Egyptské světlo [pozastaveno]

17 ★

Light seděla u dlouhého obdélníkového stolu vedle prince Darka. On seděl v čele spolu s králem. Král ale stejně celou dobu věnoval pozornost jen té červené klisně po svém boku, Light si vzpomněla, že se jmenovala Fabiola. Vypadalo to, že se nějak pohádali. Ostatní se taky živě bavili, takže měli s princem aspoň dost soukromí.

Ale i tak se cítila nesvá. A to ne jen kvůli tomu perlovému řetízku, který si vzala na krk a teď toho litovala. Nelíbilo se jí, že nesedí se svými přáteli. Jenže dnes si vedle nich prostě za žádnou cenu sednout nechtěla. Byla pořádně naštvaná na Perseiu. Její namyšlená sestřička si totiž očividně myslela, že jí může organizovat život a že má plné právo jí do všeho zasahovat. Jenže to se Light samozřejmě nelíbilo. A Rick byl dneska už od rána taky pěkně protivný. 

Jediná Milka byla stále fajn. Ale ani kvůli ní se neobětovala, aby musela snášet Rickovo neustálé stěžování na všechno a na všechny, ani Perseiny snahy o falešnou omluvu, aby se udobřily. 

Proto dnes požádala Darka, jestli by si nemohla při večeři sednout vedle něj. A on to s radostí přijal. A všichni ostatní se ochotně posunuli o jedno místo. 

"Light, nechceš jít ven?" usmál se na ni Dark, když to začalo vypadat, že obsah svého talíře už nedojí. Bylo to lepší než včera, ale ne o moc. 

Princezna se nemusela dlouho rozmýšlet. "Ráda!" oplatila mu úsměv. 

Zvedli se a vydali se na balkon. Většina hostů na chvíli utichla a upřela na ně zrak, ale potom si rychle začali znova povídat, protože to nebylo slušné. Dělat, jako by nic, to byla zřejmě Karanlikská specialita, napadlo Light, ale o nenápadnosti zřejmě ještě neslyšeli.

"Jsi v pořádku?" zeptal se najednou Dark, když si všiml, jak se Light tváří při koukání se z balkonu.

"Jasně, neměla bych snad být?" 

Princ rychle zavrtěl hlavou. "Já jenom, že vypadáš sklesle. Vážně se nic neděje? Jestli máš nějaký problém, můžeš mi to říct a vyřešíme ho spolu." Přívětivě se zajímal. Nelíbilo se mu to, že byla smutná, bál se, aby to nebylo kvůli němu. Přemýšlel nad tím, co mu řekl Rickelt.

"Všechno je fajn, vážně. Nemusíš si dělat starosti!" zářivě se usmála. Úplně změnila výraz. Hodila si hřívu na druhou stranu. Zavadila kopýtkem o perlový řetízek, který měla na krku a tenká šňůrka se přetrhla. 

Dark se ihned sehnul: "Posbírám to!" Hledal všechny ztracené perličky a magií v rohu je potom přivolával k sobě. Když je měl všechny, navlékl je na šňůrku a stále v kleče  je podal princezně Light. Vděčně se usmála. 

Na balkon vtrhl Rick a křičel. "Ne!!" volal na Light, "Musíš říct NE!" 

***

Když Light s Darkem odešli od stolu, pojal Rick podezření a raději se po chvíli vydal za nimi. Omluvil se Milce s Perseiou, že si musí odskočit a vyšel ze sálu dveřmi, kterými před chvílí vyšli ti dva. Bál se, že přijde pozdě.  Tolik se bál, že hned, jak byl z dohledu se rozběhl. A nedával pozor na nic, proto taky cestou stihnul rozbít hned dvě vázy na ozdobných stolcích. Ani je neposbíral, usoudil, že jeho mise je nyní důležitější.

Domyslel si, že jsou určitě na balkoně, ostatně jako vždycky, a nemýlil se. 

Přiběhl k balkonu, sotva popadal dech. Chtěl zjistit, jestli přišel včas. A v tom uviděl Darka, jak před Light klečí. A něco jí podává. 

Bylo víc než jasné, že ji žádá o ruku. Přesně jak si Rick myslel. A to si ještě říkal, že je zbytečně paranoidní. Houby! Nejprve čekal, že Light možná řekne ne, nebo si to bude chtít rozmyslet, ale když viděl její upřímný úsměv, musel zasáhnout.

"Ne!!" zavolal, "Musíš říct NE!"

Light se polekaně otočila a když si uvědomila, kdo to je, vypískla: "U všech podkov, Ricku, co tady vyvádíš?!"

"To by mě taky zajímalo..." suše poznamenal její společník, princ Dark. 

"Light, poslouchej mě," udýchaně, ale prosebně, jako by šlo o život začal vysvětlovat, "Nesmíš souhlasit. Já vím, že své sestře neuvěříš, mě nejspíš taky ne... ale musíš! Závisí na tom úplně všechno, prosím, rozmysli si to. Až zjistíš-"

"S čím nemám souhlasit?" přeruší ho, "O čem to tady mluvíš?"

Rick byl stejně popletený, jako ona a Dark. "Viděl jsem to, teď tě přece žádal o ruku!"

Light se začala smát: "Toho jsem si nevšimla..."

"Taky si toho nejsem vědom," podotkl Dark, "A myslím, že bych o něčem takovém věděl."

"Ale... ale vždyť... vždyť jsi před ní klečel..."

"A podával mi perly z mého řetízku. Roztrhl se. Vůbec nechápu, o co ti jde, Rickelte. A taky nevím, proč nás tady šmíruješ!" osočila se na něj Light. Vypadala opravdu naštvaně. 

"Omlouvám se, bylo to nedorozumění," zastyděl se Rick, "Když je to takhle, už vás nebudu rušit..." Po těchto slovech se raději vypařil. Cítil se tak strašně trapně. Nechápal, co ho to popadlo. Proč se nechal takhle hloupě ovlivnit svojí představou? Je to tím, že Light pořád miluje? Vždyť si slíbil, že to vzdá. Nemá sebemenší šanci. 

Light se za ním zmateně koukala ještě dobrou minutu, než ji Dark vzal za rameno: "Vykašli se na něj, je to podivín. Myslím, že to nemá v hlavě moc v pořádku."

"To o něm neříkej," vyčetla mu Light, "Je to můj kamarád. Vlastně jediný. A mám ho ráda, jen se teď prostě chová divně. Asi bych si s ním měla promluvit. A když nad tím tak přemýšlím, tak nejspíš i s Persie."

Tohle jí vlastně pomohlo uvědomit si, že by si měla přátel víc vážit a víc se jim věnovat. Darka má ráda, ale copak kvůli němu může zanedbávat všechny ostatní?

"Jediný? A já jsem vzduch?" na oko uraženě se zeptal Dark. 

"Já... myslela jsem..." nedořekla to. Chtěla říct že ty jsi něco víc. Ale neodvážila se. Co když její city neopětuje?

Dark se usmál: "Copak?" 

Light se začervenala. Teď to dokonce muselo být poznat. 

A on si toho všiml. Přišel blíž. A pak ještě. Chtěl vědět, jestli ho nechá. Potom se přiblížil ještě víc, až se jí dotýkal špičkou nosu. Light připadalo, že se jí srdce rozbušelo snad stokrát rychleji, ale neuhnula ani o píď. Zavřela oči.

A Dark udělal přesně to, na co čekala. Políbil ji. Jemně, lehce, ale bylo v tom tolik citu, kolik se jen do jeho dosud kamenného srdce vlezlo. Jejich rty se spojily a Light cítila příjemné šimrání v břiše. Samou zamilovaností ho shodila na zem.

Dark se tomu zasmál, ale láskyplně, připadalo mu to roztomilé. 

Když se opět postavili, Light opřela hlavu o jeho rameno a společně se dívali na oblohu. V tuhle chvíli jí vůbec nic nechybělo. O jeho citech už nemohla pochybovat a cítila se jako ta nejšťastnější klisna na světě. 

On na tom nebyl o mnoho jinak. Věděl, že nic není stálé, že jeho lásku ještě jistě potká spousta překážek, které budou muset překonat. Že mu otec nedá pokoj. To proroctví pro něj znamená víc, než štěstí jeho syna. Ale copak se to nedá skloubit? Copak není možnost, jak uspokojit opravdu všechny? Slíbil si, že něco prostě vymyslí. Miloval Light a měl chuť to vykřičet celému světu. 

Tak jak se vám tenhle díl líbí? :) Jste rádi, že se Light s Darkem konečně trochu rozhoupali, nebo naopak jste na straně Ricka? Koho máte rádi a koho ne? Jak si myslíte, že by se to všechno mohlo vyřešit? Budu moc ráda za každý ohlas :) 

Taky vám dodatečně chci všem popřát šťastný nový rok 2017, ať se vám splní sny a pokud máte nějaké předsevzetí, tak ať ho dodržíte :) (já už to vzdala :D)

Mějte se krásně, vaše PA! ♥