Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 100. - Uklízečka bez kouzel

POHLED STEPHANIE

Vyjeveně jsem zírala na to malé nevinné stvoření. Tohle jsme nesmírně přehnali. Plácla jsem se do čela. Musíme z toho nějak šetrně vybruslit. Hlavně žádná kouzla. Dobře, tak jinak.

,,Chrisi, vem Spencer do jejího pokojíku a nějak ji zabav. Já tady uklidím a dodělám nám naši pozdnější snídani, no teoreticky vzato oběd," zašeptala jsem jeho směrem. Kývl, že rozumí.

,,Pojď, Spencie. Ukážeš mi svoje hračky, ano?" usmál se na ni a popadl ji za ruku. Odváděl ji do jejího pokoje. Ještě se na mě otočil a mrkl na mě. Takže já bych se měla pustit do úklidu. Bude ze mě taková dívka v domácnosti. Pche. Vydala jsem se ke komoře, nebo jak se té místnosti říká. Popadla jsem za kliku a otočila ji. Byl to vlastně takový sklep. Nadzvedla jsem obočí. Šel mi z toho mráz po zádech. Bylo to více než nepříjemné. Měla jsem pocit, jako by mě něco sledovalo, ale to se mi určitě jen zdá. Mávla jsem nad tím rukou a scházela po schodech dolů. Nepříjemně vrzaly. Spolkla jsem svůj strach a došla až dolů. Sáhla jsem na vypínač a zapla světla, ale nic se nestalo. Musí to být rozbité. Na sucho jsem polkla. Nesmím použít kouzla. Nesmím! Dobře, to zvládneš Stephanie. Utkala ses i s přerostlým pavoukem. Přece tě nerozhodí taková drobnost, jako je tma. Šla jsem více dozadu. Někde tady musí být nějaký mop, či prachovka. Postupovala jsem do tmavších zákoutí této místnosti. Po noze mi cosi přeběhlo. Vyjekla jsem leknutím.

V dálce se cosi zalesklo. Poznala jsem v tom zrcadlo. Postupovala jsem blíže a blíže. Bylo rozbité a střepy se válely všude kolem. Co to má znamenat? Všimla jsem si, že na skle bylo něco napsáno, ale nešlo to přečíst. Sebrala jsem pár kousků a snažila se je složit k sobě. Konečně z toho vzniklo nějaké slovo.

,,Imperius," přečetla jsem nahlas. Ale to vůbec nedává smysl. Proč by to tady bylo napsané? Proč by tady byl napsaný název kletby, která ovládá mysl? Vždyť to nedává smysl! Něco se za mnou pohnulo. Rychle jsem se otočila, ale nic tam nebylo. Náhle se však rozhořely svíčky všude kolem mě a já stanula tváří v tvář postavě, která byla zahalena do tmavého hábitu.

,,Co jsi zač?" křikla jsem po něm a on se pouze hrdelně zasmál. Vytáhl hůlku. Nesmím se bránit. Nesmí vědět, že jsem čarodějka. Přibližoval se a napřáhl ruku, ve které svíral proutek, mým směrem. Tohle nevypadá vůbec dobře. Ale proč je tady ve sklepě nějaký neznámý čaroděj sakra?!

,,Nedovolím ti, abys mi překazila plány na vraždu toho pošetilého dědice Havraspáru! Už tak se mi povedlo ho sblížit s mou služebnicí Melindou! Nebudeš dělat žádné problémy!" křikl a máchl dlaní. Lehký pohyb zápěstím a na mě se řítil zelený paprsek smrtící kletby. Stihla jsem před sebou vytvořit tenký štít, ale kletba mě odhodila na zeď. Sykla jsem a pomalu ztrácela vědomí.

Začala jsem se vracet zpět ke svému vědomí. Chytla jsem se za svou bolavou hlavu. Zamručela jsem a pomalu se zvedala zpět na nohy. Co to sakra bylo? Dobře, tak menší objasnění u smrti mého dědečka. Někdo jeho smrt naplánoval a moje babička mu v tom dopomáhala. Ale proč? Proč se to všechno stalo? A kdo to vůbec byl? Moje mysl byla zahalená otázkami, na které jsem neznala odpověď. Spatřila jsem malý klíč, který se válel ve velké vrstvě prachu. Vzala jsem ho a oklepala od všech nečistot. Prohlížela jsem si ho ze všech stran. Rozzářil se modrou barvou. Nadzvedla jsem jedno obočí. Musel spadnout z nějaké police, když jsem vrazila do zdi. Zastrčila jsem si ho do kapsy. Konečně jsem stála na pevné zemi. Otočila jsem se a vykřikla zděšením.

,,Vypadni odsud, než tě postihne stejný osud jako toho blázna!" zamumlala jsem. Bylo to napsané na stěně červenou barvou, která připomínala krev. Zatřásla jsem hlavou. Rychle jsem se kolem sebe rozhlédla, jestli nezahlédnu věci, pro které jsem původně přišla. Támhle! Rychle jsem se k tomu rozběhla a vzala to. pelášila jsem zase nahoru, jako by mi za patami hořelo. Nepotřebovala jsem znova potkat toho šíleného kouzelníka. Ale musím o něm zjistit něco víc. Třeba něco ví o klíči k Havraspáru.

Vydechla jsem si, když jsem byla zase v přízemí a ne v suterénu. Koukla jsem se na hodiny. To bude horší. Mám jen půl hodiny do té doby, než se vrátí prarodiče. Tak to abych se do všeho pustila. Vzala jsem si hadr a do kbelíku jsem si napustila horkou vodu. Nalila jsem do něj nějaké čistící prostředky a promíchala to. Hadr jsem namočila do vody a začal ním utírat všechen nábytek.

Horší to však bylo, když jsem si všimla pohovky od javorového sirupu. To neuklidím, ani kdybych se měla rozkrájet a poslat se poštou do své doby. Tady budu muset použít kouzla. Ale co když je někde v blízkosti ten čaroděj? Nesmí mě vidět kouzlit. Obhlížela jsem celou místnost. Pořád jsem měla strach. Překvapil mě zcela nepřipravenou k jakémukoliv boji. Ale určitě musel poznat, že jsem čarodějka. Jinak by mě nenapadl. Proč by napadal mudlu? To by mu bylo k ničemu...

Mávla jsem nenápadně rukou a pochovka se leskla čistotou. Dobře. Okolní pokoje mám. Teď přišel na řadu ten nejhorší, což je kuchyň. S povzdechem jsem se tam vydala. Vyvalila jsem oči, když se si prohlédla celou situaci. Opravdu perfektní! Rozmazané máslo po zdech, javorový sirup po zemi, mouka všude, kde se dá. Nechutně jsem se nad tím ušklíbla. Na zdi jsem opět použila kouzla. Zbytek jsem vydrhla ručně. Nechápu, jak to mohou mudlové zvládat. Dělám to prvně a už mě to nebaví. Nezvládla bych život bez kouzel. Po deseti minutách jsem to měla hotové.

Přešla jsem ke kuchyňské lince. Měli jsme vše připravené. Jen jsem smíchala pevnou a tekutou složku dohromady. Vytáhla jsem si pánvičku a rozpustila na ní máslo. Dala jsem tam těsto a nechala to péct. Takhle jsem postupovala i u dalších kousků. Z našich surovin vzniklo deset lívanců. To jde. Nebyli ani moc spálené. Rychle jsem umyla nádobí a vše poklidila. Na jeden talíř jsem naskládala všechno jídlo a běžela jsem do pokoje matky. Zaslechla jsem chraštění klíčů v zámku. Jsou doma. Přidala jsem na tempu a jako blesk vyběhla schody. Zabočila jsem do útulného pokojíku. Ten pohled byl k sežrání. Chris byl oblečený jako jednorožec a Spencer se na něm vozila a na hlavě měla korunku.

,,Oběd, vážení," zasmála jsem se. Jako supi se sběhli k talíři. Chris se na mě tázavě podíval. Asi nechápal, co mi tak dlouho trvalo. Nejvíc mi dal zabrat ten čaroděj, když se to tak vezme.

,,Zítra se musíme vydat na průzkum," šeptla jsem jeho směrem. Štěstí nám přálo, protože John s Melindou a Spencer jsou na výlet do ZOO. Uvidíme, co všechno zjistíme a jaká děsivá tajemství odhalíme...

*********

Aloha, lidi :)

tak jsi tady sedím a popíjím dobrou kávu a nemohu uvěřit tomu, že jsme se dostali už ke 100. kapitole..Jste naprosto neuvěřitelní, že vás to stále baví ♥ Ani nevíte, jak neskutečně vděčná vám všem jsem♥ mnozí jistě víte, že tohle je má prvotina, s tímto jsem tady začínala, nečekala jsem, že se to uchytí, protože mi to připadalo jako naprostá kravina, ale vy jste mě přesvědčili o opaku :') ani nevíte, jak se vždycky jako magor usmívám nad vašimi komenty, kde hodnotíte kapitoly a přemýšlíte nad budoucím dějem :') chci vám strašně moc poděkovat za to, co jste pro mě za tu krátkou dobu udělali, bez vás bych už tady jistě nebyla :') děkuju vám moc za všechno! ♥

tak, vratíme se ke kapitole :) Vypadá to, že se konečně objevují problémy v ráji, kdo byl podle vás ten záhadný útočník? :c

Myslíte, že se s ním ještě setkáme, nebo to Stephanie s Chrisem nechají být ? :c

to je pro dnešek vše, ještě jednou vám gratuluji, že jste se dostali tak daleko a doufám, že vás to nepřestane bavit a vydržíte se mnou do konce ♥

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

PS: Ceňte si toho gifu! Když jsem to hledala, bála jsem se rozklikávat, protože jsem čekala, že na mě něco vyskočí a já se leknu :D jsem holt strašpytel :D

-Katy