Ta špatná

12.Psycholog

Ráno se probouzím úplně mrtvá. Nevim jak je to možný, ale spala bych klidně dalších nejméně 5 hodin. A to je deset.

,,Valerie zatraceně vstavej už!! Nemínim to pořád opakovat"
To tady na mě řve delší dobu? Hm nevim ale radši vstávám nechci schytat další facku co by mě zabolela jak na tváří tak u srdce.
Beru si na sebe svůj župan a pomalu scházím schody do kuchyně.

,,seš hluchá? Potřebuješ zajít i k ušnímu?"
,,k žádnýmu ušnímu nepotřebuju jen jsem spala" povzdechla jsem si.
,,hm za hodinu vyrážíme k tomu psychologovi tak se běž připravit"
,,hmm super"

Snědla jsem svojí snídani a šla se rychle osprchovat, namalovat a oblíknout.

Nasedla jsem si do zadní části auta, nandala si sluchátka a nevnímala okolní svět.

Vystoupila jsem se sevřeným žalůdkem z auta a vešli jsme do budovy.
Posadili jsme se na židli a do 5 minut jsme přišli na řadu.
Nejdřív jsme šli společně a potom jsem tam zůstala sama s psychologem.
Ptal se mě na otázky typu -jak se mám, jak se cítím, jaký mám vztak k mámě, jak se mi daří ve škole, co mě baví, jestli mě něco trápí a bla bla blá..
A jak já reagovala na jeho otázky?
Umm jop ..neodpovídala jsem na ně. Nechci se tady vybavovat s nějakým psychologem a už vůbec se mu nebudu svěřovat se svým soukromým životem.
Nakonec zavolal mámu a psycholog se s ní domluvil mně neznámým termínu a ještě jí řekl, že s ním nechci spolupracovat, že za celou tu dobu jsem ani jednou nepromluvila.

Sedla jsem si do auta a chtěla si opět dát sluchátka do uší, když v tom na mě promluvila máma.
,,jenom aby si věděla od pondělí nastupuješ na jinou školu" počkat to jako vážně? Ale co si tam sama počne Vendy? Nemůžu ji tam nechat!
,,ale já nechci přestupovat!" na jednu stranu jsem přeci jenom byla ráda, aspoň tam nebudu s těma lidma jaký tam jsou ale zase budou na jiný škole.
A na druhou stranu tam je Vendy a já jí tam nechci nechat samotnou.
,,chceš nechce s prostě přestupuješ nebudeš v kontaktu s tou holkou."
Jo taaaak takhle to je..
,,fakt ty vole nikdo na světě nemůže mít lepší matku než já" zašeptala jsem si pro sebe.
,,říkala si něco?"
,,ne nic jenom kde ta škola je?"
,,dvacet minut od tý kam si chodila."
Hmm super..

Přijeli jsme domů a já jako vždycky chtěla jít do pokoje ale někdo mi v tom zabránil..
,,Jo a Valerie? Můžeš mi prosím tě vysvětlit proč si s psychologem nekomunikovala?"
,,a proč jo? Nebude se svěřovat nějakýmu psychologovi se svým soukromým životem. Nepotřebuju od něj pomoc prostě nic chápeš to?!"
,,potřebuješ pomoc! Podívej se na sebe, podívej se jak se chováš, oblíkáš, jak se mnou mluvíš potřebuješ si s někým promluvit i o tom útěku.
,,promiň ale tohle je mi k smíchu. Od kdy ti leží u srdce jestli potřebuju pomoct nebo ne? a jak se oblíkám? Tak jak se mi to líbí tohle to je můj styl nebudu chodit celá v růžovým jako nějaká namyšlená barbína. A důvod proč jsem utekla ti mohl dojít jestli nejsi tak blbá jak vypadáš!"
Na tváří mi přistála facka. Fajn to jsem radši říkat neměla ale měla jsem prostě vztek.
,,co si to dovoluješ?!"
,,hele nic já na tohle to fakt nemám nervy nazdar." otočila jsem se ji zády a odešla do pokoje.

Zavřela jsem za sebou dveře, zamkla je a svalila se na zen kde jsem strávila necelou hodinu. ano proč ne, proč si nelehnout na zem.
Co teď vůbec budu dělat? Děsně se nudím. A teprve je něco málo po 14 hodině.
Hm ..na anime se mi teď koukat nechce, tak já vážně nevim..
Nakonec jsem si vzala notebook kde jsem koukala se na YouTube, zjistitila si nějaký informace o tý škole kam mám jít, pokoušela se dovolat Vendy a pak jsem se šla jenom tak někam projít ven.
Procházela jsem se něco málo přes hodinu a na zpátek domů jsem to vzala přes park.
No a na koho jsem to tu nenarazila...

,,a helemese kdopak nám to tady jde? naše emařka na útěku." zařval přes celý park až se za námi otáčeli lidi ...Denis a zasmál se s partou zamýšlených barbín což je Klára, Olivie, Kristina a Veronika.
,,jdi do prdele a nech mě bejt." oseknu mu.
,,Jak prosím?!"
,,slyšel si správně." čapl mě za paži a přitlačil ke stromu.
,,tak hele kočičko ty se mno...."
,,kurva nech mě být rozuměl si mi?!!!" zaječela jsem a pozooor ....vpálila jsem mu pěstí ale pěkně mě zabolela ruka ale nedávala jsem to na sobě znát. To je snad popravé co jsem si na něj až takhle moc dovolila. Ty čtyři krávy hned běželi k Denisovi a já mezitím co nejrychleji odešla zpátky domů. Bože dneska ve mě zase hezky vřeje vztek!

Sedla jsem si na balkón a pozorovala procházející lidi a sem tam jak projelo nějaký to auto.

Všimla jsem si jednoho páru ..holka a kluk co se smějí přes celou ulici a líbají se.
Musela jsem odvrátit pohled a radši se vrátila do pokoje.
Strašně moc bych si přála mít někoho takovýho. Jo jasně mám Vendy ta je moje nejlepší kamarádka ale já mám namysli kamaráda. S kamarádem je to něco jiného než s kamarádkou a já.. nejspíš nikdy nebudu mít možnost to zažít.

Vzpomněla jsem si, že jsem si jednou slíbila řekla, že se zamilovat nemůžu.
Jako joo...na jednu stranu bych chtěla mít kluka ale na druhou stranu mám strach. Umm jo logika level já.
Nechci dopadnout jako všechny ty co kvůli klukovi probrečeli několik dní, nocí, byly z toho na prášky a tak ..zkrátka se bojím zamilovat. Navíc nemám ani do koho. Ale jak se říká nikdy neříkej nikdy..

Zvedla jsem se a šla jsem se osprchovat.
Po sprše jsem si zapnula notebook a pustila anime. Nějak jsem dostala chuť se na něj teď večer kouknou a navíc je to skvělí odreagování, absolutně vypneš a jseš prostě zažraná do anime.
Měla jsem v plánu se koukat jenom tak dvě hodiny ale dopadlo to úplně jinak...
asi chcete vědět jak co? Ummm fajn dopadlo to tak, že místo tich dvou hodin co jsem se chtěla koukat jsem koukala pět hodin! pět hodin v kuse! Já jsem se pět hodin v kuse koukala na anime!! Chápete to?! Já opravdu ale vážně opravdu nejsem normální!

Jak mile jsem to zjistila tak jsem to okamžitě zabalila.
Ale byl tu jeden problém ..mě se spát nechtělo takže jsem nemohla usnout.
Ještě, že zítra je sobota.

Byly čtyři hodiny a já stále nespala. Byla jsem už celkem dost unavená ale nemohla usnout. A víte proč? Šílené mě třeštila hlava. Vzala jsem si dva paraleny ale ty byly k ničemu prostě mi nezabrali.
myslela jsem, že si půjdu vzít i prášek na spaní ale to by zrovna nebyl dobrý nápad.. Za prví bych zase ze spaní žvanila nějaký nesmysli a za druhý to na mě má účinek po dobu týdne, jsem schopna kdekoliv a jakkoliv usnout plus si přijdu jak na drogách.
Například, když mi zvoní budík tak na něj čtvrť minuty koukám a absolutně nevim co je to zač, kde se to vypíná nebo odkládá o 5 minut. Nebo mi nedochází nějaký věci, hledám nějakou určitou věc přesto jim mám někde u sebe a podobně prostě jako kdybych byla sjetá..

Po asi půl hodině bolest hlavy přece jenom trochu odezněla a já usnula.

Celou sobotu jsem strávila venku kde jsem se jenom tak procházela, neměla jsem náladu být doma.

No a dneska je neděle. Neděle večer a zítra je pondělí a pro mě to znamená první den v nový škole.
Vůbec se mi tam nechce, nechci tam jít, bojím se ..bojím se toho, že mě budou odsuzovat, nepříjmou mě, bojím se toho, že budu zase ta šikanována ta a ta taa! Je toho moc, nad čím to vůbec zase přemýšlím? Co jiného by bylo jinak? Nic ..nic se nezmění i kdybych se sebevíc snažila tak to bude stejný jako teď. No nic konec nad nesmyslným premýšlením jdu radši do vany.

Po vaně jsem se pokoušela několikrát Vendy dovolat, zanechala jsem ji několik zpráv ale bylo to marný.
Nakonec jsem to všechno zabalila a šla spát s pocitem, že jdu zítra do nový školy a, že každý den budu vstávat o něco dřív.