kapitola 103. - S hlavou v oblacích

1.7K 128 31
                                    

POHLED STEPHANIE

Slunce zalezlo za obzor a nebe se zbarvilo do temně modrého odstínu. Vykouklo na nás několik kup zářicích teček. Hvězdy. Jako malá jsem se vždy ráda dívala na oblohu posetou hvězdami. Působilo to tak kouzelně, magicky. I dny zalité sluncem měly něco do sebe, ale této kráse se nemohlo nic vyrovnat. S Chrisem jsme ležel v trávě. Hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi a poslouchala pomalý tlukot jeho srdce. Byla to uklidňující melodie. Jako by žádné problémy neexistovaly. Jako bych právě nezjistila, že smrt mého dědečka byla plánovaná. Všechno se rozplynulo a my dva jediní zbyli v celém širém okolí.

,,Lásko?" ozval se Chris znenadání. Otočila jsem na něj svou hlavu a pousmál se.

,,Ano, miláčku?" můj úsměv se ještě více prohloubil. Bylo to nezvyklé, ale přesto tak krásné.

,,Zítra se musíme vydat najít tu knihu," zamračila jsem se. Ano, má pravdu. Ale nechtěla jsem to řešit. Nic jiného nám však nezbývá.

,,Jenže nás nesmí zahlédnout Morfin. Stále nemohu uvěřit, že má babička je v nitru dobrá, jen je pod kletbou Imperius a poslouchá jeho rozkazy," vydechla jsem zmoženě. Chris si mě ještě více přivinul na svou hruď.

,,Chtěl zničit tvou matku, aby se přidala na stranu zla, ale nepočítal s tím, že to zvládne a překoná," začal mě hladit po vlasech.

,,Nikdy jsem nečekala, že její minulost bude tak komplikovaná," vydechla jsem. Opravdu jsem to nečekala. Přeci jen, věděla jsem, že ji babička týrala, ale netušila jsem, že v tom má prsty nějaký dědic Zmijozelu.Najednou všechna zapomenutá tajemství vyplývají na povrch. Staré rány se opět otevírají a záhady chcou být vyřešeny. Vím, že babičku později zabil otec jako pomstu za matku. Rody zmijozelských a havraspárských se proplétají už od nepaměti očividně.

,,Ale všechno překonali," namítl s úsměvem. Mně však úsměv pohasl.

,,Ale jak to dopadlo? Z otce se stalo vraždící monstrum," povzdechla jsem si a promnula si spánky. Všechno závisí jen na Harrym. Samozřejmě mu pomohu, ale bude to jen nepatrná část na vítězství. V minulosti jsem ho podceňovala a to byla největší chyba. Jeho osudem je porazit mého otce. Já pouze přiložím ruku k dílu. Ale on mi musí věřit. Nic jiného nám nezbývá. Nemáme na výběr. My sami si volíme cestu a je jen na nás, kudy se vydáme. Jestli se dáme na stranu zla, nebo dobra. Svou dlaň jsem přesměrovala na své znamení. Promnula jsem si levé předloktí a sykla bolestí. I po tolika měsících to stále bolelo. Otec mě k sobě ještě nevolal, ale stále jsem v sobě cítila pocit viny. Užíralo mě to pomalu zevnitř.

,,Jenže stále jsme tu my. Pomůžeme Harrymu a dovedeme dobro k vítězství," snažil se mě upokojit, avšak mé obavy ještě více vzrostly.

,,Jenže Harry s námi nemusí chtít spolupracovat. Dost se za ty roky změnil. Už není to ustrašené kuře. Je z něj pravý bojovník. Je schopen postavit se otci a porazit ho," dělala jsem si starosti o oba. Na obou mi moc záleželo. Ano, Harryho jsem párkrát využila, ale bylo to pro dobro nás všech.

,,Zvládneme to. Uvidíš, že si jen zbytečně děláš starosti, maličká," líbnul mě do vlasů.

,,Dobře, máš pravdu. Vrátíme se zpět k nynějšímu problému," pronesla jsem šeptem.

,,Hele podívej!" křikla jsem, když jsem si všimla padající hvězdy.

,,Musíš si něco přát, lásko," šeptl mi do ucha. Stiskla jsem víčka pevně k sobě. Prosím, ať dobro zvítězí a otec přežije. Myslela jsem na své přání. Není to tak těžké ne? Teď mě napadlo něco velice šíleného. Mohlo by to pomoct ke zvrácení boje, ale je to riskantní. Jestli to opravdu udělám, raním mnoho lidí. Nejvíce své rodiče a přátele. Záleží, jak se bude situace vyvíjet. Kdyby došlo k nejhoršímu, udělám to. Mohlo by to dopomoct k vítězství. Jenže bych potřebovala trochu pomoci. Pavoučí pomoci. Ale nevím, jestli by mě Aragog vyslechl. No uvidíme...

,,Copak sis přála?" vyrušil mě z mých myšlenkových pochodů Chris. Ušklíbla jsem se.

,,Když ti to řeknu, tak se to nesplní," vyplázla jsem na něj jazyk. Zasmál se. Zastrčil mi spadený pramen za ucho. Zadívala jsem se mu dlouze do očí. Začal se přibližovat. Zavřela jsem oči a nechala naše rty zapadnout do sebe jako kusy skládačky. Jako dva kousky puzzle, které k sobě patří a tvoří jeden obraz. Chris začal se svými rty pohybovat. Nevím, jak se mu to povedlo, ale převrátil nás. Ležela jsem pod ním a on se nade mnou skláněl. Naše rty se však nerozdělily.

V břiše se mi rozlétlo hejno motýlků. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a on své dlaně položil na mé boky. Více jsem si ho k sobě přitáhla. Naše polibky byly náruživější. Zasténala jsem mu do úst, když se jeho teplá ruka setkala s mou chladnou pokožkou. Museli jsme se od sebe odtrhnout, protože nám docházel kyslík. Zrychleně jsme dýchali. Vtáhl mě do svého medvědího objetí.

,,Všechno společně zvládneme," vydechl a více mě k sobě přitiskl. Nadechla jsem se jeho vůně. Vždy voněl tak nádherně. Zavřela jsem oči a vnímala jen tu tichou melodii jeho srdce.

,,Zítra se do toho pustíme. Jen musíme nějak obejít Morfina," špitla jsem tiše. Tohle mi celou tu dobu vrtalo v hlavě.

,,Možná by pomohlo zastírací kouzlo," navrhl a já jsem kývla na souhlas.

,,John s Melindou a Spencer jedou někam na dva dny. Je možné, že se bude soustřed na kletbu Imperius a bude je sledovat. Měli bychom možnost proslídit celý dům," uvažovala jsem nahlas.

,,Neříkala si něco o nějakém klíčku ve sklepení?" náhle si vzpomněl.

,,Ano," přitakala jsem a nevěděla, kam tím míří.

,,A neříkala si, že jakmile si uchopila, začal zářit modrou barvou?" ujišťoval se nadále. Kývla jsem.

,,To je ono! Musí to být ukryto někde dole a my máme klíč! Jen pravý dědic Havraspáru se tam může dostat a modrá je barva koleje! Máme to!" křikl nadšeně.

,,A pak se budeme moct vrátit do naší doby, pomoct našim přátelům," vypískla jsem nadšeně. Bude mi to chybět, to neříkám, ale zase, co dělají ostatní? Nechala jsem to Scar na povel, protože ona jediná je taková dominantní. Matt s Holl se vždy přizpůsobí. Teda většinou. Když se jim něco obzvlášť příčí, otočí se na patě a prostě odejdou. Nehádají se, prostě utečou. Oba jsou takové plaché povahy.

,,Nemusíš se o ně bát. Scar to určitě zvládla. Víš, že je neodbytná," ujišťoval mě a pohladil mě po tváři.

,,Ano, já vím. Ale přeci jen, v kolektivu je síla," zívla jsem si.

,,Měli bychom jít spát," svraštil obočí. Kývla jsem a položila se na jeho hrudník. Zavřela jsem oči.

,,Dobrou noc, princezno mého srdce," líbl mě do vlasů.

,,Dobrou noc, můj princi," s těmito slovy jsem překročila hradby říše snů a vrhla se po hlavě do bezesného spánku.

**************************

Aloha, lidi :)

vítám vás u dnešní kapitoly, kde se dostáváme blíže k Chrisovi a Stephanie :) Baví vás vůbec ještě tenhle příběh, nebo to jde podle vás z kopce? :c

Myslíte, že se při jejich cestě za klíčem k Havraspáru vyskytnou ještě nějaké komplikace, nebo už všechno potřebné prožili? O:)Nebo se nám tam dokonce opět objeví Morfin? Co myslíte? :c

chtěla bych vám moc poděkovat za 400 followerů, je to naprosto neuvěřitelné a já vám velmi děkuju♥

za nádherný obrázek děkuju moc ♥

to bude pro dnešek vše, dnes jsem tak unavená, že nemám sílu na nějaké přednášky :D

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

PS: Tento nebo příští týden vyhlásím delší pauzu, tak abyste na to byli připraveni:)

-Katy

Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat