,,Říkal jsem ti ať nekouříš." řekl jsem a postavil se vedle Sebastiana.
,,Ne, říkal jsi, že kouření zabíjí." opáčil Sebastian a vyfoukl oblak bílého kouře. Sledoval jsem ten oblak jak se rozplýval mezi hvězdami a mizel ve svitu pouličních lamp. Stáli jsme na balkoně mého bytu. Vlastně se tomu nedalo ani říkat balkon. Spíše takový pokoj bez zdí a stropu, jen tak trčící do ulice. Pod našima nohama projelo auto a jeho světla se na zlomek vteřiny odrazila v Sebastianových světlých očích. Nadechl jsem se a přešlápl na místě.
,,Jak se máš?" zeptal jsem se ho nejistě. Proč zrovna on? Proč to nemohla být učitelka na druhém stupni nebo nejpopulárnější kluk na škole? Proč zrovna ten malý kluk s blonďatými vlasy a roztomilým úsměvem? Sebastian se zamračil a otočil se na mě. Nevěděl jsem to, díval jsem se na silnici pod sebou. Jen jsem na sobě cítil jeho pohled. Tak jako vždycky.
,,Jenom abych se ujistil, že mi do tý cigarety nepřidali žádnou tajnou přísadu. Vážně jsi se teď zeptal jak..-" Přerušil jsem ho přikývnutím. Sebastian se nadechl a stiskl rty.
,,Vlastně, když už se ptáš, není. Není mi dobře a nejsem ani v pohodě."
,,Co se děje?"
,,Já nevím. Prostě mi není dobře. A když už jsme k sobě tak upřímní. Kdo to byl?" zeptal se a ukázal dovnitř, kde ještě svítila světla.
,,Harry. Představil jsem vás, vzpomínáš si?"
,,Znám jeho jméno, ale kdo to je?"
,,Něco jako překupník." odpověděl jsem mu a stále se na Sebastiana ani nepodíval.
,,Překupník, jasně. Mluvil o nějakým vztahu." Proč tě to zajímá Sebby?
,,Starý kamarád." uchýlil jsem se znovu ke krátké odpovědi.
,,To mezi vámi neznělo jako shledání starých známých. Vy dva jste spolu..-"
,,Proč se vlastně na tohle ptáš?" přerušil jsem ho a zkoumavě se na něj otočil. Chvíli jsem se díval do jeho očí, i když naše tváře z části zahalovala tma. Po chvíli jsem roztáhl koutky do širokého úsměvu.
,,Ty žárlíš." řekl jsem a nechal otevřená ústa. Sebastian ke mně sklonil pohled a zavrtěl hlavou.
,,Ne" řekl tiše a znovu zavrtěl hlavou.
,,Já jenom..-" odmlčel se a otočil se ke mně zády.
,,Jenom o tebe mám strach." Nadzvedl jsem obočí.
,,Možná, že nemáš nic v tý cigaretě, ale já musel mít zaručeně něco v pití. Ty máš strach? A o mě?"
,,On měl zbraň. V kapse u kalhot." řekl Sebastian a zvedl ruku s cigaretou k puse.
,,No a? Rozhlédni se okolo sebe Sebastiane. Každý předmět, úplně každá věc okolo nás by se dala použít jako zbraň. I samotné tvé já je zbraň. Nebezpečnou z ní ale dělá až ten, kdo ji drží."
,,To je hluboký."
,,Vidíš, a to jsem o tom ani nějak hluboce nepřemýšlel. Jde o to, že teď by si mě klidně mohl uškrtit tím obvazem co máš stále na ruce, stejně tak jako bych tě já mohl umlátit třeba..-" rozhlédl jsem se okolo sebe a ukázal na popelník.
,,Tímhle popelníkem. Nejsem obyčejný a hloupý jako normální lidé a tak ten kdo mi vezme život bude muset být minimálně na stejné úrovni jako já." Odmlčel jsem se, když mě přerušil poryv větru. Uslyšel jsem ránu.
,,Co to bylo?" zeptal se Sebastian. Otočil jsem se na dveře na balkón.
,,Myslím, že ty dveře." odpověděl jsem mu. Sebastian si povzdechl.
,,Prosím, řekni mi, že se dají otevřít zvenčí."
,,Můžu ti to říct, ale budu ti lhát." Sebastian si prohrábl rukou vlasy.
,,Tak dobře, a teď mi řekni co s tím bude ten neobyčejný a extrémně chytrý James dělat.
