Ta špatná

15.Mám tě ráda

,,no a co ráda děláš?" zeptal se mě Ashton, když jsme si objednali kafe.
,,no já ..já nevim."
,,tak něco tě bavit musí né? Chodíš třeba na nějaký kroužky nebo tak?"
,,umm ne nechodím kdysi jsem chodila ale.."
,,něco se stalo?"
,,ne vlastně joo jedním poděleným dnem se všechno zvrtlo no a..... Prosím bavme se o něčem jiným nechci myslitel na obdobný co šlo všechno do prčic. Někdy příště chci si dnešek užít."
,,omlouvám se, promiň."
,,ale nemáš se za co omlouvat." usmála jsem se na něj.
,,no a jinak mě třeba baví kreslit." uchechtla jsem se.
,,kreslíš často?"
,,umm joo! Dá se říct že jo." usmála jsem se na něj.
,,co kreslíš?"
,,no většinou kreslím spíš takový depresivní obrázky mno."
,,no a co ty? Co baví tebe?"
,,neeee o mě se nebavme."
,,tak řekni aspoň jednu věc."
,,fajn tak taky kreslení." zasmál se.
,,vážně?"
,,jo kreslím spíš jenom krajiny a portréty."
,,páániii."
,,nic extra neumím kreslit."
,,joo jasně jako většina lidí co říká, že neumí kreslit ale přesto kreslí krásně."

V kavárně jsme byly něco přes půl hodiny a pak jsme se šli jenom tak projít do parku, kde jsme strávili asi dvě hodiny ..Procházeli jsme se tam a pak si nakonec sedli na trávu.

Povídali jsme si a celkem mě udivovalo, že jsme si stále měli co říct, smáli se tak nahlas, že nás museli slyšet snad několik kilometru daleko ...užívala jsem si to.

V dálce jsem zahlédla Denise s namyšlenýma pipkama a v tu ránu jsem ztuhla. Absolutně jsem přestala poslouchat Ashtona co mi právě něco vyprávěl. Naposledy jsem je vyděla, když jsem dala Denisovy přes hubu takže předpokládám, že se bude chtít pomstít. Doufala jsem, že nepůjdou tímhle směrem, ale moje přání nebylo vyslyšeno. Okamžitě jsem vstala a Ashton na mě pohlédl nechápavým pohledem. Popadla jsem ho za ruku a oznámila mu, že jdeme pryč. Stále na mě hleděl nechápavým pohledem ale nic nenamítal a rozešel se se mnou ven z parku ale partička nás zahlédla, aspoň tedy mě.

,,ale alee , koho pak nám to sem čerti nesou? Že by naší emařku na útěku?" řekl a zasmál se Denis několik metru od nás. Ashton na mě pohlédl a já radši uhynula pohledem a rozešla se rychleji pryč.
,,stůj ty děvko!!!! Něco mi dlužíš!!"
Vážně-e? Mi..mi řekl děvko? Řekl mi to sice už jednou ale to jsem nijak netěšila, nezasáhlo mě to, ten den jsem toho měla fakt dost, takže mi to bylo úplně jedno.
Chytil mě za rameno a hodil se mnou o zem. Nahrnuli se mi slzy do očí. Ty nány se tomu samozřejmě zasmáli..
Nevim co je na tom tak vtipnýho.

,,co si kurva myslíš, že děláš?!!!" zaječela na něj Ashton.
,,a ty si jako kdo?! Její emo kluk?"
,,to ti může být u prdele kdo já jsem a ať ty si kdo si tak nech Valerii laskavě na pokoji rozumíme si?!!"
,,to si asi nerozumíme ta kurva mi něco dluží!" Ashtonova ruka vyletěla do vzduchu a údeřila Denise do ksichtu, který celý posraný strachy se hned sebral a vypadl ven z parku i s těma barbínama.
,,a opovaž se Valerii ještě jednou nazvat děvkou, kurvou a čímkoliv dalším!!!" zařval na něj ještě Ashton.

I když mi nic nebylo tak Ashton ke mě přiběhl a pomohl mi vstát. V tu chvíli jsem se rozbrečela. Uvěznil mě ve svým medvědím objetí.
,,ššš to bude dobrý ..žádná děvka ani nic podobného nejsi." hladil mě po zádech. Odtáhla jsem se od něj a podívala se na něj.
,,děkuju ti. tohle pro mě v životě nikdo neudělal" zašeptala jsem.
,,za tohle se neděkuje nikdo ti nebude ubližovat to nedopustím."
,,bude to znít možná šílené, ale i za ty dva dny co se známe tě mám ráda."
,,ale vždyť já tebe taky." pohladil mě po vlasech. Uklidnila jsem se a rozešli se směrem k autu.

V autě jsem se trošku upravila a rozjeli se.

,,kam vlastně teď jedeme?"
,,do obchodního centra." usmál se na mě
,,co tam?"
,,prolítneme to tam a pak půjdeme do toho slibovanýho kina." Mrkl na mě
,,Dobře."