Egyptské světlo [pozastaveno]

13★

"Umm... ahoj." dostala ze sebe Light, když konečně našla Darka. Musela prohledat skoro celý palác a nakonec ho našla v krásném zdobeném sále, kousek od balkonu, kde strávili večer. Že ji nenapadlo se k němu podívat dřív. Jak se říká, pod svícnem bývá tma.

Dark se k ní otočil. "Light! Rád tě vidím," usmál se, "Jak ti chutnala snídaně?" zeptal se plný očekávání.

"Bylo to vynikající! Vážně, mám strašně ráda medové závitky! Díky, že jsi to domluvil. Upřímně, na večeři jsem se zrovna nepřecpala... Vaše kuchyně mi asi úplně nesedla."

"To chápu, každý máme rádi něco jiného a je zbytečné vás trápit našimi jídly."

Light přikývla na souhlas.

"Dostala jsi můj dopis? Nebo jsi tu jen tak?" zeptal se Dark nejistě. Bál se, že ji bude muset přemluvit k doučování osobně. Na druhou stranu se mu docela líbilo, že by za ním přišla jen tak, bez zjevnějšího důvodu. Přestože mu šlo hlavně o její moc a původ, začínal k ní něco cítit. Nechápal, co se s ním děje, tenhle pocit neznal.

"Ano, dostala. Jsem tu, abychom mohli začít!" řekla nadšeně.

"Četla jsi ho jenom ty?" chtěl se Dark ujistit.

Light se zarazila. "No, vlastně to bylo na Perseině tácu, přečetla si to a málem mi to ani nedala. Nechtěla, abych sem šla. Nechápu, o co jí jde! Je vážně hrozná..."

"To... to nevadí. Kašli na ni." uklidnil ji Dark. "Tak s čím začneme?"

Light se zamyslela. "Svou moc ovládám jenom jako obyčejný jednorožec, vůbec nevím, jak se se svým rohem mám spojit, aby uměl něco víc."

"Aha, hm, chápu. Koukej, teď ti ukážu něco z toho, co umím já, třeba ti to něco dá." rozhodl se princ. Mohlo by to v Light vzbudit instinkt, který v sobě má někde ukrytý. Nebo aspoň obdiv k němu.

Light se poslušně dívala, ale zdálo se jí, že se nic neděje. Když v tom najednou denní světlo, lustr i všechno světlé široko daleko ztemnělo. Nebylo vidět vůbec nic. Light neviděla ani svoje zářivě bílé kopýtko, které si strčila těsně pod nos. V té tmě se cítila nesvá. "Tak už to zruš." prosila ho.

"Zkus to sama." pobídl ji Dark.

Light se tolik snažila, že zavřela oči. Když přes víčka pocítila světlo, s nadějí je otevřela. K jejímu zklamání se vůbec nic zvláštního nestalo, jenom svůj roh rozsvítila slabou září, která osvítila malý kousek jejího okolí. A to uměla odjakživa. Smutně se podívala na Darka.

"Nesmíš se soustředit na svůj roh. Tak to nefunguje." princ jí přátelsky poradil.

Light se podivila: "A na co se teda mám soustředit?"

"Musíš se snažit rozzářit svoje okolí. Všechno co vidíš," usmál se, "Teda lampy a svíčky se rozsvěcují samozřejmě nejlíp, ale kdybys chtěla rozsvítit třeba záclony... bránit ti nebudu!" zažertoval.

"Myslíš, že by to šlo?" zlepšila se nálada i Light. Když si k ní Dark stoupl blíž, ve světle jejího rohu byl trošku vidět.

"Je to možné. Ale teď šup, zkus rozsvítit!"

Light začala vnímat svoje okolí. Soustředila se na předměty a usilovně myslela na to, aby začaly svítit. Usmála se, když jí spočinul zrak na zácloně a napadlo ji, že by mohlo být vážně působivé, kdyby svítila. Najednou, jakoby s ní cítila spojení. Nashromáždila co nejvíc síly a poslala ji k onomu velkému hedvábnému kusu látky.

"Koukni, Darku, ona svítí!" tiše procedila mezi zuby. Dark se otočil a na zlomek vteřiny viděl slabě svítící záclonu, než zaslechl zaúpění své společnice a tupý dopad na podlahu.

Přiskočil k princezně: "Proboha, Light, co se stalo?" Bleskově stáhl tmu z okolí, aby na ni viděl. Ležela na zemi. Její bezvládné tělo se nehýbalo.

Chytil ji a uháněl s ní na ošetřovnu. Byla naneštěstí o patro výš. A s poníkem na zádech se do schodů neběží příliš dobře. Ale tady šlo o život a princ je vyběhl skoro rychleji, než by to byl dokázal bez nákladu.

"Honem, vyšetřete ji!" položil princeznu na postel a setřel si pot z čela. Obtloustlý lékař vzhlédl od novin a neochotně se zvedl.

"Tak co se jí stalo?" řekl pomalu.

Dark začal rychle drmolit. Vysvětloval, co se ji snažil naučit a jak mu to otec nařídil a že to byl vážně špatný nápad...

"Ale to mě momentálně nezajímá, vaše výsosti, potřebuju vědět, co se jí stalo." docházela doktorovi trpělivost.

"Omdlela. Asi." řekl Dark provinile. "Prosím, řekněte mi, že žije!"

Doktor jí rozvážně vyslechl srdce a zkontroloval tep. Nedal u toho znát žádné emoce. To Darka přímo dohánělo k šílenství. "No tak!" zaúpěl.

"Uklidněte se, vaše veličenstvo. Vaše drahá přítelkyně žije a brzy bude v pořádku."

Ahojky, tady je další díl vašeho oblíbeného příběhu (:D). Snad se vám líbí :)
Úspěšný školní rok vám přeje vaše PinkAlicorn ♥