Ta špatná

2.Přespávačka

Zase zvoní ten otrávený budík...
,,Vypněte to někdo." Sahám po něm a vypínám ho.
,,Ksakru tak už zmlkni!" Zařvu když nejde vypnout.
,,No konečně."
Do háje jak je možný, že mě tak bolí hlava?

,,Co tam tak řveš!"  Ozve se mámin hlas po celým baráku. Ona není v práci?

No nic vylézám z postele, otevírám dveře a jak mile je zavřu tak mi přistanete matky ruka na mé tváři a má hlava letí ke zdi. To si ze mě kurva děláš prdel ne?!
,,Co děláš! ..co jsem ti zase udělala!"
,,Co si udělala?! ..jseš snad úplně blbá?
a co vůbec na mě vřeš?!"
,,Joo co jsem ti udělala! Celý život mě nenávidíš a mlátíš! Uvědomuješ si to vůbec? Ksakru proč?! Co jsem ti kdy udělala?!"
,,Co si to dovoluješ?! ..a co si mi udělala? ..všechno si zničila. Všechno je jenom tvoje vina. Kvůli tobě tady není Milan. (táta) Kéž by si se nikdy nenarodila!'' Auuu tak to dost zabolelo.
,,A teď vypadni nebo ti přistane další facka."

Rychle jsem se rozeběhla do koupelny a následně jsem za sebou praská dveřmi, které jsem zamkla a sjela po nich na zem. Proč? Proč já? Proč musim mít takový život? A že jsem všechno zničila, že je všechno jenom moje vina, že kvůli mě tady není táta? Sakra bylo mi 10 let! Tak to vážně přehnala..
Sorry, ale já nemůžu za to, že táta se kvůli ní zbláznil až tak, že skončil na psychiatrickém léčení! Dovedla ho k šílenství..!
Ona ho zdeptala vůbec ho neměla ráda nenáviděla ho stejně tak jako nenávidí mě! To kvůli ní už nemohl a spáchal sebevraždu! A ona to hází na mě?! To je na mě už vážně moc..

Zvedám se a jdu k zrcadlu a doslova se leknu sama sebe.
,,Panebože jak to vypadám? Jak mrtvola co se právě probrala." Zhrozím se nad tím jak vypadám.

Kouknu na hodiny a je 7:15
,,Cože? To nemám nejmenší možnost se dostavit v čas do školy! Obzvlášť když dnes mám jít s Wendy pěšky."
Nebo, že bych tam dneska nešla?
Beztak vypadá tak jak vypadá.. červený oči, vlasy do všech možných stran a ke všemu mě nehorázně bolí hlava. Nee ..dneska nejdu do školy.

Sahám po mobilu a vytáčím Wendy číslo..

Wendy: ahoj, už jsem na cestě, za chvíli jsem u tebe tak čekej venku.

Já: ahoj, no víš já dneska nepůjdu do školy tak na mě prosím tě něčekej.

Wendy: Co se děje? zníš příšerně, není ti nic? Je ti dobře?

Já: nené je mi fajn tedy není teda...no to je teď  jedno.

Wendy: ne není to jedno ..co se děje? Co se stalo?

Já: vendy ...nechci to řešit po telefon. Nešlo by to až by ti skončila škola?

Wendy: hele tak já se taky na to vykašlu a přijdu k tobě a vše mi řekneš ano?

Já: cože?! ..tak to teda ne! Ty půjde do školy a po škole se klidně můžeš stavit nebo spíš se někde sejdeme potřebuju co nejdřív vypadnou z domu.

Wendy: hele ty taky nejdeš do školy a já mám o tebe strach takže nikam nejdu jasný?

Já: Wendyyy..

Wendy: ne Valerie za pět minut jsem u tebe.

Já: Vendy to nepůjde je tady matka tak za 30 minut u parku? potřebuju se aspoň trochu zlidštit jestli to vůbec je možný.

Wendy: dobře tak za 30 minut u parku?

Já: joo.

Wendy: tak zatím.