Jeho úsměv se proměnil v květinu v bílé zimě. Už po pár dnech co ji nevidíte ji začnete zapomínat. Začnete zapomínat jakou má barvu, tvar, jak voní.
,,Jime?" zavolal na mě Sebastian. Sebral jsem z linky plechovku s colou, seskočil z barové židličky na zem a došel za ním do ložnice.
,,Co jsou všechny tyhle věci?" zeptal se mě trochu naštvaně a ukázal na kartonové krabice okolo nás.
,,To jsou tvoje věci" odpověděl jsem a napil se z plechovky. Udělal jsem asi příliš rychlý pohyb, protože se mi všechny bublinky vyhrnuly ven nosem. Přivřel jsem oči a zakašlal.
,,Co dělaj moje věci v tvým bytě?"
,,Přinesli je z tvého bytu, nebo z toho kde jsi bydlel s Jennifer. Bude to vypadat, že jsi tam vůbec nikdy nebyl. Postaral jsem se o to." Sebastian se na mě podíval a nechápavě nakrčil obočí.
,,Jak?" zeptal se mě nechápavě.
,,Mám kontakty." odpověděl jsem mu prostě a vzpomněl jsi na svou síť s fotografiemi.
,,Je ti zasranejch sedmnáct!" křikl na mě. Podíval jsem se na něj, ale svůj údiv jsem skryl jen ve svých očích.
,,Vlastně osmnáct. Za dva týdny." poznamenal jsem klidně. Sebastian vstal a rukou mě přitlačil na zavřené bílé dveře.
,,Pšššt" pokusil jsem se ho utišit. Cítil jsem z něj alkohol.
,,Klid Sebby" zašeptal jsem. Sebastian povolil sevření a položil mě na zem.
,,Co se děje?" zeptal jsem se ho starostlivým tónem.
,,Viděl jsem ji." odpověděl mi a posadil se na postel.
,,Šel jsem do márnice a oni mi ji ukázali." Přejížděl jsem po něm pohledem. Zkoumal jsem každý záhyb jeho trička, každou nitku na jeho džínách.
,,Já to cítil. To jak mě to změnilo." Nervózně jsem si olízl spodní ret.
,,Nic takového jsem ještě nikdy necítil. Takovou bolest."
,,Je to jako droga." poznamenal jsem. Sebastian ke mně zvednul oči.
,,Je to jako droga. Napoprvý to není moc příjemný, ale i tak potřebuješ další." vysvětlil jsem a posadil se vedle něj.
,,Nechápeš to." řekl Sebastian a opilým pohledem se podíval na pistoli, která byla na vrchu jedné z těch krabic.
,,Byla jako ty. Bylo to jako zabít tebe. Černé vlasy, nezapomenutelný hlas a..-"
,,A?" zeptal jsem se ho. Sebastian se na mě otočil a zadíval se mi do očí.
,,A temné oči s tím neodolatelným zábleskem šílenství." dokončil konečně. Je opilí, nezapomínej na to Jamesi. Věděl jsem, že je opilí, že to co říká, nemusí vůbec myslet vážně. Ale také jsem viděl tu příležitost.
,,Miloval jsem ji" dodal tiše. Zadíval jsem se co možná nejhlouběji do jeho modrých očí a polknul. Pak jsem sklouzl pohledem níž na jeho lehce pootevřené rty. Možná toho budu do smrti litovat. Naposledy jsem se nadechl a potom se k němu přiblížil jen na několik centimetrů. Zavřel jsem oči a políbil ho na rty.
