,,Ahoj Jimmy, to jsem zase já. Jenom chci vědět jestli jsi v pohodě. Včera večer...to mezi náma bylo trochu...divný." Sebastian si odkašlal.
,,Nepřišel jsi na náš sraz, tak mě napadlo jestli ses třeba nenaštval, nebo tak. Až budeš mít čas prosím zavolej." Záznamník utichl a já se jen díval na položené sluchátko. Vstal jsem z barové židle a ušel několik kroků po bílých dlaždicích. Podlaha mě studila na mých bosích nohách a skrz zatažené závěsy pronikaly dovnitř nepříjemné sluneční paprsky. Zalil jsem čaj v hrnku vařící vodou a donesl si ho zpátky ke stolu. Položil jsem hrnek vedle papírů na stole a podíval se na zeď proti sobě. Vysely na ní stovky fotografií a každá z nich patřila jednomu člověku, který byl nějak propojený s dalším. Provázky různých barev spojovaly všechny lidi dohromady a dávaly mi jasnou představu o tom jaké mezi nimi panují vztahy. Znal jsem je všechny. O každém z nich jsem věděl informace díky kterým jsem se jim dokázal dostat pod kůži. Každý z nich si myslel, že to samé ví o mně. Mysleli jsi, že jsem jejich přítel, ale já nebyl. Byla to hra. Hrál jsem si s jejich tajemstvími, přáními, touhami. Byla to zábava. Byla. Přejel jsem prsty po provázku který spojoval Sebastiana s Jennifer. Zastavil jsem se u její fotky a pohladil ji po tištěné tváři.
,,Takže ty jsi ta šťastná?" zeptal jsem se řečnicky a přibodnul její fotku zpátky špendlíkem přímo mezi oči.
Čtrnáctý dům v ulici. Druhé patro, byt s květovanými záclonami. Prošel jsem hlavními dveřmi a vyběhl několik schodů nahoru. Zastavil jsem se před tmavě hnědými dveřmi s krasopisně napsanou jmenovkou. Zazvonil jsem a o několik vteřin později se dveře otevřeli.
,,Ahoj Jennifer" pozdravil jsem ji a pokusil se nasadit co možná nejmilejší úsměv.
,,Ahoj" odpověděla mi zaraženě.
,,Promiň, my se známe?" zeptala se ostražitě. Nervózně jsem se zasmál.
,,Jo jasně, promiň. Jsem Sebbyho kámoš." odpověděl jsem a podal ji ruku.
,,Ty musíš být James." vyhrkla nadšeně a vtáhla mě do bytu. Obejmula mě a zavřela za námi dveře.
,,Sebbie mi toho o tobě tolik vyprávěl."
,,Vážně?" zeptal jsem se podezíravě.
,,Jo, prý si trochu zvláštní, ale mě to ani nepříjde." Usmála se a já ji úsměv neochotně oplatil. Odsunula židli od stolu a kývla směrem k ní.
,,Posaď se." vyzvala mě a já jsi sednul na černou židli.
,,Tohle je tvůj byt?" zeptal jsem se ji.
,,Jo, jsem tady jenom kvůli škole. Rodiče mi zaplatili tenhle byt, abych nemusela zůstavat na starý škole potom co se stalo." Přikývl jsem a podíval se na své ruce.
,,Je tady Sebastian?" zeptal jsem se ji. Jennifer zavrtěla hlavou.
,,To je dobře." řekl jsem a vstal.
,,Miluješ ho?" zeptal jsem se ji vážným tónem.
,,Cože?"
,,Slyšela jsi."
,,Ano, jistě že ano." Přikročil jsem k ní, takže byly naše tváře od sebe jen několik centimetrů.
,,On není jako ostatní, víš Jennifer?" pokračoval jsem tichým hlasem.
,,Je zvláštní. Je můj a jestli mu zlomíš srdce, jestli mu jakkoliv ublížíš, ublížím já tobě." Jennifer se mi zkoumavě dívala do očí.
,,Myslím, že jsem tě už někdy znala. Kam jsi chodil na základku?" zeptala se. Zavrtěl jsem hlavou.
,,To není důležitý." odpověděl jsem ji. Jennifer se mezitím přesunulak šuplíku a pomalu ho rukou otevřela.
,,Chováš se k němu jako k mladšímu bráskovi. Taky jsem měla takového kamaráda, jako mladšího brášku. Než umřel." řekla a já z ní nespouštěl oči. Její pravá ruka mezitím v šuplíku nahmatala nůž a pomalu ho vytáhla.
,,Nikdy jsem nevěřila, že by Carl jentak umřel. Věřila jsem, že ho někdo zabil a teď..-" Namířila před sebe kuchyňský nůž.
,,..-stojím tváří v tvář jeho vrahovi."
,,Jennifer uklidni se. Nemáš žadné důkazy." řekl jsem a zvedl ruce do obranného gesta.
,,Proč neutíkáš Jimmy?" zeptala se a mně se vybavily všechny ty kopance, rány pěstí, posměšky, nikdy nekončící smích a ponížení. To všechno když jsem se ji podíval do očí.
,,Byla jsi jedna z nich. Ty si patřila do tý jeho partičky, že jo?"
,,Možná"
,,Zničili jste mi dětství." zašeptal jsem a v očích mě pálily ty šest let staré slzy.
,,Zabil si mi nejlepšího kámoše." zašeptala Jennifer.
,,Nějaký poslední slova? Jamesi Moriarty?" zeptala se. Zvedl jsem k ní oči a zhluboka se nadechl.
