kapitola 4.- Tančící brnění

5.9K 294 25
                                    

POHLED STEPHANIE

Vzbudila jsem se do nového dne. Protáhla jsem se a mé svaly křičely bolestí. Se zaskuhráním jsem si vjela rukou do vlasů a odhrnula si je z očí. Vyskočila jsem z postele a nepatrně sykla, když se má chodidla dotkla chladné země. Po špičkách jsem rychle doběhla do koupelny a zabouchla za sebou dveře. Přešla jsem k umyvadlu a vykonala ranní hygienu. Opláchla jsem si obličej a usmála se na svůj odraz v zrcadle.

První den v Bradavicích může začít. S poloúsměvem na rtech jsem se vrátila zpět do pokoje a otevřela svou skříň. Měla jsem v ní pověšenou pouze havraspárskou uniformu, kterou jsem si bez zdráhání oblékla. Podívala jsem se na hodiny. Bylo šest hodin ráno. Očividně jsem nemohla dospat nedočkavostí. Jak zabít přebývající čas? Mohla bych si vybalit, ať to tady nestraší. Maminka by nebyla nadšená. Vždy mě učila, že mám být čistotná a vždy za sebou nechávat pořádek.

Sehla jsem se ke kufru a začala z něj vytahovat různé kusy oblečení. Od riflí až po různé svetříky a bundičky. Měla jsem toho opravdu dost. Maminka na mě nikdy nešetřila. Vždy říkala, že jsem její největší poklad a že si mě musí hýčkat. Pokroutila jsem nad svými myšlenkami hlavou. Neměla bych nad tím přemýšlet. Akorát mi bude smutno a to já nechci. Postupně jsem všechno oblečení věšela do skříně na ramínka a boty urovnala na spodek. Po půl hodině jsem byla hotová. Dalo by se říct, že mi to šlo od ruky, ale možná to také bylo tím, že mě nikdo nevyrušoval z mé práce.

Bylo již něco po půl sedmé a já se hodlala vydat na snídani. Stála jsem již u dveří, ale ještě jsem se otočila. Holky stále spaly a nevypadaly, že by se měly každou chvíli vzbudit. Protočila jsem nad nimi oči. Nemůžu je nechat spát. Zaspaly by první vyučování a měly by problémy.

Přišla jsem k posteli Holl a poklekla. Jemně jsem s ní zatřásla, ale ona pouze zamručela. Vždy byla velký spáč a nikdy nešla pořádně vzbudit. Lenoch jeden. Posadila jsem se na lůžko.

,,Hollíku, vstávej!" zapištěla jsem jí do ucha. Pouze sebou cukla a ohnala se rukou do vrchu. Praštila mě a já se svalila dolů z postele na zem. Zavrčela jsem a zvedla se do kleku. Tak tohle ne, holčičko! Pohodila jsem hlavou dozadu, abych si odkryla výhled. Mé vlasy byly rozčepýřené, ale nebrala jsem na to ohled. Chce válku? Má ji mít. Vytáhla jsem si hůlku a namířila ji na ni.

,,Aquamenti!" sykla jsem tiše a mou milovanou zrzku ohodil silný proud vody. Když už jsem byla v trápení lidských životů, tak jsem stejné kouzlo použila i na Cho s Lenkou. Všechny tři dívky se s jekotem vyvalily z postele a propichovaly mě nenávistnými pohledy.

,,Dobré ránko, zlatíčka! Vyspinkaly jste se do růžova?" zašveholila jsem a rychlostí blesku vypadla z pokoje. Zaslechla jsem dutou ránu, jako by někdo hodil polštář na dveře. Pouze jsem se nad tím uchechtla a vydala se po schodech dolů. Tohle kouzlo se mi hodilo. Maminka mě naučila několik základních kouzel. Hlavně zaklínadla s vodou a zastírací kouzlo, abych mohla kamkoliv nepozorovaně proniknout. Kouzlo neviditelnosti bylo obtížnější a sem tam v něm mám nedostatky, ale dokážu ho aspoň na chvíli udržet ve stabilním stavu.

Prošla jsem společenkou a dostala se až na chodbu. Pořádně jsem se tady nevyznala, a proto jsem šla tam, kam mě mé nohy nesly. Počítala jsem s tím, že najdu aspoň nějakého človíčka, který by mi mohl poradit cestu. Ale zase na druhou stranu bych musela překonat svou hrdost a zeptat se ho. To se mi moc nezamlouvá.

Náhle mi něco zastínilo výhled a já sebou polekaně škubla. Zastavila jsem ve veškerém pohybu a byla připravena jakkoliv uprchnout. Přemítala jsem si různé způsoby, jak se zbavit útočnika. Pak jsem si však zvolila jednu osvědčenou taktiku. Prudce jsem dotyčnému dupla na nohu a on mě s jekotem pustil. S úšklebkem na rtech jsem se otočila.

Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat