,,Ah, ha, ha, ha, stayin' alive, stayin' alive
Ah, ha, ha, ha, stayin' alive"
Proč teď? Proč zrovna teď? Otráveně jsem si povzdechl a zavřel oči. ,,Bude vadit, když to zvednu?" zeptal jsem se a přivřel oči.
,,Ne, prosím. Máš na to zbytek života." Sáhl jsem si do kapsy a vytáhl mobil. Přijmul jsem hovor a přiložil si telefon k uchu.
,,Ano? Jistě, co chceš?" Poslouchal jsem ženský hlas, který s opatrností vyslovoval každé slovo.
,,Řekni to ještě jednou!" zvýšil jsem hlas a otočil se zpátky k Sherlockovi.
,,Řekni to ještě jednou a pamatuj si, jestli mi lžeš, najdu si tě a stáhnu tě z kůže." Lehce jsem kývl hlavou.
,,Počkej" řekl jsem a odtáhnul mobil od svého ucha. Udělal jsem několik kroků blíže k Sherlockovi a zastavil se u hromádky látky a výbušnin.
,,Omluv mě" začal jsem a neodvracel pohled od bundy.
,,Špatný den pro smrt." Pomalu jsem zvedl oči od země a upřel je do těch Sherlockových. ,,Dostal si lepší nabídku?" Podíval jsem se na obrazovku mobilu, která mezitím už zhasla. ,,Ještě se ozvu." řekl jsem a otočil se k Sherlockovi zády. Rozešel jsem se směrem, kterým jsem přišel poprvé. Přiložil jsem si mobil zpátky k uchu a už dále nevěnoval pozornost dvoum postavám, které jsem opouštěl.
,,Jestli vážně máš to, o čem tvrdíš, že máš, udělám tě bohatou. Jestli ne, udělám z tebe boty." Vztáhl jsem za sebe ruku a lusknul.
Sebastian se zády opíral o sloup pouličního osvětlení a levou nohu měl položenou na černém kufříku se svou elegantní hračkou.
,,Takže..-" začal a nadzvedl obočí.
,,Kdo to byl?" zeptal se a podíval se na kapsu, do které jsem si před chvíli dal mobil.
,,Emily" odpověděl jsem a přikročil k němu.
,,Mám tě pozdravovat." Sebastian se prohnul v zádech a zhluboka se nadechl nosem.
,,Oh, snad bys nežárlil. Příště ji řeknu, aby zavolala i tobě." řekl jsem a pohladil ho po tváři. Na bříškách prstů mě zaškrábalo jeho krátké strniště. Sebastian mi stiskl prsty okolo zápěstí a zastavil tak mou ruku. Nadechl jsem se pusou přes stisknuté zuby a vydal tak krátký syčivý zvuk.
,,Uber trochu" zašeptal jsem a vytrhl svou ruku s jeho sevření.
,,Proč mi neřekneš o svých plánech předem?" vyhrkl na mě Sebastian a sklonil hlavu k mé tváři.
,,Řekl jsem ti o nich." odpověděl jsem jednoduše. Sebastian se posměšně pousmál.
,,Jo? A nezapomněl si náhodou na něco?" Sebastian se odmlčel, aby mi v očích našel bod, do kterého se opřít.
,,Třeba na takovou malou výbušninu, která by mohla shodit barák?" zeptal se a udělal krok dopředu. Jeho oči byly těsně před těmi mými. Díval se na mě rozčíleně, věděl jsem to, ale bylo mi to jedno. Neustoupil jsem ani o krok.
,,Uznávám, že o tomhle jsem ti neřekl." Sebastian se zasmál.
,,Neřekl, jasně." Viděl jsem jak se mu pod látkou trička napínají svaly. Téměř jsem viděl jak mu srdce zrychluje, jak mu do žil vtéká adrenalin. To byla ta cena. Cena za pár let bezpečí. To bylo to co si odnesl z vězení. To co se změnilo na tom malém klukovi, který pálil mravence. Ta agresivita. To díky čemu tam dokázal přežít.
,,Mohl jsem tam umřít Jime! My oba! Uvědomuješ si to vůbec?!" vykřikl na mě a odstrčil mě dozadu. Čas se zastavil. Ten prudký, silný pohyb, který mě odhodil dozadu, jako by zastavil všechno okolo nás. Sklonil jsem pohled na kufřík, ve kterém byl můj poslední dárek pro něj.
,,Tohle je ten nejlepší dárek Jimmy." Vzpomněl jsem si na to nadšení v jeho mladých očích, když jsem mu dal první zbraň. A teď tady stál a myslel si, že mi na jeho životě nezáleží. Čas okolo nás se zase dal do pohybu. Rychlým pohybem ruky jsem si uhladil vlasy, které mi ten prudký pohyb rozcuchal a podíval se na něj.
,,Poslouchej mě!" zvýšil jsem na něj hlas a přikročil jsem k němu.
,,Nic se ti nemohlo stát." řekl jsem tiše a zavrtěl hlavou. Sebastian stiskl rty a párkrát krátce přikývl.
,,Oh vážně?" zeptal se sarkasticky.
,,Jako to ty můžeš vědět?" Ten tón, kterým řekl slovo ty. S pohrdáním, jako by to nebyl on.
,,Jak to já můžu vědět?" zeptal jsem se a ukázal na sebe.
,,Jo ty, nikdy si se nesnažil o to, aby se mi nic nestalo. Šlo ti vždycky jenom o sebe. Šel jsem za tebe do vězení, a proto mě teď u sebe necháváš bydlet." Tohle nebyla pravda. Děsila mě představa, že si něco takového může vůbec myslet, že dokáže něco takového vypustit ze svých rtů.
,,To není pravda a ty to víš." řekl jsem a snažil se zůstat klidný. Bylo to jako mluvit s dítětem. S dítětem, které bylo větší a silnější než vy. S dítětem, které k vám kdysi vzhlíželo.
,,Možná. Ale řekni mi, jak sis mohl být jistý, že zůstanu naživu, že tam neumřu?" Srdce mi bušilo tak rychle, jako už dlouho ne. Přestal jsem se ovládat. Přestal jsem držet za zuby slova, která jsem si nechával pro sebe.
,,Protože bych nikdy neudělal nic, co by ti ublížilo!" vykřikl jsem na něj. Sebastian se mi překvapeně díval do očí. Na chvíli, jsem v nich zase viděl tu nevinnost a zároveň kouzelnost šílenství do které jsem se kdysi zamiloval. Ustoupil jsem od něj a otočil se k němu zády.
,,Vem si taxíka." řekl jsem a nastoupil do auta, které na mě celou dobu čekalo před vchodem.
