Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 29. - Je přátelství mocnější než naše cíle?

POHLED STEPHANIE

Konečně! Dnes nastává den, kdy Mia odjíždí domů a já zastoupím její místo v triu. Možná ji beru jako kamarádku, ale musím se dostat blíže k Harrymu. Nemám na výběr. Musím to udělat. Nic jiného mi nezbývá.

,,Jdeme s Miou do Prasinek?" broukl na mě Ron, který stál vedle mě.

,,Samozřejmě! Nenecháme jít Miu samotnou," usmála jsem se. Přece si musím zkontrolovat, že opravdu do toho vlaku nastoupí. Nepotřebuji, aby se někde náhle objevila.

,,Tak jdeme!" zavelel Harry, který bral Hermioně kufr. Levitační kouzlo by ti ulechčilo práci, kamaráde. Prošli jsme bránou. Najednou jsem se cítila v nebezpečí. Zvykla jsem si na ochranu, kterou nám Bradavice poskytují. Můj otec na nás nemůže, protože neprojde přes Brumbála. Díky ti Merline.

,,Nemůžu uvěřit, že opravdu odjíždíš!" popotáhl Ron. Vážně? Chovej se jako chlap! Trvalo chvíli, než jsme se dostali do Prasinek. Stanuli jsme na nádraží a vyčkávali vlak. Náhle Mia skočila na Rona a Harryho a šeptala jim slůvka, jak moc jí budou chybět. Tekly jim velké slzy po tvářích.

Po chvíli se od sebe odtáhli. Setřeli si slzy. Brunetka pohlédla na mě a pomalu ke mně přišla.

,,Steph, sice se bavíme jen chvíli, ale i tak mi budeš hrozně moc chybět!" zašeptala a pevně mě objala. Byla jsem překvapená. Tohle jsem nečekala. Myslela jsem si, že mě zrovna nemusí. Objetí jsem jí nakonec opětovala. Stáli jsme takhle asi pět minut.

V dáli jsem zaslechla přijíždějící lokomotivu. Velmi rychle se blížila. Zastavila na nádraží. Mia mě pustila, vzala si svůj kufr a vydala se do vlaku. Chvilku trvalo, než si našla prázdné kupé. Jakmile se vlak dal opět do pohybu, naposledy nám zamávala. Konečně je ze hry ven. Během prázdnin se musím dostat na její místo. To zvládnu! Teda snad.

,,Tak, co budeme dělat teď?" pronesl po chvíli trapného ticha Ron. Musím se s nimi ještě více sblížit. Otázkou však zůstává, jak to všechno provést.

,,Máte už všechny dárky na Vánoce?" prohodil Harry bez většího zájmu. Bingo! Půjdu s nimi nakupovat dárky. Poznám, co mají rádi a co ne.

,,Já osobně většinu nemám," posmutněla jsem, ,,půjdete je se mnou koupit?"

Doufala jsem v kladnou odpověď. Do Prasinek se už nedostaneme. Dnes je to výjimečně, protože někteří odjíždí.

,,Samozřejmě!" kývli oba radostně hlavou. Musela jsem se zasmát. Když si vzpomenu, že tohle všechno je postavené na lži, chce se mi brečet. Kdybych jen věděla, jací doopravdy jsou, nikdy bych s tímhle plánem nesouhlasila, ale nyní už to nemůžu odvolat. Musím pokračovat. Povzdechla jsem si. Cítila jsem se špatně. Vždyť se ze mě stala prachsprostá mrcha.

,,Děje se něco?" Vyděsil se Ron. Jen jsem záporně zakroutila hlavou. Nesmí se nic dozvědět. Potom jim vymažu paměť a bude po všem. Snad se zbavím i těch výčitek.

,,Kam půjdeme jako první?" nadhodila jsem otázku, aby se už dál nezajímali o to, proč se mi náhle změnila má nálada. Přece jen jsem v něčem stejná jako otec, dokážu být podlá... Nejsem na to zrovna dvakrát pyšná.

,,Medový ráj!" zakřičel zrzek jako pětileté dítě a rozeběhl se vstříc ulicím Prasinek. S Harrym jsme ho se smíchem doběhli. Ron běžel vcelku pomalu. Hravě jsme ho dostihli. Došli jsme do obchodu. Pořád jsem byla skleslá, jinak to ani nešlo. Pořád se mi hlavou honily myšlenky na to, co se asi stane, jestli zjistí náš plán. Snážím se ty myšlenky zastavit, ale nic nezabírá. Co mám dělat?