Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 32. - Brumbál ví všechno

POHLED STEPHANIE

Dostala jsem se více k Harrymu. S Ronem se poslední dobou hádal. Dost jsem k těm hádkám také napomáhala. Musím Harryho dostat od těch dvou. Čím víc se jim vzdálí, tím líp.

Mia se vrátila včera a dnešním dnem končí vánoční prázdniny. Nikdo nepřišel na to, že jsem spala v Nebelvíru. Škoda, že tohle všechno jsem vybudovala na velké lži. Kdybych to už ze začátku myslela upřímně, mohla jsem mít nové přátele. Být dcerou Pána zla je někdy velice vyčerpávající.

Procházela jsem chodbou. Nikdo se zde nenacházel. Všichni se bavili na nádvoří. Pouze já potřebovala mluvit s Helenou. Musím jí vše vysvětlit a omluvit se jí za to, jak jsem na ni vyjela.

,,Heleno?" zvolala jsem, když jsem se nacházela na místě, kde se mi poprvé zjevila.

,,Jakobych slyšela někoho volat mé jméno!" pronesl někdo za mnou. Otočila jsem se a pohlédla do naštvaného obličeje mé předkyně.

,,A-ahoj," zakoktala jsem se a mávla jí na pozdrav. Snad ji to trochu obměkčí. Její výraz však zůstával kamenný, bez špetky citu.

,,Co potřebuješ, že jsi se rozhodla mě navštívit?" pronesla sarkasticky a přiblížila se více ke mně. Hlasitě jsem polkla. Nevím, co mám od ní čekat.

,,Snad se nebojíš," ušklíbla se. Chová se jako někdo ze Zmijozelu.

,,Co se to s tebou stalo?" rozhodila jsem rukama. Prohrábla jsem si rukou své dlouhé, vlnité vlasy.

,,Se mnou? Spíš se zeptej sama sebe, milá Stephanie!" proletěla kolem mě a zastavila mi za zády. Neotáčela jsem se.

,,O čem to mluvíš?" zamračila jsem se. Nechápala jsem, co tím myslí.

,,Chováš se jako tvůj otec! Zákeřně!" zakřičela na mě. Cukla jsem sebou. Překvapila mě.

,,Nesrovnávej mě s ním!" křikla jsem na zpět. Jsem mu podobná, ale nemám ráda, když to někdo vysloví nahlas.

,,Proč tohle všechno děláš?" odpoví zlomeně. Odletí kus ode mě.

,,Nechtěla jsem, ale nemám jinou možnost. Musím ho zastavit a tohle mi připadá jako jediné řešení," vysvětlila jsem a uvědomila si, jak absurdně to muselo vyznít.

,,Tohle rozhodnutí záleží pouze na tobě, ale prosím tě, buď opatrná. Tímto se vystavuješ velkému nebezpečí," otočila se opět na mě. Měla slzy v očích. Duchové mohou brečet?

,,Nemusíš se bát! Dokážu se o sebe postarat. Jsem přece dcera dvou nejmocnějších čarodějů," usmála jsem se na ni.

,,Máš pravdu. Neexistuje nic, co bys nezvládla," oplatila mi úsměv.

,,Nyní bys měla jít," pronesla po chvíli ticha. Nechápavě jsem na ni pohlédla.

,,Někdo tě hledá," dořekla a zmizela. Zakroutila jsem nevěřícně hlavou a vydala se pryč. Mířila jsem ke společence a těšila se, jak opět přechystračím klepadlo, ale někdo mě zastavil.

,,Slečno? Můžete na slovíčko?" ozvalo se nedaleko mě. Ohlédla jsem se a spatřila Brumbála. Sakra.

,,Provedla jsem snad něco, pane řediteli?" pronesla jsem a zatvářila se jako andílek.

,,Pojďte prosím se mnou," kývl na mě a rozešel se pryč. S povzdechnutím jsem ho následovala. Došli jsme k jeho pracovně.

,,Citrónová zmrzlina," orel se odklopil a před námi se začali objevovat schody. Stoupli jsme na ně a nechali se vyvést nahoru. Brumbál otevřel dveře a pokynul mi ať vstoupím. Poslechla jsem ho.