Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 60. - Draco, já tě prosím...

POHLED STEPHANIE

Uplynulo mnoho dní od napadení Holl. S nikým jsem nemluvila. Pouze jsem se utápěla ve svých myšlenkových pochodech, které mě nechtěly nechat být. V noci jsem se budila s hrozivým křikem. Nedokázala jsem se uklidnit. Všechno mě rozčilovalo. Přátelé se mi vyhýbali. Nevím, co dělali a bylo mi to celkem jedno. Jediné, co jsem chtěla, bylo dopadení viníka. To on za všechno mohl.

Jako tělo bez duše jsem se procházela po temných chodbách Bradavic. Nezajímalo mě, že kdykoliv mohl přijít Filch a mohu dostat trest. Měsíc byl v úplňku. Sedla jsem si do jednoho výklenku a přiáhla si nohy k sobě. Dívala jsem se z okna ven, na rozsáhlé školní pozemky. Něco upoutalo mou pozornost. Venku stála nějaká postava zahalená v černém plášti. Všimla si mě. Byl to muž, který vypadal jako krysa. Přimhouřila jsem oči, abych si ho mohla více prohlédnout, ale on náhle zmizel. To nevěstí nic dobrého...Ví o tom Brumbál?

Oči se mi klížily a já se více schoulila do klubíčka. Pohodlně jsem se uvelebila a stiskla víčka pevně k sobě. Nechala jsem se unášet do říše snů, kde mě čekala další noční můra...

,,Stephanie?!" přiletěl ke mně dědeček. Kde to jsem?

,,Dědečku?" oslovila jsem ho zaskočeným hlasem.

,,Musíš se vzchopit, maličká. Chtějí tě dostat, proto útočí na tvé nejbližší," vysvětlil mi útoky.

,,Ale kdo?" vyhrkla jsem.

,,Víc ti říct nemohu. Musíš se tomu problému postavit čelem sama," povzdechl si.

,,Vzchop se a zachraň své přátele. Dávej si na sebe pozor!" křikl a já se propadala do černého víru. Křičela jsem z plných plic. Bála jsem se, kam mě ten vír unáší...

Někdo mi položil ruku na rameno a já sebou prudce škubla. Otočila jsem se na neznámého. Hleděla jsem do chladně modrých očí. Draco? Co ten tu tak brzo dělá?

,,Steph? Co tu děláš?" sedl si ke mně a přeměřil si mě zvídavým pohledem. Rozhlédla jsem se všude kolem, abych se rozpomněla.

,,Asi jsem tu usnula," zachraptěla jsem ospalým hlasem. On se zasmál.

,,Kolik je hodin?" optala jsem se. Neměla jsem vůbec pojem o čase.

,,Pět ráno," usmál se. Vypleštila jsem na něj oči.

,,Proč jsi tak brzo vzhůru?" překvapeně jsem pronesla.

,,Nemohl jsem spát," mykl rameny.

,,Nepůjdeme se projít?" navrhla jsem. Potřebovala jsem s ním mluvit o Klofanovi.

,,Můžeme," vstal a podal mi nápomocnou ruku. Chytla jsem se ho a zvedla se na nohy. Zavrávorala jsem, ale po chvíli jsem našla ztracenou rovnováhu. Rozešli jsme se směrem k východu z hradu. Mlčeli jsme. Nechtěli jsme to rozebírat tady, kde zdi slyší vše. A to doslova. Obrazy nikdy nespí.

Konečně jsme vyšli ven. Došli jsme k Černému jezeru a usadili jsme se k němu.

,,Děje se něco? Jsi nějaká zamlklá?" promluvil jako první. Zhluboka jsem se nadechla.

,,Chci tě poprosit o to, abys řekl svému otci, ať nechá Klofana žít," zamumlala jsem. Věděla jsem, že nebude souhlasit.

,,Stephanie! On mě napadl!" založil si ruce na hrudi a ohrnul si spodní ret.

,,Je to jen nebohé zvíře! Můžeš si za to sám!" vyjela jsem po něm.

,,To nepřipadá v úvahu!" zamítl mou prosbu.

,,Draco, já tě prosím," zaškemrala jsem zničeně.

,,Ne!" zavrčel a vstal. Odešel pryč. Povzdechla jsem si. To musí být opravdu tak moc paličatý? Co by mu to udělalo, kdyby ho nechal žít? Nic! Když se všechno kazí, tak pořádně. Holl otrávili, Draco se mnou nemluví, co bude dál? Otec snad zjistí pravdu?!

Zvedla jsem se a vydala se na první hodinu. Měli jsme věštění. Tak moc nepotřebný předmět. Je to nudné, až to bolí. Vždy tam málem usnu. Ale pravda. Na dějiny nic nemá. Ještě aby, když vás učí duch.

Studenti byli nahrnutí na snídani, ale já neměla chuť. Pouze jsem si skočila do pokoje pro učebnici a vydala se k učebně. Dveře byly otevřené, tak jsem vešla dovnitř. Pár míst bylo obsazených. Všimla jsem si Mii.

,,Je tu volno?" zeptala jsem se jí. Upřela své uči na mě a upřímně se usmála.

,,Ahoj, Stephanie! Určitě, ano! Přisedni si!" poklepala na místo vedle sebe a já ji s úsměvem poslechla.

,,Jak se máš? Dlouho jsme se neviděli," nadhodila téma.

,,V rámci možností dobře," má nálada poklesla na bod mrazu.

,,Ach, ano. Slyšela jsem, co se přihodilo Holly. Musíš být silná. Určitě bude brzy v pořádku," povzbudivě mi stiskla ruku.

,,Děkuji, Mio," objala jsem ji. Pevně mě stiskla v objetí. Do třídy se začali hrnout ostatní. Většina míst se zaplnila, tedy až na místa, kde obvykle sedí mí přátelé. Kde vězí? Dovnitř vběhla i udýchaná profesorka. Měla zpoždění. Vždy mi připadala divná, ale asi to bude tím předmětem, který učí. Jsou to pouhé triky.

,,Dobrý den, třído. Vypijte si v poklidu čaj. Dnes se naučíme věštit z čajových lístků," promluvila a spráskla ruce dohromady. Obcházela třídu. Jako první jsem dopila.

,,Slečno? Půjčíte mi váš hrníček?" bez výmluv jsem jí ho podala. Prohlížela si to a šálek z různých stran nakláněla.

,,Čeká vás velice zajímavá budoucnost. Lístky praví nejednoznačný osud. To jsem dlouho neviděla," mumlala si sama pro sebe.

,,Setkáte se s člověkem který je vašemu srdci blízký, ale přesto vzdálený. Máte ho ráda, a přesto ho nenávidíte. Mohl by znamenat vaši zkázu, ale i spásu," na sucho jsem polkla. Co když to znamená setkání s otcem? To není možné, nemůže být. Konečně zazvonilo a já rychlostí blesku vyběhla ze třídy. Opřela jsem se o zeď a vydýchávala se. Nemůže to být má budoucnost. Znamenalo by to opravdu zlé věci...

,,Slečno Deen?" oslovil mě někdo. Byl to Snape.

,,Ano, pane profesore?" odpověděla jsem se vší slušností.

,,Měla byste něco vědět. Pojďte, prosím, za mnou," kývl na mě a já ho následovala. Mířili jsme na ošetřovnu. Co tady budeme dělat?

Snape otevřel dveře. Pokynul mi ať chvíli počkám. Zastavila jsem se. Několik postelí bylo skryto za závěsy. Netopýr se vrátil společně s ošetřovatelkou.

,,Útočník se vrátil, slečno. Napadl další studenty," informovala mě zasmušilým hlasem.

,,Koho napadl?" zděsila jsem se. Ošetřovatelka mávla hůlkou a závěsy se odtáhly. Překryla jsem si ústa rukou. Leželi zde všichni. Chris, Scar, Holl, Matt a Dia.

,,To není možné," zavzlykala jsem a zhroutila se k zemi. Poslední, co si pamatuji, bylo to, že mě Snape bere do náruče a pokládá na jedno z lůžek...

*************

Aloha, lidi! :)

gratulace, prokousali jste se až k šedesáte kapitole a já vám za to upřímně tleskám, jste opravdu úžasní a já bych si nemohla lepší čtenáře přát ♥

také mám pro vás jisté překvapení, v pátek ( dle data 2.9. 2016) vyjde 62. kapitola, která bude obsahovat i obnovený trailer a menší překvapení k tomu, tak snad se vám to bude aspoň trochu líbit :)

OTÁZKA: Co se podle vás děje? Co se podle vás stane v dalších dílech? (zbývají 3 kapitoly do konce 3. ročníku)

ano, chápu, že nikoho mé kecy neberou, a proto to dnes ukončuji :D

každé přečtení, vote a koment potěší :) ♥

mějte se krásně a skládejte básně:) 

♥ lovuju vás ♥

-Katy