Život ve skutečnosti plyne vážně, ale vážně pomalu. Například z pohledu malé mušky, která žije jen pár dní je náš život přímo věčnost. Naopak z pohledu stromů, nebo hvězd žijeme vlastně jen okamžik. Když se teď podívám zpátky na tenhle náš příběh dochází mi jak strašně pomalu se vyvíjel. Na tohle jsem nepřišel jen tak. Napadlo mě to, když se Jim natáhl a mým zapalovačem mi zapálil cigaretu. Ta chvilka od momentu, kdy jsem ucítil, že cigareta vážně hoří mi přišla jako věčnost. Možná jsem tam stál s vytřeštěnýma očima několik desítek minut a nebo možná jen pár milisekund, ale ještě nikdy jsem se necítil takhle moc mimo čas. Ještě nikdy jsem nemyslel na tolik věcí zároveň. A potom z toho nekonečného zmatku vyvstala jediná myšlenka. Jediný impulz. Odhodil jsem cigaretu a jediným rychlým pohybem přitiskl Jima na zeď domu za námi.
,,Cos mi to udělal?" zeptal jsem se ho tichým hlasem.
,,Oh, myslím, že jsem ti zapálil cigaretu, ale potom co spadla do té kaluže už asi nehoří." odpověděl mi Jim a pokynul na chodník za mnou. Pustil jsem ho na zem a ucouvnul od něj několik kroků dozadu.
,,Takže, chyběl jsem ti?" zeptal se mě Jim a upravil si kravatu.
,,Ty bastarde!" vykřikl jsem na něj.
,,Změnil ses." poznamenal Jim a ignoroval moji nadávku.
,,Dospěl" dodal a přejel po mně pohledem.
,,Je to víc než patnáct let Jime." řekl jsem a užasle se usmál.
,,Víš co jsi mi vlastně provedl?"zeptal jsem se ho. Jim mlčky sklonil pohled ke svým černým botám.
,,Byl jsem ve vězení." řekl jsem a přitom se pokoušel navázat s Jimem oční kontakt.
,,A víš co? Když jsi tak mladý jako jsem byl já, jsi spíš oběť než násilník."
,,Jsi silný. Věděl jsem, že to zvládneš."
,,Ale já jsem nechtěl, nechtěl jsem být silný. Jenže jsem musel potom..-" odmlčel jsem se a polknul.
,,Potom co?" řekl Jim a tázavě se na mě podíval.
,,Co jsi zmizel, vypařil se, odešel, utekl. Říkej si tomu jak chceš." odpověděl jsem mu a rukou si prohrábl mokré vlasy. Cítil jsem jak mě v očích pálí vzpomínky.
,,Proč jsi to udělal?" zeptal jsem se ho hlasem, který mi najednou zeslábl.
,,Musel jsem."
,,Ty jsi musel?" zopakoval jsem a zasmál se.
,,Nebylo ti ani dvacet. Nic jsi nemusel."
,,To by ses divil." řekl a stále držel pohled u svých bot.
,,Víš Sebby, měl jsem pravdu. Každá věc a každý člověk je zbraň a ty jsi jí byl taky."
,,Zbraň?" zeptal jsem se a nadzvedl obočí.
,,Byl jsi jedna z mála věcí, která mi mohla ublížit."
,,Nebyl jsem zbraň." poznamenal jsem.
,,Ty sám ne, ale kdyby se ti něco stalo..-" Jim se odmlčel a já viděl jak klepe prsty ve své kapse.
,,Byl jsi moje slabina a já tě musel chránit."
,,A proto vězení? To jsi mě nemohl vypravit třeba někam do tepla? K moři?" zeptal jsem se ho a lehce se usmál.
,,Prosím, věř mi Sebastiane." řekl Jim a zvedl ke mně oči. Možná poprvé jsem v tu chvíli viděl za tu tmavou zástěnu v jeho očích. Bylo tam něco co jsem tam nikdy neviděl. Tohle nebyl ten Jim, který se mnou bydlel v jednom bytě. Tohle byl Jim, který jsi prožíval něco, co by nikdo nechtěl.
,,Věřím ti." řekl jsem.
,,Vážně?" zeptal se a ten nový Jim okamžitě zmizel. Jako by znovu začal hrát.
,,Ale dlužíš mi cigaretu." řekl jsem a ukázal na kaluž šedé vody.
