil jsem člověka Jime! Existuje něco dospělejšího?!" přerušil mě prudce. Vstal jsem, ušel několik kroků a podíval se do Sebastianových modrých očí. Byly skoro stejné jako když jsem se do nich podíval poprvé před těmi více než šesti lety. Stále v nich byla ta nevinost toho malého světlovlasého chlapce, který pálil mravence. Ta nádherná nevinost, která se přímo za výlohou jeho duhovek snoubila s tou neodolatelnou jiskřičkou šílenství. Dokonalý pár. Jenže něco bylo jinak. Už to nebyla klidná hladina s malými vlnami, ani rozbouřený oceán s obrovskými vlnami, co se mu odráželo v očích. Tohle bylo děsivější, krásnější. Jako ztichlé moře před bouří.
,,Byla to chyba, ale musel jsem to udělat." Rozčilovalo mě to. Rozčiloval mě on samotný. Cítil jsem jak se mi krev hrne do hlavy a do srdce, které tlouklo stále rychleji a rychleji. Přikývl jsem a podíval se na něj.
,,Ty jsi myslíš, že to co jsi udělal Jennifer byla nutnost?" zeptal jsem se ho tichým hlasem a lehce se usmál.
,,Ne" řekl jsem a zavrtěl hlavou.
,,Nemusel jsi to udělat. Mohl jsi ji střelit do ramene, do kolena..-"
,,Trefil bych tebe."
,,Oba víme jak dobrý jsi střelec a věř mi, že poznám když mi někdo lže. Možná je to superschopnost." Sebastian uhnul hlavou na stranu a zadíval se někam do prázdna.
,,Chtěl si někoho zabít a tohle byla skvělá příležitost." pokračoval jsem.
,,Přestaň Jamie!" poručil mi Sebastian. Znovu jsem se usmál a vzal si do ruky jeho pistoli.
,,Zachránil si život, ale mohl si zachránit dva." Sebastian stále mlčel ale ruce měl stisknuté v pěst.
,,Pokud teda pro tebe nebyla smrt lepší odměnou než život."
,,Můžeš prostě držet hubu?! Jako hodnej kluk?" vykřikl na mě Sebastian.
,,Víš moc dobře, že jsem nikdy nebyl hodnej kluk." řekl jsem s úsměvem a přistoupil blíž k němu. Opřel jsem si ruce o jeho kolena a sehnul se k jeho skloněné hlavě.
,,Chtěl jsi ji zabít." řekl jsem prostě. Sebastian ke mně zvednul hlavu. Jakoby zapomněl na to co se stalo před několika minutami. Jakoby zapomněl na ten polibek a na ty dlouhé pohledy mezi námi. Byl zase ten malý kluk se světlými vlasy v obličeji a zářivýma očima. Zavřel jsem oči abych zaplašil touhu ho znovu políbit a zadíval jsem se hluboko do toho ztichlého moře.
,,Musíš to jenom přijmout."
