Egyptské světlo [pozastaveno]

20 ★

Perseia se naklonila k Rickovi a jen tak prohodila: "Vážně by mě zajímalo, co tam dělá... tebe ne?" 

"Ani ne," zalhal, "a už nikdy si nehodlám nic z ničeho vyvozovat, protože jsem vždycky úplně mimo. Prostě je budeme muset ignorovat. Víš co? Ať se klidně vezmou."

"To neříkej!" okřikla ho, "Víš přece, že Dark není tím, za koho ho má."

"Ani ona už není tou, za koho jsem ji měl..." zabručel.

"To taky neříkej!" znovu se na něj obořila a potom si povzdechla. "Já myslím... myslím si, že se sama v sobě nevyzná. Musí to být těžké. Každý od ní něco čeká, každý chce, aby byla taková, jakou ji sám má nejraději a ona potom nemá příležitost být aspoň na chvilku sama sebou." 

"Jak tohle všechno víš?"

"Nevím. Myslím si to. Zkus se do ní na chvilku vcítit. Jsi princezna a jsi zamilovaná. Musíš si dávat pozor na svoje chování, abys svého vyvoleného okouzlila a žiješ ve strachu, že tvoji lásku neopětuje. Zároveň se máš naučit ovládat svoji magii. To si ani nedokážu představit! My dva nemáme žádnou a ona jí má ještě stokrát víc než obyčejný jednorožec. A nesmí si dovolit znova selhat. Víš přece, že už jednou svoje síly přecenila. A k tomu všemu se musíš chovat stále stejně jako dřív, nesmíš se změnit, aby tě tví přátelé měli stále stejně rádi. Já osobně bych se z toho tlaku zbláznila!" 

Rick se zastydí. "Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Určitě máš pravdu. Je mi jí líto. A tebe vlastně taky. Jsi odsunutá na druhou kolej. Nikdo si tě nevšímá. Přitom by sis zasloužila mnohem víc pozornosti, než se ti dostává. Jsi všímavá, empatická a vážně moc fajn. To by mě taky štvalo..."

Perseia se začervená. "Dřív jsem se kvůli tomu dost trápila, ale něco ti povím. Vlastně je to fajn, když se s tím smíříš. Když si uvědomíš, jaké asi je být mojí sestrou, je fajn být ta druhá. V jejím stínu, ale nic tě netrápí. Nikdo na tebe nemá žádné vysoké nároky. Když jsem se snažila se jí vyrovnat, chovala jsem se jako ta nejprotivnější nána pod sluncem, ale teď, když jsem se se sebou vyrovnala, jsem konečně sama sebou. A to je k nezaplacení. Konečně jsem se sebou spokojená. A že mi to trvalo pěkně dlouho!" usmála se. 

"Tak v tomhle tě obdivuju. Bereš to s nadhledem. Kéž bych to dokázal taky."

Soucitně se na něj podívala: "Jak to myslíš? Co tě tolik trápí? To s mojí sestrou?" 

"Nevím, asi. Celkově se mi zdá, že nikdy pro nikoho nebudu dost dobrý. Kdo by měl rád hloupého kloboučnického synovce, když je tu princ dokonalý? Kdybych byl aspoň vezír nebo někdo podobně urozený, asi by mi bylo líp." 

"Takhle na to nekoukej, nikdo si nevybírá, kým se narodí. Ale můžeš ovlivnit, jak tě ostatní vnímají a to jen svým chováním. Nemusí tě milovat zrovna nejjasnější princezna. Jednou najdeš tu pravou a může to být obyčejná kobylka nebo třeba nějaká méně jasná princezna." Když si uvědomila, jak byl náznak v jejích slovech patrný, zalekla se a modlila se, aby si toho nevšimnul.

"Light už mě asi pustila. Jistě, obdivuji ji za to, jaká přes to všechno je, ale není to holka pro mě. Zkusím být víc jako ty, jsi tak milá a chytrá a s ničím si nelámeš hlavu." usmál se na ni. "Začínám mít hlad, nesnídal jsem, tak se v paláci porozhlédnu po něčem k jídlu. Půjdeš se mnou?" 

Perseia zavrtěla hlavou a když se otočil, usmála se pro sebe tomu, jak je nevnímavý. Zároveň byla vážně polichocená tím, co o ní řekl. 

Měla dobrý pocit, že někomu aspoň trochu pootevřela oči. Taky si rozhovorem o Light ujasnila pár věcí, které měla v hlavě už dlouho. Došlo jí, proč se chová tak, jak se chová a přestala jí to zazlívat. Taky se rozhodla jí už o Darkovi nic nevymlouvat. 

Ať si prožije kouzlo lásky a čas ukáže, jaký princ doopravdy je. Přece jen si myslela, že nemůže být tak strašný. Třeba má taky svoje vnitřní boje a pokud se ukáže jako hodný, byla by škoda takhle nadějný vztah zničit kvůli jednomu vyposlechnutému rozhovoru. 

Jen tak dál seděla na lavečce a koukala na ty dva, co po celou dobu jejího rozhovoru s Rickem seděli pod sestříhaným obloukem, opření jeden o druhého a o něčem si povídali. 

Cítila vnitřní rovnováhu, jakou do té doby neznala. Cítila něco jako osvícení, jakoby přišla na nějakou zásadní záhadu života, která měla přinést dobrou budoucnost. Všechno se jí jevilo tak jednoduchým.

Překonala jsem se a napsala jsem další kapitolu vážně brzo :D Toho byste si měli vážit, všichni víme, že se mi to nestává často ;D Snad jste si ji užili, těším se na vás u další! :) Vaše PinkAlicorn :)

(Jen tak mimochodem, pokud máte rádi MLP, budu ráda, když dáte "lajk" na fb stránku Czech My Little Pony fansite, kde mě vzali jako adminku :) Přidávám příspěvky pod stejným jménem jako tady :))