Egyptské světlo [pozastaveno]

24 ★

Kroky se přibliživaly a už nebylo pochyb o tom, že jdou směrem ke kobce, ve které seděl vyhladovělý Rickelt se svým spoluvězněm. Zdálo se, že jich jde víc, ale Rick si tím nebyl jistý. Navíc, pokud nesou jídlo, nemusí jich chodit moc. Takovou hostinu jim určitě nepřinesou. Snad v tom není nic jiného, nikam ho neodvedou. 

Když zachrastil klíč v zámku, oba obyvatelé cely ztuhli. Rick se bál, nevěděl, co má čekat. Bandy byl zvyklý na tyhle návštěvy, většinou jen nosí jídlo, ale i tak byl teď nervózní. Dosud tu pobýval sám. Změnilo se to, co když se změní i všechno ostatní?

Do místnosti vešli dva strážci, ale jiní, než předtím. První byl obtloustlý, za to ale vysoký hromotluk. Druhý s ním kontrastoval, jeho svalnaté tělo bylo v porovnání s prvním drobounké. Vypadali vedle sebe vtipně, ale Ricka to vzhledem k situaci nepobavilo. 

"Nesem vám sem jídlo!" tenkým hláskem oznámil ten velký. Bylo k popukání, jak byl ten hlas vysoký, hodil by se spíš k malé kobylce. Bandy na to byl zvyklý, ale Rick měl tentokrát už vážně co dělat.

"Děkujeme," zdvořile odvětil Bandelron.

Rick sebral odvahu, aby se na něco zeptal. Zajímalo ho totiž, jak je možné, že je tady zavřený bez vědomí krále. "Pánové, můžu mít otázku?"

"Tak rychle," odsekl ten drobný. 

"Neměl by o tom vědět král? O tom, že mě tady máte? Nemůžete mě tu držet bez jeho souhlasu. Navíc mě princezny z Egypta určitě hledají..."

"Myslíš si, že je dobré, aby věděl, že jsi ho šmíroval?" Tímto ho dostali. 

"Já... já nevím..." žbleptal. 

Tlustý se rozesmál: "Usnadníme ti práci s rozhodováním. On to totiž ví. A víš ty co? To on nám nařídil, abychom tě vsadili do žaláře. No není to legrace?" Zlomyslný smích Ricka uvedl do rozpaků. A ta slova ještě víc. 

"Cože? Nerozumím tomu... nemohl vědět, že je budu poslouchat. Ne, já vám nevěřím, chci s ním mluvit." 

"Jistě, že to nevěděl. Ale hodně jsi nám tím usnadnil práci. Dík, chlape, to ti nezapomenem."

Rick už byl vážně naštvaný. Tahali ho za nos. Co mělo tohle všechno znamenat?

"No ano," přikývnul ten druhý, "král nám řekl, ať si nějakou záminku najdeme sami. Prostě tě chtěl mít pod kontrolou. Teď už jen budeme muset při něčem nachytat tu tvoji sestřičku, ale to snad nebude problém... Horší to bude s princeznou Perseiou."

To snad ne, pomyslel si Ricky. Oni chtějí dostat do vězení i jeho přátele! To nemůžou. Teď konečně pochopil, že o to šmírování vůbec nešlo. Bylo jedno, co udělá, něco by si našli tak jako tak. To zjištění bylo příšerné. Byl ohromený zkažeností zdejšího systému a nedokázal už říct jediné slovo. 

"Tak si dejte to jídlo, než si to rozmyslíme a zase ho odnesem!" pobídli je a zavřeli za sebou dveře. Ozval se zvuk zamykání a Rick se svým společníkem zůstal sedět v tíživém tichu.

Beze slov snědli jídlo, které jim bylo doneseno. Nebylo dobré, ale něco jíst museli. Neměli na výběr. Mnohem horší, než seschlé staré housky a zakalená smrdutá voda, totiž byl fakt, že za chvíli tu s nimi budou sedět i ostatní přátelé a oni dva tomu nemůžou nijak zabránit.