Ta špatná

29.Vall.. Co se děje?

Z pohledu Ashtona

Já to tušil! Tušil jsem to! Už od začátku jsem něco tušil! Nikdy mi její mámu nepředstavila. Nikdy jsem jí neviděl. Nikdy ani nechtěla, aby jsem jí znal. Nechtěla, abych jí doprovázel nebo odvážel přímo k baráku. Nechtěla, abych k ní chodil, když byla její máma doma. Nikdy se mnou nechtěla mluvit o tématu rodina. A nejspíš už vím proč. A jestli je to tak, jak myslím, tak dál s matkou bydlet nemůže... Proč mi ale nic neřekla? Nevím.. Ale je mi jí tak neskutečně líto. Když jsme jí včera viděl, jak bezmocně ležela na té zemi, jak brečela, jak tu ležela na tom gauči.. Bylo mi z toho do breku. Opravdu.. Měl už jsem na krajíčku, ale musel jsem to v sobě udržet. Je mi jasné, že to není a ani nebude nic příjemného, ale vědět to musím. Ta holka, jak vidím, to neměla nikdy jednoduché.

Z pohledu Valerie

Otevřela jsem oči a rozhlédla se po pokoji. Ashton tu nebyl. Podívala jsem se na mobil, kolik je hodin. Za pár minut jedenáct. To jsem opravdu spala tak dlouho? No.. Ani se nedivím. Po tom včerejšku jsem toho měla plný kecky. Vyškrábala jsem se z postele a došla k velkému zrcadlu, co má Ashton u skříně. Vypadám děsně. Modřiny se mi přes tu noc nestihli pořádně zbarvit do modro fialova, či jaké barvy, ale dejme tomu tak dva dny a bude to otřesný, než je to teď. Prohrábla jsem si vlasy a následně se na ně zadívala. Co takhle zajít ke kadeřnici? Obarvit se? Zkrátit vlasy? Nenene... Ta blond se mi na sobě líbí, neumím si na sobě představit jinou barvu.

,,Ahoj, co se v tom zrcadle tak zkoumáš?" Přišel do pokoje Ashton a opřel se o roh skříně.
,,Nic." Podíval se na mě zvláštním pohledem. ,,Co kdybych zašla ke kadeřnici?" Povytáhla jsem obočí.
,,Máš krásný vlásky." Projel mi po nich rukou. Následně jsme si udělala drdol.
,,Nechala bych si třeba zkrátit jenom konečky." Pokrčela jsem rameny.
,,Rodiče jeli někam pryč, přijedou kolem čtvrtý odpoledne." Přitáhl si mě k sobě a obejmul mě okolo pasu. ,,Co si dáš k snídani?"
,,To je jedno, stačí mi jogurt."
,,Tak jo. Dáš si jogurt, ale ještě něco k tomu."
,,Tak jo."
,,Tak pojď."

,,Kde je Charlie?" Zeptala jsem se s plnou pusou ovocného toustu, který mi nakonec Ashton udělal. Nebo spíš... Já mu s tím pomáhala. No dobře.. většinu jsem si musela udělat sama, protože kdyby jsem to nechala udělat Ashtona, tak by to moc dobře nedopadlo. Jelikož ovocné tousty nikdy nedělal..
,,Šla někam s Lily."
,,Ona to ví?"
,,Ne." Řekl jednoduše. ,,Včera večer už spala, nechtěl sem jí budit. Ráno, když jsem se probudil, tak už tu nebyla a bylo mi jasné, že ty by si si nepřála, aby jsem jí hnedka něco říkal."
,,Ashtone, já-"
,,Vall.. Co se děje?"
,,Hm.. odkud začít.." Uchechtla jsem se zničeným hlasem.
,,Začni od včerejšího večera."
,,A co? Však to víš. Jen co jsem vešla do domu, tak mě matka zmlátila a-"
,,Dobře, tak začni jak chceš."
,,Fajn.. Ale nechej mě se aspoň v klidu nasnídat."
,,Jasně." Políbil mě na čelo a zapnul televizi.

,,Bylo mi deset let, když táta zemřel. Spáchal sebevraždu. Doma se začali dít strašné věci. Začalo to všechno tím, když máma zjistila, že je znovu těhotná. Že čeká druhé dítě. Měla jsem mít sourozence, ale máma to dítě nechtěla, ale táta ano. Chtěla jít na potrat, ale bylo příliš pozdě. O pár týdnů máma přišla o práci. Byla z toho všeho na nervy, na prášky, začala chodit k psychologovi a myslela si, že si aspoň trochu uleví, ale ne. Všechno se jenom zhoršovalo. Přestože máma věděla, že by pít alkohol neměla, tak pila. Táta se jí tolikrát snažil strašně moc pomoc, ale marně. Stále chtěl věřit tomu, že až by se to druhé dítě narodilo, tak by jsme byly opět šťastná rodina, jako to bývalo. Ale to ne.. bylo to čím dál tím horší a horší. Doma se začali hádat a máma tátu začala bít. Kolikrát jsem nějakou tu facku schytala i já. Táta se nechal. Nijak se mámě nebránil, zastával se toho názoru, že ženy by se bít neměli, i když žena položí ruku na muže. Když máma byla asi v šestém měsíci těhotenství, tak potratila. Nevím, jestli máma za to byla ráda, či ne. Podle mě jí to nějak nemrzelo, ale nevím.. Třeba se mýlim. Táta o tři měsíce později skončil v léčebně, kde stejně moc dlouho nevydržel. Pár dní na to spáchal sebevraždu." Dořekla jsem se strašným knedlíkem v krku.
,,Já.. to mě opravdu moc mrzí. Tohle jsem opravdu netušil. Muselo to pro tebe být všechno tak těžké... Jak si to mohla zvládat?"
,,Musela jsem. Nic jiného mi nezbývalo. V tu dobu jsem byla malý dítě, bylo mi 9, možná 10 let. Neměla jsem moc rozumu, ale postupem času jsem všemu začala rozumět a tak.." Pokrčela jsem rameny.
,,Co se dělo dál?"
,,Dál? Dál šlo všechno hezky z kopce. Do mích 13 let se to dalo ještě nějak zvládat. Máma nebyla taková, jako teď. Sem tam se s ní dalo aspoň trochu povídat. Jo.. Schytala jsem nějakou tu facku, jak už jsem říkala, ale od doby, co mi bylo tich 15 let, tak máma byla horší. Přestala si mě úplně všímat, skoro jsme spolu nemluvili, začala mě mlátit a tak dále."
,,Vall, jak si-"
,,Nech mě to domluvit. Já přestala být ta pozitivní, šťastná, usměvavá holčička, co měla spousty kamarádů. Přestala jsem být oblíbenou. Uzavřela jsem se do sebe, začala poslouchat jinou hudbu, co se většině lidem hnusí, jinak se oblékat. Začala jsem trpět depresemi, úzkostmi, byla jsem pořád ve stresu.. Ve škole mě začali šikanovat, ale nikomu jsem neřekla ani slovo. Dělali si z mého táty srandu. Samozřejmě, že to o něm věděli. Domů jsem taky ráda nechodila. Matka si veškerou zlost vybíjela na mě, mlátila mě a tak.. Začala jsem se i řezat." Sklopila jsem hlavu a vytáhla si nad ramena dlouhé rukávy a nastavila ruku s jizvy. ,,Tohohle šíleně lituji.. kéž bych s tím nikdy nezačala.." Povzdechla jsem si a ukápla mi jedna slza.
,,Jak si s tím přestala?" Zeptal se se smutným pohledem.
,,Charlie.. pomohla mi s tím Charlie."
,,Ona tohle všechno ví?"
,,Ne.. Ví pouze, že to doma nemám lehké, že mě máma bije, a že jsem se řezala. Tohle všechno, co jsem ti teď řekla víš jenom ty, nikdo jiný."
,,Už mi to potom dává všechno smysl."
,,Jo.." Povzdechla jsem si.
,,Pak už chápu i ten útěk."
,,Jo.." Opět jsem si povzdechla.

,,Jsem doma!!" Ozvam se Charlie hlas z předsíně.
,,Ahoj Vall." Usmála se na mě z kuchyně. S Ashtonem jsme seděli na gauči v obýváku. ,,Ahoj bratříčku." Rozcuchala mu vlasy, když k nám došla. ,,Pro krista pána! Co se ti stalo?!" Vyděsila se Charlie, jakmile si všimla mích modřin a prostě tich rán na mě.
,,Nic neobvyklého."
,,Cože? Jak nic neobvyklého?" Zamračila se na mě.
,,Máma." Pohodila jsem rukama. Nejistě se na mě a Ashtona podívala. ,,Ashton to o mí mámě ví." Ujistila jsem jí.
,,To už je to tak vážné?" Povzdechla si.
,,Vypadá to tak." Odpověděl Ashton.
,,Dneska ráno tě..." Nemohla to ani dopovědět.
,,Ne, včera."
,,Jako včera? Vždyť si nebyla doma, byla si s námi."
,,Večer, když jsem jí vezl domů." Řekl Ashton.
,,Počkej, takže si u toho byl?"
,,Nebyl... a lituji toho. Kdybych tě doprovodil ke dveřím, tak by se nic z tohohle nemuselo stát."
,,Zlato, hlavně si nic nevyčítej. Není to tvoje vina."
,,Měl jsem tě aspoň odvést před barák."
,,Není to tvoje vina, rozumíš? Já jsem nechtěla."
,,Dobře."
,,Co chcete dělat? Takhle to dál nejde. Podívejte se, kam až to došlo." Řekla Charlie.
,,Bude tu s námi Vall bydlet, jinak to nevidím." Řekl Ashton.
,,Cože? No to ne.. to opravdu nejde."
,,V tom baráku s mámou bydlel prostě nebudeš, Valerie."
,,Já po vás opravdu nemůžu chtít, aby jsem u vás bydlela! Co by na to řekla Elis s Jamesem, hm? Ani nápad."
,,Nic, vadit jim to podle mě nebude. Je tu dost místa." Zamyslela se Charlie.
,,Za chvíli mi bude osmnáct, pronajmu si nějaký malý byt a přestěhuju se. Těch pár měsíců to ještě nějaký vydržím."
,,Ne Valerie. Až přijde máma s tátou, tak se domluvíme, jasný?"
,,Jo, jasně... a co jim jako chceš říct? Mami, tati.. Mohla by se k nám Valerie přestěhovat a bydlet tu s námi? Její máma jí mlátí a tak, víš."
,,Proč si vlastně někomu něco neřekla?" Zeptá se Charlie.
,,Jo, já bych to nahlásila a šoupli by mě někam do děcáku, to víš že jo.."
,,Hele, to je jedno. Až přijde máma s tátou, tak si prostě sedneme a promluvíme si o tom. Beztak máma bude chtít vědět, co se včera stalo."
,,Ale-"
,,Žádný ale, prostě poprosíme rodiče, jestli by si tu u nás nemohla bydlet, nebi tak a tečka."

Co myslíte? Měla by Valerie dál bydlet u své matky, nebo u matky a otce Ashtona a Charlie?

• Děkuji za přečtení

• Vote&coment&follow

• Mějte se, vaše Lusindah ♥