Ta špatná

10.Všechno je v háji

Nemohla jsem usnout. Pořád jsem se převalovala a když už se mi podařilo usnout tak jsem se několikrát probudila.
Nakonec jsem přeci jenom kolem pátý hodiny ráno pořádně usnula. To to ale trvalo..

Po probuzení jsem si všimla, že tu Vendy není. Bodejť by jo když je téměř 12 hodin. Jak je možný, že jsem spala tak dlouho? No nic zvedám se a jdu za nima.

,,dobré ráno ospalče" uchechtne se Thomas.
,,proč jste mě nevzbudili?"
,,my jsme tě budili nebo lépe řečeno se o to pokoušeli asi 5x ale ty si spala dál tak jsme tě nechali"
,,jste po mě měli něco fláknout, bych se hned probudila" všichni jsme se zasmáli.

,,snídani máš v kuchyni tedy jestli si s náma nedáš rovnou oběd"
,,hele mě je to jedno hlavně, že to ňáký jídlo bude"
,,fajn"

Celý den se nic moc nedělo. Byly jsme u Thomase na chatě kde jsme byly asi do 20 hodin.
Tam jsme se chvíli koukali na televizi ale spíš byly venku kde jsme dělali totální kraviny a samozřejmě se všemu smáli.
 

,,hele co teda budeme dělat?" ptám se Thomase.
,,na co konkrétně narážíš?"
,,no na ten včerejšek, víš né? policie a ta ženská.."
,,jo taaak ..um no nic mě nenapadlo"
,,no tak jak jsem říkala ..jsme v prdeli"

,,moment mám nápad!" vykřikl Thomas.
,,noo?" nadzvednu obočí.
,,vezmu si v práci aspoň na dva týdny volno a budeme tady na chatě.
,,dobrý nápad ale co potom? Co bude dál?"
,,něco vymyslíme"
,,hmm.. ok"

A takhle to šlo asi další dva dny, který jsme strávili u Thomase na chatě, nic moc nedělali, dělali kraviny a modlili se aby se nic nestalo.
Aby nás třeba ta ženská nepráskla nebo něco.

Dnes 7.12 konečně jedeme na ty dva týdny na chatu.
Nevim co bude potom, co bude dál, ale musíme prostě něco vymyslet.

Hned ráno jsme si zbalili naše věci a po obědě byly nachystaný vyrazit.

,,máte všechno? Nerad by jsem se vracel"
,,jojoo máme" usmála jsem se.
V tu chvíli se bytem rozezvoněl zvonek. S Vendy jsme se na sebe podívali vystrašeným pohlem.
,,sakra já blbec zapomněl, že dneska si má přijít kolega z práce pro ňáký papíry. Zalezte si do pokoje a buďte ticho" Trochu jsme si s Vendy ulevili a zelezli si i s věcma do pokoje.

,,Dobrý den tady městská policie mluvím zde s panem Thomasem Butlerem?"

Uslyšeli jsme z předsíně policii.
,,panebože to je policie! Vendy musíme něco udělat ale co? jsme v prdeli a já...." začala jsem vyšilovat a rozbrečela se.
,,Dělej! Uklidni se a rychle se zvedej musíme rychle na balkón."
Rychle jsme se zvedli a běžely k Thomasovy do ložnice a následně na balkón. A samozřejmě my chytrý jsme si nevzali svoje věci což nám nedošlo.

Z pohledu Thomase

Otevřel jsem dveře a myslel jsem, že to se mnou šlehne.
Přede mnou stála policie. Nebyl jsem schopný mluvit.
Začali něco vykládat a já je absolutně nevnímal.
jen jsem se modlil aby nevešli do bytu a neprohlédli si ho.
Zeptali se na pár otázek a já nebyl schopnej odpověďet, ani na jednu otázku natož prasknout holky.

,,můžeme si tedy prohlídnou ten byt?" Zeptal se jeden z policie. a je to tady.
Koukal jsem na ně jak na zjevení, což tomu tak bylo celou dobu a nebyl schopný odpovědět.
,,umm můžeme tedy?" zeptá se druhej z policie.
,,proč? Je k tomu snad nějaký důvod?" vypadlo ze mě.
,,no říkali jsme, že máme podezření, že ty dvě hledané dívky Valerie a Wendy by mohli být u vás"
,,aha a na tohle to jsme přišli jak?" zamračil jsem se.
,,jedna žena nám donesla jednu informaci, ale na tom teď nezáleží"

Bez dalšího mého slova vkročili do mého bytu a šli si prohlídnout kuchyň a obývák.
Nevěděl jsem co mám dělat ..holky jsou v pokoji a podle mě už určitě ví, že to není žádný kolega z práce ale policie. Doufám, že si nemyslí, že jsem je zavolal já! To vážně néé! Tohle bych jim v životě neudělal, nepodrazil bych je, nenapráskal je! prostě ne!

,,a tadycto za místnost je co?"
,,umm ..pokoj pro hosty"
Už sahal po klice, když v tom jsem vykřikl.
,,prosím nechoďte tam! Je tam strašný bordel a stydím se za to" bože Thomasi ty blbečku nic originálnějšího si vymyslet nemohl?! Řvalo na mě podvědomí.
Oba se na mě podívali zvláštním, nechápavím a zároveň podezírávím pohledem, ale dveře do pokoje stejně otevřeli.
Sakra oni tu mají vlastně ty svoje věci, ale kde jsou oni? Možná se schovali do skříně což jim stejně nijak nepomůže.

,,A prej, že tu je bordel" uslyšel jsem jak si jeden z nich řečeno zamumlal pod vousy.
,,čí jsou ty cestovní tašky?" odpovědi se nedočkali.
Prohlédli si celý pokoj i skříně, ale tam holky nebyly. Teď mě tedy napadá jen to, že jsou na balkóně nebo nevim.

,,a tyhle ty dveře jsou od?"
,,ložnice"
Ne tady taky nejsou ale určitě jsou na balkóně kdy jinde by byly?
Navíc ty závěsy přes celou část oken a dveří na balkón nebyly zatažený
Musím ale něco udělat aby tam nešli. Co kdyby? Ke všemu když na ty závěsy zvláštně koukali.

,,dobře a čí jsou tedy ty cestovní tašky?"
,,um nee ..jooo ...no tedy já nevim" panebože Thomasi co to tady plácáš?!! Seš neskutečný debil!
,,co prosím? Jak nevíte?"
,,jsou dvou kámarádů co se vrátí později večer"
,,uhm, jasně ..takže vám nebude vadit, když se do nich podíváme?" na mou odpověď nečekali a šli směrem do pokoje pro hosty.

Celou dobu co tu jsou na mě koukali nevěřícným pohledem. Nevěřili mi, nedivim se já bych sám sobě taky nevěřil. Neumím prostě lhát ..neumím to!

Každý popadl jednu tašku rozepli jí a naskytl se jim pohled na Vendyiny a valeriiny věci..

Z pohledu Valerie a Vendy

A pravě teď přišel ten moment. Ten moment co šlo všechno do háje. Ten moment co se všechno sesypalo jako hromádka karet.

Odhrnuli se závěsy, otevřeli se dveře na balkón a stáli tam oni. Stáli tam oni a upírali na nás své pohledy.

Byla jsem tak v háji, že jsem přemýšlela i nad skokem z balkónu.
Měla jsem strach, klepala se, brečela. Žaludek se mi svíral, bylo mi špatně a nebyla jsem ani schopna se postavit.
Nápodobně na tom byla i Vendy.

Říkala jsme si jestli náhodou Thomas nezavolal tu policii, ale to by nám nemohl udělat, on takový není. Je sice pravda, že ho pořádně neznám ale prostě tohle nemohl udělat, prostě ne! Teda aspoň v to doufám..

Po pár pokusech aby jsme se dobrovolně zvedly a šli s nimi to nakonec museli udělat po svým.
Jednoduše řečeno nás čapli i s našemi věcmi nás vedli z bytu do auta.

A teď jsem si na chodbě všimla tý ženský. Ty ženský do, který jsem vrazila a odmítala mě pustit. Usmála se na policii a policie jí úsměv oplatila. Prosím řekněte mi někdo, že to je jednom zlí sen.

Odmítala jsem si do toho auta sednout. Pořád jsem sebou mrskala, byla vzteklá, ve stresu a brečela.
Ale do auta mě stejně dostali.

Tak joo, je to tady...policie má holky, ale co bude dál? To se dozvíme v dalších kapitolách :D
Každopádně jestli se kapitola líbila tak budu jenom ráda.
Klidně zanechte vote nebo komentář určité mě to potěší ×) 
Ale jinak bych vám chtěla strašně moc poděkovat za 400 přečtení^^ ..jsem ráda ti co to čtou, že to čtěte :3 papa <3

-Zmrzlïn Ka