Egyptské světlo [pozastaveno]

10 ★

Perseia stála u zrcadla, česala si už tak hezky rozčesanou hřívu, a kontrolovala, jestli jí to sluší ze všech úhlů. "Milko? Učesala bys mi ocas, prosím?" poprosila ji. 

"Jasně." přiklusala Mila za ní. Začala jí pročesávat ocas, i když neviděla žádné chuchvalce. "Sluší ti to, Pesie!" usmála se, když ji dočesala. 

"No... Tak díky moc. Taky ti to sluší." odvětila Perseia. Měla ráda lichotky a zrovna od Milky ji to potěšilo, protože byla upřímná. A taky jí teď záleželo na tom, aby udělala dobrý dojem, když jdou na tu večeři. Stejně jí ale bylo jasné, že princ bude mít oči jenom pro Light. 

Light mezitím ležela na posteli a přemýšlela. Představovala si, že leží někde hodně daleko v trávě a pozoruje mraky. Myslela na všechny ty věci, co jí řekl princ Dark. Jak je to možné? Napadlo ji, že možná taky může ovládat svůj roh víc, třeba dokáže ovládat světlo, jenom to neumí. Přišlo jí, že jsou si s Darkem vlastně dost podobní, a to právě tím, že jsou úplně opační. Možná někdy přijde chvíle, kdy se taky naučí plně ovládat světlo. Napadaly ji bláznivé nápady, že by mohla ovládat den a noc. Kdyby jí princ pomáhal, střídal by se den a noc podle nich. Třeba na Noc lampionů nebo na Velký lívancový večer by nechala Darka, aby byla noc delší a všichni si ji mohli užívat déle. Naopak na svátky, které se slaví ve dne, jako třeba na den Festivalu vody, by byl delší den. A taky na narozeniny. Byli by spolu všemocní. To by bylo naprosto skvělé. 

Uvědomila si, že sní o nesplnitelných věcech. A taky, že přijdou na večeři pozdě. "Honem, musíme jít!"

"Přijdeme pozdě! To bude skandál!" volala Perseia. 

"Možná bude lepší, když nepřijdeme vůbec..." bručel Rick. 

Light se naštvala: "Na to ani nemysli!" 

"Tak pojďme, ne?" houkla na ně Mila a všichni se za ní rozběhli. Až v místě, kde na ně někdo viděl zpomalili. Nasadili pomalé tempo a doufali, že si nikdo nevšimne, jak hlasitě oddechují.

Nikdo si toho nevšiml. Vladař, po boku s Darkem se pousmál: "Výborně, tady jste! Tak můžeme začít. Posaďte se tamhle, naproti nám." Ukázal na druhý konec dlouhého úzkého hranatého stolu, kde byly nachystané dvě místa v čele a jedno z každé strany z boku. Ta dvě v čele byla určena pro Light a Perseiu a tak se tam se zdvořilým úsměvem posadily. Mila a Rick se posadili po jejich boku. 

"Tak, jak se vám u nás v Karanliku zatím líbí?" zeptal se jich vladař. 

"Máte moc hezký palác, jen jsme ještě nepoznali okolí a města, takže zemi jako celek zatím nemůžeme hodnotit, pane... pane...?" naznačila Perseia, že se jim ještě nepředstavil. 

"Říkejte mi Threat. A okolí vám ukáže princ zítra. Udělal bych to sám, ale mám moc práce."

"Děkujeme, už se nemůžeme dočkat!" usmála se Light. Zmínka o městech jí značně zlepšila náladu. Strašně ji zajímalo, jak kde poníci žijí a o cizích zemích to platilo dvojnásob. Ještě nikdy žádnou cizí zemi nenavštívila. 

Číšníci začali nosit jídla na stůl. Přímo před ně položili předkrm, kterým bylo jídlo, jež ani jeden z přátel nedokázal identifikovat. Bylo to zelené, lesklé a zamotané. 

"Co to je?" ušklíbla se Mila a ohrnula nos. 

"To jsou Essensrestes, vybraná pochoutka... to v Egyptě neznáte? Vůbec nevíte, o co přicházíte!" odvětila dáma, sedící vedle krále Threata, povýšeně. Light si pamatovala, že se jmenuje Fabiola, už minule do nich rýpala. 

"Neznáme." pokrčil Rick nevzrušeně rameny. 

Král Threat je vybídl k jídlu a Fabiole něco pošeptal. Zahihňala se a pustila se do jídla. 

Light, Milka, Rick a Persie se s nevelkým nadšením začali v jídle rýpat. Milce se navalilo a málem se pozvracela, ještě než jídlo stihla ochutnat. 

Nakonec to do sebe s vypětím sil naházeli  a modlili se, aby zbytek večeře chutnal líp. 

V průběhu večera se atmosféra uvolnila a přísedící si hlasitě vykládali a překřikovali se. Byla to úplně jiná kultura a bohužel i kuchyně. Light se stýskalo po jídlech, která jídávala doma a po absolutním tichu, které vždy bylo u jejich stolu. Tady si připadala jako v úlu a ani se nesnažila poslouchat svoje přátele, co se jí snažili něco říct. 

Když k ní přišel princ Dark, aby s ním šla na balkon, byla skoro radostí bez sebe, že ji vysvobozuje. Hlavou se jí mihla myšlenka, jak moc jí musí Perseia závidět, ale dlouho se tím nezabývala. 

Dark ji vzal na balkon, kde bylo krásně ticho, oproti jídelnímu sálu. Taky tam vanul příjemný větřík a za šera už byly vidět i některé hvězdy. Odsud viděla souhvězdí z úplně jiného úhlu, než doma a přemýšlela, jak je daleko její rodina a co se asi musí v Egyptě odehrávat. Zmizely obě princezny. 

Opřela se kopýtky o zábradlí a koukala na hvězdy. Dark se opřel vedle ní. Chvíli vedle sebe jen tak stáli, mlčky, protože je nenapadalo, co by mohli říct. 

"Je tady krásně." řekla nakonec Light, aby ticho prolomila. 

"Já vím, chodím sem skoro každý večer. Mám rád tmu. A taky hvězdy. Zářivé, jako ty."

Light se začala červenat, ale nebylo to vidět, za což byla tmě vděčná. 

"Koukej," řekl zase Dark, "Tamhle je souhvězdí velké pštrosí matky!" Ukázal na jeden z útvarů na obloze. 

"My mu říkáme souhvězdí kokosové palmy." zasmála se Light. 

Nakrčil obočí, zadíval se na něj znova. "No jo, vypadá trochu jako palma, když se na něj tak dívám."

"Ale mohla by to být i pštrosice." uznala Light. Nikdy nepřemýšlela nad tím, že v jiné zemi mají souhvězdí pojmenovaná jinak. 

"A jak říkáte tomuhle?" 

Light se podívala směrem, kterým Dark ukazoval. "To je přece lachtaní princ." 

Dark se začal smát. 

"Jak mu teda říkáte vy?" 

"Hora věčného bohatství..." 

"Zajímavé." usmála se Light. 

Ještě dlouho do noci si spolu povídali. Nejdřív o  hvězdách, potom přešli i k jiným tématům.  Bylo to pro Light něco úplně nového. 

Ahoj, další kapitola je tady, zase doufám, že se vám líbila! :) Nemám teď se školou moc času, ale už bych snad zase mohla přidávat pravidelněji ;) 

Kdybyste chtěli třeba věnovat nějakou kapitolu, stačí napsat :) 

Mějte se hezky a přežijte těch posledních pár dní do prázdnin :)
Vaše PinkAlicorn! ♥