Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 51. - Nezvaný host

POHLED STEPHANIE

Kráčela jsem po chodbě. Všechny pohledy padly na mě a já zvedla bojovně bradu a nebezpečně si všechny přeměřila pohledem. Od té doby, co jsem zachránila Harryho, jsem středem pozornosti. Nemohla jsem ho tam nechat. V minulém ročníku jsem si ho oblíbila. Sice to vše začalo kvůli pitomé léčce, ale jsem za to vlastně vděčná.

,,Hele! To je ta, co umí Patronovo zaklínadlo!" prvnáci si na mě ukazovali a vzrušeně si šeptali. Zakoulela jsem očima a přidala do kroku. Nepotřebuju si připadat jako nějaký exponát. Za chvilku se můžou začít vybírat peníze za to, aby se na mě mohli podívat. Neřeknu, kdyby mi jen poděkovali, ale tohle je příliš. Zabočila jsem za roh. Profesor Potter se mnou chtěl mluvit. Nedbale jsem zaklepala a otráveně čekala na odezvu.

,,Dále!" křikl hluboký hlas a já stiskla kliku. Stlačila jsem ji dolů a vešla dovnitř. Místnost byla celá prázdná a uvnitř nikdo nebyl. Rozhlédla jsem se, ale stále nikde nikdo. Nakrčila jsem obočí a vešla do středu pokoje. Zvláštní.

,,Vítej, Stephanie," ozvalo se mi za zády a já sebou prudce škubla. Pomalu jsem se otočila na kouzelníka ve středních letech.

,,Dobrý den, pane profesore," promluvila jsem po chvíli. Nepříjemně jsem se ošila pod jeho pronikavým zíráním.

,,Potřeboval jste něco?" dodala jsem. Chtěla jsem co nejdříve vypadnout.

,,Pár věcí by tu bylo," zamyslel se. Kývla jsem na znamení toho, ať pokračuje.

,,První věcí je to, že ti chci poděkovat za záchranu mého syna. Kdybys tam neletěla, mozkomorové by ho dostali," v jeho očích jsem zahlédla jiskřičky obav a strachu. Hlasitě jsem polkla.

,,Nemáte zač. Udělal by to každý," mávla jsem nad tím rukou.

,,Ne, neudělal. Jen mi láme hlavu, proč se chytrá dívka jako ty, baví s Malfoyem?" položil mi otázku a já zbledla. Doufala jsem, že se na to nikdo vyptávat nebude.

,,Spojuje nás mnoho věcí a tajemství. Tahle odpověď vám musí stačit," odvětila jsem ledově klidným hlasem. Celý zbledl. Ušklíbla jsem se.

,,A dále bych tě chtěl poprosit, jestli na Harryho nedohlédneš. Oba víme, že je moc zbrklý a nedává si pozor. Potřebuje dohled. Někoho, kdo nebude poutat pozornost," vyvalila jsem svá kukadla. Mám mu dělat chůvu? Sakra! Vždyť dle krve jsme nepřátelé!

,,Nechci, abys ho sledovala dvacet čtyři hodin denně. Stačí, když na něho dohlédneš jen tak preventivně," přemlouval mě. Nemuselo by to být špatné, poněvadž otec do svých plánů zahrnuje i jeho. Měla bych více možností na jeho porážku.

,,Dobrá. Beru to," přijala jsem jeho nabídku s potutelným úsměvem. Úsměv mi opětoval. Konečně mě propustil a já pelášila do Komnaty nejvyšší potřeby. Měla jsem sraz s přáteli. Musíme se dohodnout ohledně našeho plánu na Vánoce. Už jen týden a razíme domů. Musíme to mít promyšlené. Vběhla jsem na určené místo. Ohlédla jsem se a usadila se na jedno z křesel.

Pohledem jsem přejela ostatní. Tvářili se neutrálně.

,,Můžeme začít," spráskl ruce Matt a mrkl na mě.

,,Jak všichni víme, naši rodiče nám něco tají a naším úkolem je zjistit o tom co nejvíce. Musíme být opatrní a důslední. Nesmí se nic pokazit," Chris započal ty své nudné žvásty a já se více položila do křesla. Ťukala jsem nehtami do jedné z kožených opěrek a druhou rukou si podložila hlavu.

,,Channy?" broukla Dia. Upřímila jsem na ni svůj zrak. Nadechla se, že něco řekne, ale zarazila se. Jako by zapomněla, co chtěla.

,,Slyšeli jsme, jak se profesoři baví o tom, že tvá matka žije. Tohle neunikne ani sluchu tvého otce," nakonec to vypustila z úst Holly. Zarazila jsem se. Dobře. Vím, že jsem to prozradila Potterovi, ale že by to on roznesl dál? Teď mám víc práce. Musím zahladit stopy.

,,Lidi?" upoutala jsem jejich pozornost.

,,Ano?" Scar se napřímila zvědavostí a nastražila uši. Uchechtla jsem se nad její nedočkavostí.

,,Profesor Potter mě požádal, abych dala pozor na Harryho. Hádám, že mi s tím pomůžete? Pomůže nám to proti mému otci," osvětlila jsem jim situaci. Moje havraspárská přítelkyně zalapala po dechu.

,,Takže to znamená, že na něho budeme dohlížet a sledovat ho?" Matt se optal se zvědavostí v hlase. Přikývla jsem.

,,Měli bychom jít. Za chvíli začíná večerka," upozornila nás Dia a sama se zvedla. Následovali jsme ji. Vyčkala jsem, až se všichni rozejdou do náležitých kolejí.

,,Channy? Ty nejdeš?" otočila se na mě Scar.

,,Ne, chci se ještě projít," jemně jsem se na ni usmála a objala ji na rozloučenou. Vydala jsem se opačným směrem. Chtěla jsem se podívat na Astronomickou věž. Dlouho jsem tam nebyla. Stoupla jsem na první schod a pak už to šlo rychle. Celá zadýchaná jsem konečně stála na vrcholu. Přešla jsem k zábradlí a naklonila se dolů. Ten pohled byl uchvacující. Žasla jsem nad tou výškou. Jeden chybný krok a váš život vyhasne. Raději jsem se postavila zpět pevně na chodidla.

Je to až neuveřitelné, že otec s matkou před lety studovali v tom stejném hradu, kde nyní stojím. Silně jsem stiskla víčka k sobě a založila si ruce na hrudi. Začínala mi být zima. Foukal studený vítr.

,,Co tu pohledáváte, slečno?" do reality mě vrátil chladný hlas. Ztuhla jsem a neodvážila se otočit.

,,Na něco jsem se vás ptal!" osopil se na mě nově příchozí. Mírně jsem zaklonila hlavu a všimla si nasupeného Snapea.

,,Dobrý den," odvětila jsem slušně. Přišel ke mně blíže. Narušil mi můj osobní prostor.

,,A na vaši předešlou otázku mám prostou odpověď. Potřebovala jsem si pročistit hlavu,"

,,Proč zrovna tady?"

,,Vás nefascinuje pohled na tu výšku?" nadzvedla jsem obočí a naklonila hlavu na stranu.

,,Ano, je to impozantní," kývl nakonec. Stáli jsme v tichosti, nikdo ani nedutal. Uběhlo asi deset minut a měsíc svítil jasným světlem na obloze.

,,Slečno Deen?" oslovil mě mistr lektvarů. Pohlédla jsem jeho směrem.

,,Ano?" vypadalo to, že mi chce něco říct, ale nakonec si to rozmyslel.

,,Běžte si lehnout. Je nejvyšší čas," vypustil ze svých úst.

,,Sbohem," rozloučila jsem se a odešla. Co ta divná reakce? Rozhodla jsem se to dále neřešit a raději jsem odešla do Havraspáru a následně do svého pokoje. Prohlédla jsem všechny postele. Holky spaly pokojně a některé se i usmívaly. Asi se jim zdálo něco pěkného. Sama jsem zaplula pod peřinu a přitáhla si ji až ke krku. Zavřela jsem pokojně oči a propadla se do říše sladkého spánku.

******************

Aloha, lidi! :)

tak překonali jsme padesátku a řeknu vám to ještě takhle, máme před sebou sto kapitol :D ano, povídku již dopisuji, přesněji řečeno zbývají mi dvě poslední kapitoly :) tak snad to se mnou vydržíte až do konce :)

tak co podle vás tají rodiče naší šestice? myslíte, že na to přijdou, nebo to jejich rodiče dokáží skrývat i nadále? bude to něco důležitého a temného, nebo jen nepatrný fakt? :) pište do komentů. celkově budu ráda za názory, jak se vám to líbí, co změnit a tak dále :)

co říkáte na náš mini dialog se Sevem? bude podle vás nějak důležitý v našem příběhu? :)

jinak moc děkuji za předešlé ohlasy :) ♥ snad se vám bude část líbit a budu se těšit na vše reakce :) každé přečtení, vote a koment moc potěší :)

tak budu se na vás těšit zase v pátek :)

mějte se krásně a skládejte básně :)

-K