Dny plynuly a já si stále čím dál tím víc uvědomoval, že ten dávný polibek, nebyl jen můj hloupý opilý výstřelek. Z temného nebe padaly sněhové vločky. Po chodníku pode mnou spěchali poslední lidé do obchodů , které ještě nezavřeli, aby nakoupili dárky pro své bližní. Ve vlasech a na ramenou jsem měl sníh a tváře se mi červenaly mrazem. Uslyšel jsem za sebou klapnutí jak se dveře na balkon otevřely a zase zavřely. Jim se postavil vedle mě a párkrát přešlápl na místě.
,,Veselé Vánoce" prolomil jsem ticho a krátce se na něj podíval.
,,Už zase?" zeptal se s otráveným údivem.
,,Každý rok, ve stejný den" opáčil jsem a široce se usmál. Jim přikročil k zábradlí a podíval se přes něj dolů.
,,Podívej se na všechny tyhle lidi Sebby." řekl a ukázal na chodce pod námi.
,,Tenhle večer se všichni vrátí domů, ke svým šťastným rodinám. Schovají dárky, tak aby je jejich dětičky neviděly a potom společně zasednou k večeři, kde se všichni dohromady přejedí." odmlčel se, ušklíbl se a zase pokračoval.
,,A potom, až děti odejdou spát, to všechno zalijí alkoholem dokud neusnou s obličejem přilepeným k vánoční výzdobě." dokončil.
,,To nezní tak špatně" řekl jsem a pokrčil rameny.
,,Myslim to s tim opíjením." dodal jsem na vysvětlení a podíval se na Jima. Jen se pousmál a zavrtěl nade mnou hlavou. Vypadal, jakoby jeho tělo mráz okolo nás nevnímalo. Jeho tvář si ponechávala stejnou barvu a jediná věc, která na něm se zimy zůstávala, byly bílé sněhové vločky v jeho tmavých vlasech. Otřásl jsem se zimou, která na mě začala doléhat. Jim se ke mně otočil a naklonil hlavu na stranu.
,,Můžu ti něco říct?" zeptal se zaujatě. Nakrčil jsem obočí a tázavě se na něj podíval.
,,Jo?" odpověděl jsem nejistě.
,,Vypadaš už skoro víc jako hromada sněhu, než jako můj Sebastian. Opraš se a přijď dovnitř." Otočil se ke mně zády a vrátil se dovnitř. Chvíli jsem se díval za ním. Posadil se do křesla a zaklonil si hlavu dozadu. Vločky na jeho vlasech se rozpustily a zanechaly na nich po sobě mokré stopy. Setřásl jsem ze svých ramenou sníh a rukou ho vytřásl i z vlasů. Sundal jsem si bundu, protože z ní všechen sníh setřást nešel a vešel dovnitř za Jimem. Přehodil jsem vlhkou bundu přes opěradlo židle, která stála u jídelního stolu a posadil se do křesla naproti Jimovi.
,,Je ti pořád zima?" zeptal se a podíval se na mě přes hranici vzduchu mezi námi. Mlčel jsem a díval se mu do očí. Jim vstal a přikročil k baru, který procházel středem místnosti. Sklonil se a vyndal jednu ze svých láhví. Rozlil část jejího obsahu do dvou skleniček a láhev vrátil zpět na její místo. Vrátil se a jednu ze skleniček položil na stůl. Poté ke mně klidným krokem přikročil a postavil se za mé křeslo. Sklonil se ke mně zezadu a podal mi do ruky druhou skleničku. Stejně klidným krokem se vrátil zpět ke svému křeslu a posadil se do něj.
,,Říkal si přece..-" začal jsem nechápavě protestovat.
,,No tak Sebby." přerušil mě a napil se alkoholu.
,,Jsou přece Vánoce."
Řeknu to ještě tady, protože nevím kdo všechno mě odtud sleduje. Momentálně si předepisuju dvě knížky. Pokud nějak znáte ostatní moje knížky, tak vám řeknu, že s jednou z nich se vracím do starých dobrých časů. Co se týče té druhé, to je čistě něco nového. Plánuju vydat alespoň jednu z nich, jakmile dopíšu tuhle knížku, což bude (nebudu vám lhát) celkem brzo. Doufám, že se vám budou moje "novinky" líbit stejně tak jako moje tvorba do teď.
