Egyptské světlo [pozastaveno]

28 ★

Znuděně se válela na lůžku, neměla co dělat. Všichni se na ni vykašlali. Po Rickovi nebylo ani vidu, ani slechu, což jí dělalo mnohem větší starosti, než si byla ochotná přiznat, Milka taky ráno odešla a od té doby se po ní slehla zem. Na Light už raději nemyslela, nechtěla se zbytečně rozčilovat. Chápala ji. Chápala ji víc, než kdokoliv jiný, ale už se jí to přestávalo líbit.

Perseia prostě nevěděla, co má dělat. Nikoho kromě svých tří přátel tu neznala a teď tu nebyl ani jeden z nich. Samota občas neuškodí, ale v tuhle chvíli ji naprosto ubíjela a uvědomovala si, že pokud teď z tohohle pokoje nevypadne, tak asi zešílí.

Vyšla tedy ze dveří, ale nevěděla, kam má jít. Byla tak bezradná. Celý tenhle palác jí začínal pěkně lízt na mozek a nic si nepřála tak moc, jako vrátit se do Egypta.

Nebo kdyby tak aspoň mohla prozkoumat okolní karanlikská města... Dark jim slíbil, že jim okolí ukáže, ale skutek utek. On stále něco sliboval. Perseia na něj měla vztek za to, že její sestře tak zamotal hlavu a taky kvůli tomu, že věděla, že něco hrozného chystá. Ale z toho vinila spíš jeho vypočítavého otce. On sám byl jistě taky mocichtivý, ale určitě by něco takového neplánoval sám. Vypadal totiž dostatečně povýšeně na to, aby mu stačilo jen tak líně vládnout a o nic se nestarat. Takové to rezervované neškodné princátko.

Konečně se rozhodla někam jít a nestát jen tak na chodbě a litovat se. Řekla si, že se půjde provětrat do zahrad. Ještě určitě nebyla všude. Třeba má tak špatnou náladu proto, že je neustále zavřená v tom temném paláci s minimem oken a světla. Venku je krásně. Je tu zároveň horko jako doma v Egyptě, takže jí to připomíná rodný kraj.

Po takové hodině a půl chození sem a tam už se dostatečně uklidnila a vyrovnala se se svou situací. Rozhodla se najít si nějaké pěkné stinné místečko, kde by si na chvíli zdřímla, protože byla unavená. Mohla si odpočinout na lavečce, ale ta byla moc tvrdá.

Udržovaný zelený trávníček, který jako by se rozhodl popřít počasí a vzkvétal, vypadal naproti tomu mnohem pohodlněji.

Persie na něj vkročila a na kopýtkách cítila jeho svěžest. Šla rozlehlým zeleným prostranstvím až za střed, kam budova paláce vrhala stín a na tom místě se uvelebila. Chvilku se jen tak převalovala a když našla pohodlnou polohu, téměř okamžitě usnula.

Když se probrala, bylo šero. Mělo to být krátké zdřímnutí, ale očividně spala pořádně dlouho. Nejhorší na tom ale bylo to, že se nevzbudila sama.

Vzbudilo ji píchnutí do boku.

Zmateně otevřela oči a rozhlédla se. I přes šero zřetelně viděla tři postavy.

"Tak se nám přece jenom vzbudila!" prohlásil hrubý hlas. "Už jsem myslel, že jí budem muset uřezat hnátu, aby ji to probudilo!"

Ostatní se oplzle zasmáli.

Persie byla vyděšená k smrti. Není to jen tak, když se vzbudíte v trávě za tmy, protože do vás někdo začne bodat jakousi dlouhou kovovou zašpičatělou tyčí.

"Vstávej!" přestali se smát.

Princezna se poslušně zvedla, ale stále nechápala, co se to vlastně děje. Proč nad ní stojí stráže s výrazem, který naznačuje, že provedla něco hrozného? Vždyť si jenom zdřímla, na tom nic není. Navíc si dávala opravdu bedlivý pozor, aby nevkročila někam, kam nemá a rozhodně nikde v okolí nebyla žádná cedule, která by zakazovala vstup.

"Co... co se vůbec děje?" konečně se zmateně zeptala.

"Ty se ještě ptáš?" chytil ji bez okolků jeden strážný a postavil ji před ceduli velkou jako mamut a nařídil jí: "Čti!"

Roztřeseným hlasem vykoktala: "Zá-záka-z... vstu-p-pu na trávn-ník..."

"Tak proč jsi na něj lezla?"

Byla si na sto procent jistá, že ta cedule tam předtím nebyla. Tak velkého nápisu by si rozhodně všimla, o tom nebylo pochyb. Ta situace byla až k smíchu, jak byla přitažená za vlasy. Jenže neměla šanci jim nijak dokázat, že to tam předtím nestálo. "Ta cedule tu předtím nebyla..."

"Tak ty nám chceš tvrdit, že se tu jen tak zčistajasna objevila?" vysmáli se jí do očí.

Bylo jí naprosto jasné, že se tam neobjevila zčistajasna... Nemělo cenu pochybovat o tom, že ji tam donesli a zabodli v době jejího spánku. Ale neseděla jí jedna věc. Proč to udělali?

"Půjdeš s námi..." popadli ji a bez dalších průtahů zatáhli do paláce. Kopala, vrtěla se, snažila se jim vyvlíknout. Všechno marně.

Táhli ji chodbou, ve které ještě nebyla. Nemá cenu to dále dramatizovat, protože všichni víme, kde se ocitla. Teprve když za ní klaply dveře, začala si uvědomovat, kam se to dostala.

Než se pořádně rozkoukala, už se nad ní skláněly dvě známé tváře. "Persie, jsi v pořádku?" zeptal se starší ze sourozenců.

"Ricku? Co ty tady... Milko? Proč tady všichni jsme?" nechápala vůbec nic. Tak zmatená dlouho nebyla. Jestli před chvílí nevěděla, co se děje, tak co si měla myslet teď?

"Po pravdě, čekali jsme, že tu budeš brzo taky..." řekla sklesle Milka.

Perseia pozvedla obočí: "Jak jako čekali? A co tu děláte vy? Měla jsem o vás strach, kdyby vás to zajímalo..."

Rick jí položil kopýtko na rameno a začal vysvětlovat. Dlouho mluvil a nikdo - dokonce ani samotná Perseia - ho nepřerušoval. Když skončil, nevěděla, co si má myslet. Věděla, že chtějí Light nějak využít, že něco plánují a tušila nějaké nekalosti, ale když to měla takhle před sebou jako hotovou věc, příjemné to nebylo. A bylo to o to horší, když věděla, že je tu s ostatními zavřená a nemůže se ani pokusit to zastavit. Vyjádřila svůj vztek a bezmoc pláčem.

Milka se ji snažila utěšit slovy, Rick zase doteky. Jemně ji hladil v hřívě a objímal ji. Ona se k němu přitiskla konečně dala průchod svým zadržovaným emocím.

V temných časech je vidět záře paprsků přátelství a lásky mnohem více, než kdy jindy.

Jen starý strýček Bandelron za celou dobu nic neřekl. Dávno minulé doby se mu vkradly do mysli a nedařilo se mu je nijak vyhnat.