Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 109. - Nápověda z Binnsovy historie

POHLED STEPHANIE

Uplynulo už mnoho času od doby, kdy mi přišel ten záhadný dopis. Nějak jsem nad ním nepřemýšlela. Nemělo to cenu. V klíči k Havraspáru není řešení našich problémů. Všechno to byl jen podvrh. Riskovali jsme skrz to naše životy a ono nás to zradilo.

,,Myslíte, že Holl s Mattem už mluvili s Potterem?" prohodila Scarlet. Upřímila jsem na ní svůj pohled.

,,Nevím, ale doufám, že ano. Nesmíme usnout na vavřínech," zamumlala jsem a vrátila se zpět k rozečtené knize. Všichni obědvali. Jen my tři jsme se místo jídla vydali na výlet do knihovny. Potom si zajdu do kuchyně. Nechci čelit všem podezíravým pohledům, které mi vidí snad až do žaludku. Je to nepříjemné a neslušné...

,,Oni to zvládnou. Channy? Našla jsi něco v klíči k Havraspáru?" změnil okamžitě téma Chris. To se mi zrovna moc nehodilo. Zakroutila jsem nad tím hlavu a zhluboka se nadechla. Stiskla jsem víčka pevně k sobě, abych se uklidnila. Zase mou mysl zaplavil pocit bezmoci a neúspěchu. Nadhodila jsem falešný úsměv a zvedla hlavu.

,,Ne," odvětila jsem prostě. Chris nadzvedl obočí.

,,Ne?" ujišťoval se. Prudce jsem si stoupla a začala přecházet sem a tam po místnosti.

,,Ne! Naprosto nic tam není! Všechno to bylo zbytečné! Nedokážu ho zachránit! Všechno jsem to pokazila!" ječela jsem a rukou si vjela do vlasů. Zatahala jsem za ně a sykla bolestí. Chris se zvednul na nohy a uvěznil mě ve svém medvědím objetí. Konejšivě mě hladil po zádech. Líbnul mě do vlasů. Podíval se mi zpříma do očí. V jeho kukadlech plápolaly jiskřičky upřímnosti, strachu, ale i naděje.

,,Neboj se, na něco přijdeme. Svého otce neztratíš. Nedopustíme to," zašeptal. Do očí se mi nahrnuly slzy.

,,Jak to můžeš říct s takovou jistotou v hlase?" zeptala jsem se plačtivě. Přivinul si mě na svou hruď. Více jsem se k němu natiskla a zaposlouchala se do melodie jeho srdce. Byla uklidňující.

,,Protože tě znám, lásko. Najdeš řešení a zachráníš ho," položil mi svou teplou dlaň na tvář. Více jsem se do ní natiskla. Palcem mi kreslil malé kroužky na líčku.

,,Co když se něco pokazí?" vzlykla jsem. Jedna neposlušná slza mi vytekla z oka. Okamžitě ji setřel.

,,Lásko, zvládneme to," upřímně se na mě usmál. Nedalo mi to a musela jsem se také pousmát.

,,Proč jsi tak dokonalý?" pronesla jsem řečnickou otázku a on se zasmál.

,,To samé si kladu každý den akorát o tobě," věnoval mi hřejivý úsměv a sklonil se ke mně. Spojil naše rty v jedny. Obmotala jsem své ruce kolem jeho krku a více si ho k sobě přitáhla. V tomto okamžiku byl nesmírně patrný náš výškový rozdíl. Byla jsem mu pouze po bradu. Chudák Chris. Musí ho ze mě bolet záda. Objal mě kolem pasu a přivinul si mě k sobě. Naši krásnou chvilku však přerušilo odkašlání. Odtrhli jsme se od sebe a podívali se na usmívající se Scarlet.

,,Nechci vás rušit, hrdličky, ale za chvíli začíná hodina," její úsměv stále nepohasínal. Kývli jsme. Vzala jsem si svou brašnu, ale Chris mi ji vzal s ruky.

,,Přeci se s tím nebudeš tahat," odfrkl si a přehodil si mou tašku přes druhé rameno. Jeho starostlivost je roztomila, ale někdy i nesnesitelná. Pokroutila jsem nad ním hlavu a doběhla je. Propletla jsem si s ním prsty. Máme společně hodinu.

,,Nedělejte žádné vylomeniny, děti. A když už, tak si vemte ochranu," ušklíbla se. Nadzvedla jsem obočí.

,,Nezáviď!" mrkla jsem na ni. Zasmála se. Odpojila se od nás a zamířila na opačnou stranu. Mykla jsem nad tím rameny. Vešli jsme do třídy jako poslední. Usadili jsme se úplně dozadu. Stejně tady každý spí. Jen málo kdo dává pozor. Je to neskutečně nudné.

Lehla jsem si na lavici a ponořila se do toku svých myšlenek. Zaslechla jsem jen, že Binns vstoupil do místnosti. Prošel tabulí, ale na to jsme si už všichni zvykli. Uběhlo několik let od mého nástupu do Bradavic a stalo se tolik věcí. Věřila jsem, že dokážu spasit svět, ale nezvládnu to. Jsem na to moc slabá. Pýcha předchází pád. Moc jsem si věřila a myslela si, že má moc je nekonečná, že zvládnu vše, co se mi postaví do cesty. Není to pravda. Kouzla nám nemohou zajistit štěstí. Pravé štěstí znamená být milován a milovat. Tohle nám zaklínadla nedají. Tedy když nepoužijeme lektvar lásky, ale to je vedlejší. Kdo by ho používal? Leda opravdový zoufalec...

Zafuněla jsem. Binnsovy řeči mě uspávaly. Bylo to tak nudné. Zasmála jsem se, když jsem zaslechla něčí chrápání. Chápu, z historie se můžeme poučit, ale ne každého to baví. Na něco musíme přijít během našeho života.

,,Proto se mnohé důležité informace o kouzlech a lektvarech schovávaly," tohle upoutalo mou pozornost. Narovnala jsem se a pohlédla na našeho učitele. Okamžitě jsem zvedla ruku do vzduchu. Byl zaskočený, že se někdo přihlásil.

,,Slečno?" udiveně mě pustil ke slovu.

,,Pane profesore, kam se schovávaly ty informace?" zeptala jsem se. Pár studentů se probralo a udiveně na mě pohlédlo. Profesor byl zaskočen mou otázkou, ale já to potřebovala nutně vědět. Třeba se schovaly i detaily v klíči k Havraspáru. Jestli je to pravda, máme stále naději.

,,Vždy to bylo jiné. Některé knihy měly skryté řádky. Existovalo mnoho způsobů. Bylo to však upotřebeno v těch nejcennějších spisech. Mnoho se jich nedochovalo," odvětil. Nadzvedla jsem obočí. Mnoho se jich nedochovalo, ale klíč k Havraspáru určitě patří mezi dochované.

,,Znáte nějaký spis, který by měl ukrývat nějaká tajemství?" rýpla jsem si. Chris mi položil ruku na koleno a stiskl ho. Pokýval hlavou. Mé otázky byly až moc nápadné. Ale musíme to zjistit.

,,Většinou se jednalo o knihy, které patřily samotným zakladatelům této školy. Nejvíce jich vlastnila Rowena z Havraspáru," tohle mi stačilo. V očích se mi objevily jiskřičky. Otec má stále šanci na život. Musím to knihu ještě jednou projít a pořádně hledat ve stínech. Třeba tam něco najdu. Musím věřit. Možná bych se měla zaměřit i na ten dopis.

,,To je vše, děkuji za informace, pane profesore," poděkovala jsem a opět ulehla na lavici. Na tváři se mi vykouzlil nepatrný úsměv. Chris nechápavě nadzvedl obočí. Svou dlaň jsem položila na tu jeho a jemně ji stiskla.

,,Měl jsi pravdu. Stále máme naději,"

***********************

Aloha, lidi :)

vítám vás u dnešní kapitoly, kde se Stephanie dovídá nové vodítko, které jí nejspíš pomůže vyřešit její nastávající problém se záchranou jejího otce...myslíte, že se v klíči k Havraspáru opravdu skrývá něco takového, nebo Steph má jen marnou naději? :c

Binns je podle mě dost opomíjený ve ffkách, tak jsem mu dodala aspoň menší nádech důležitosti:) A navíc, trocha historie ještě nikdy nikomu neuškodila, nemám pravdu? :)

a jen pro menší orientaci, tento ročník končí 120. kapitolou, která nastolí zvrat v celém příběhu a nejspíš mě budete chtít zabít, ale to opravdu dost předbíhám, jsem zvědavá, jestli se tam někdo vůbec dočte :D

to je pro dnešek vše, jakákoli odezva moc potěší :)

mějte se krásně a skládejte básně♥

lovuju vás ♥

-Katy