Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 143. - Godrikův důl

POHLED CHRISTOPHERA

Kráčel jsem ulicemi Godrikova dolu a pod nohami mi praskal sníh. Přitáhl jsem si blíže k tělu svou šálu a vydechl obláček páry. Mrzlo, až praštilo. Svým způsobem jsem měl zimu rád. Léto jsem nenáviděl od té doby, kdy zemřela má sestra, protože se to stalo v červnu. Každá katastrofala byla v období léta. Teplo přinášelo pouze neštěstí.

V dáli jsem zahlédl hřbitov a ustaraně se podíval na Harryho. Celý den byl jako na pérkách. Možná mu ta návštěva příliš neprospěla, ale nedokážu posoudit. Možná se mýlím. Neznám ho tak dobře jako Hermiona. Já se spíše pohyboval ve své partě, kam oni nepatřili. Jenže zlé časy nás donutily držet při sobě a krýt si navzájem záda. Nic jiného nám nezbývalo.

,,Harry!" křikla na něj Mia, když se chlapec, který přežil, rozběhl k náhrobkům. S povzdechem jsem se za ním vydal. Byl příliš rychlý. Tak tak jsem mu stačil. Nechápal jsem, kde vzal takový elán. Zavrčel jsem, protože mi podjela noha a já sebou praštil o zem. Všiml jsem si postavy, která byla oděna v černém plášti. Více jsem zaostřil, ale už tam nebyla. Asi se mi to zdálo. Třeba jsem se praštil do hlavy. Ale stále je možné, že nás někdo sledoval a nejsme zde sami. Přeci jen, na Harryho hlavu je vypsaná odměna deset tisíc galeonů a každý normální čaroděj je chamtivý a prahne po penězích.

,,Chrisi!" přiběhla ke mně nebelvírka a pomáhala mi na nohy. Dával jsem si pozor, abych znovu neupadl. Raději jsem se rozhlédl po okolí, jestli tady někoho nezahlédnu. Nic jsem jim neříkal, aby si nedělali zbytečně starosti, ale sám jsem byl ve střehu, kdyby na nás náhodou někdo vyběhl a chtěl nás zabít. Rozdělili jsme se. Pořád jsem je měl v dohledu. Kroužil jsem po hřbitově a hledal něco podezřelého. Zahlédl jsem nějakou postavu u kostela. Nemohl jsem ji rozeznat, protože byla příliš velká tma. Zavrčel jsem a vrátil se raději ke dvojici. V jednotě je síla a my musíme držet pospolu.

,,U kostela někdo stojí," zašeptal jsem a nenápadně pokynul hlavou tím směrem. Nechápavě se tam ohlédli. Harryho obličej zakryl stín překvapení. Nadzvedl jsem obočí.

,,Asi vím, kdo to je," vydechl a rozutíkal se za osobou. Protočil jsem nad ním oči. Musí dnes pořád někam utíkat? Vydali jsme se za ním a snažili se ho dohnat. Nemohl nám říct, o koho se jedná, ať jsme aspoň trochu v obraze? Připadám si jako páté kolo u vozu. Nepatřím mezi ně. Ale já to zvládnu. Pro Channy...

Poznal jsem, že se jedna o ženu staršího věku, ale do obličeje jsem jí neviděl. Prchala před námi do různých temných uliček, jako by nás chtěla někam nalákat. Co když je to past? Zakroutil jsem nad tím hlavou. Proč by nás chtěla zabít nějaká bezbranná stařenka? To je hloupost. Konečně jsme ji dostihli. Zastavila před nějakým starším domem.

,,Dobrý den, paní. Vy jste Batylda, že?" zeptal se Harry a madam mu přikývla na souhlas. Pokynula nám, ať jdeme za ní. Vyrazili jsme dovnitř. Všude byla tma, jen některé části osvětloval slabý plamínek svíčky. Působilo to děsivým dojmem. Nenápadně jsem se odpojil od skupinky a vydal se na průzkum. Procházel jsem se různými pokoji a prohlížel si různé starožitnosti. Připadá mi to zvláštní. Proč by nás zvala k sobě domů, když nás ani nezná? Dostal jsem se do pokoje, kde bylo velké zrcadlo, na kterém byl nějaký nápis.

Nebezpečí číhá na každém rohu. Pamatujte, že Nagini umí měnit podobu a dokáže se přeměnit v lidskou bytost! – P.Z.

Vyvalil jsem oči. Nechápu, proč je to tady napsané. Ta nebohá stařenka by to mohla vidět a vyděsit se. Leda že by...sakra! To ona je ten prašivý had! Běžel jsem, jakoby mi za pataminu hořelo. Určitě má dostat Harryho. Nesmí se mu nic stát. Zaslechl jsem hlasité rány a dupot z podkroví. Rychle jsem vyběhl schody a v rukou držel hůlku. Zahlédl jsem dvojici, jak leží na zemi, a k nim se blížil velký had.