Ta špatná

28. Moje matka ani zdaleka nejseš!

Měsíc po tom, co se šlo ven, jsem se cítila strašně krásně. Nebo cítila... divný slovo? Ale tak, snad chápete, ne? Nikdy dřív jsem se prostě takhle snad necítila. Měla jsem okolo sebe lidi, na kterých mi nesmírně záleželo, dalo se jim věřit, s kterýma byla deno deně sranda, nikdy si se s nimi nenudila a jedním slovem, jsem prostě byla šťastná.
Doma to celkem taky ušlo. Matka o mě za ten měsíc sotva zavadila pohledem, takže žádná facka, prostě nic. Ale to se dneškem všechno změnilo.. A to úplně všechno.

Dnes jsem jela s Ashtonem, Charlie, Jackem, jeho mamkou a tátou do restaurace na oběd, s tím, že mě a Jacka chtějí více poznat. Všechno proběhlo úplně v pohodě. Byla sranda a sama i já se dozvěděla víc věcí o Eliz a Jamesovi. Po oběde jsme jeli k nim domů, na zahradu, a pak jsme se s Ashtonem rozhodli jít se jenom tak někam projít. Charlie s Jackem zůstali s Elis a Jamesem doma. S Ashtonem jsme se procházeli asi něco málo přes půl hodiny, a pak se vrátili k nim domů. Zbytek dne jsme společně s Ashtonem, Charlie a Jackem byli v pokoji a koukali na filmy.
Protože už bylo skoro deset hodin večer, tak mě Ashton odvezl domů, skoro před barák.

Ashton mě po přemlouvání vyhodil pět minut od baráku, s tím že jsem mu řekla, že se chci ještě sama, tich pět minut projít. A to byla taky pravda. Ale taky tu byla druhá pravda. A to máma. No nic.. vystoupila jsem z auta, rozloučila se s Ashtonem a šla pomalou chůzí domů. Ani ne do minuty mi zazvonil telefon. Ashton? Proč mi volá? Něco jsem zapoměla? Nadzvednu obočí s uchechtnutím.

,,Ahoj, zlato."
,,Ano? Ahoj. Proč mi voláš? Zapoměla jsem si něco?"
,,Ne, to ne. Jen jsem se chtěl zeptat, co děláš?" Zasměje se.
,,Hele ty joo, to bys nevěřil... normálně jdu domů." Zasměju se.
,,Fakt jo? Vždyť je pozdě večer, kde si byla?"
,,Heleď, dneska jsem byla s jedním úžasným klukem, jeho ségrou, která se jmenuje Charlie a Jackem.. to je Charlie kluk a jejich rodiči na oběde a pak jsme-"
,,To je fuk, chtěl jsem se tě hlavně zeptat, jestli budeš večer na chatu." Opět se hlasitě zasmál.
,,Jo, to je snad jasný, ne?"
,,No nevím, proto se tě ptám." Uchechtne se.
,,Ano, budu. Jako vždy." Pochvilce jsem s úsměvem řekla. ,,Dneska to bylo hezký."
,,Jo, jako každý jiný den s tebou." Řekl jemným hláskem.
,,Miluju tě."
,,Já miluju tebe." Pousmála jsem se. ,,Už jseš doma?" Zeptá se po chvilce.
,,Ne, chci se ještě aspoň chvilku projít."
,,Zlato, je pozdě večer, jdi už domů."
,,Agh... tak dobře."
,,Kdybych byl s tebou, tak dobře, ale jseš venku sama."
,,Jo jasný, chápu to.''
,,Dobře."
,,Dobře."
,,Dobře."
,,Dobře..."
,,Kolikrát řekněme ještě slovo, dobře?"
,,Tolikrát, jak jen budeme chtít."
,,Dobře." Zasměju se nahlas.

Vyštrachala jsem ze svý tašky klíče od domu, při čemž jsem si stále telefonovala s Ashtonem, co byl už krásně zachumlaný doma v peřině.

,,Už jseš doma, lásko?"
,,Skoro, odemikám dveře."
,,A už?"
,,Ne." Uchechtnu se.
,,A teď?'
,,Vteřinku." Zasměju se.
,,Tak šup, šup. Ať už můžeš taky hezky ležet v post-" To byla poslední slova, co jsem vnímala z jeho úst.
,,Děláš si ze mě prdel?!" Zakřičí matka. Leknutím poskočím.
,,Víš ty vůbec, kolik je hodin?! Směješ se tu jak na lesy!" Stála pár centimetrů ode mně. Šel z ní cítit alkohol. Slušně to z ní ale táhlo...
,,Dobrý no.. a co?"
,,Jaký, a co?!" Sotva dořekla tohle, tak začala narážet na mojí osobnost. ,,Ježíši, co to máš na sobě.. to si byla někde v bordelu? Na nebesích, kdyby tě viděl Milan ( Táta ) tak by-" Nedořekla to, jelikož jsem ji skočila do řeči.
,,Nepokoušej se zase vytahovat tátu! Moc dobře vím, jak to vždycky končí! Vždycky kvůli nějaký kravině vytáhneš tátovo jméno, a končí to tím, že za všechno můžu já, že je moje vina, že zemřel a tak dále a tak dále.... Ale ne moje "drahá" matičko. Já už toho všeho mám pokrk. Celý měsíc si sotva o mě zavadila pohledem, za co jsem nesmírně ráda, tak co kdyby si v tom pokračovala dál, hm? Co kdyby si si mě prostě přestala úplně všímat a budeme obě dvě sťastný a spokojený?!!" Měla jsem na krajíčku a vůbec mi nedošlo, že telefonní hovor s Ashtonem dál probíhá.
,,Ty malá couro!" Pleskla mi jednu facku. ,,Takhle by to opravdu dál nešlo, holčičko! Já jsem tvoje matka a ty se taky ke mně podle toho budeš chovat, je ti to jasný?!!"
,,Moje matka? Možná si mě porodila, ale moje matka ani zdaleka nejseš! Nikdy si nebyla, nejseš a ani nebudeš!!!" Na tváři mi přistáli další dvě facky, při čemž na mě matka něco řvala, ale já ji už vůbec nevnímala. Slzy se mi z očí drásali ven.
,,A nebreč! Chceš snad abych ti dala důvod brečet?! Co?!!" Udeřila do mě rukou, až se mi z toho zamotala hlava a shodila jsem na zem vazů s květinou, která se následně rozbila. Hlava se mi motala a sotva jsem přes ty svoje uslzený oči viděla. Nohy mi pod tou vodou z vázy uklouzli, a já skončila na zemi. Pár střepů se do mě zabodlo, ale nějak jsem to nevnímala. Jen jsem nehybně s brekem ležela na zemi. Máma asi už odešla.. Nevím. Nic jsem okolo sebe nevnímala. Pouze jsem zaslechla ječící Ashtonův hlas z mobilu. V tu chvíli mi došlo, že jsem hovor nevypla. Bylo mi to jedno. Mobil jsem nechala mobilem, a pokoušela se z té země zvednou. Ale nešlo to. Všechno mě strašně bolelo.. tělo, hlava, pořádně jsem neviděla.. všechno bylo rozmazaný, hlava se mi motala, střepy od vázy jsem měla v sobě zabodlí, z čehož mi tekla krev. Vzdala jsem to a flákla sebou na zem. Přestala jsem vnímat. Byla jsem unavená.