Egyptské světlo [pozastaveno]

26 ★

Světlo do kobky procházelo jen malou škvírkou, která by se dala stěží nazvat oknem. Vevnitř shrbeně seděl Bandelron a vedle něj ležel rozplácnutý jeho společník, který pociťoval takovou beznaděj, jako ještě nikdy.

Už tady trčel druhý den. Nebyla to sice z dlouhodobého hlediska nijak zásadní doba, jemu ale připadalo, že tam prožil nejmíň půlku svého bídného života. Tak rád by se dostal ven, ale bylo mu jasné, že čím víc na to bude myslet, tím víc ho to bude trápit a stejně si tím nepomůže.

"Unudím se tady k smrti..." zaúpěl.

"Rád bych ti pomohl, ale nevím jak. Není zrovna moc zábavných činností, které by se tu daly provozovat," povzdechl si Bandy.

Rick zabručel na souhlas. Po chvíli ale přišel s nápadem: "Nechceš si aspoň zahrát slovní fotbal?"

Bandy se nadšeně zasmál: "No jasně! To nám zkrátí čas aspoň do oběda."

Rick byl šťastný, že aspoň něco vymyslel a své umírání na nudu mohl aspoň na chvíli odložit.

"Začni," pobídl jej jeho starší společník.

"Vězení."

Bandy se ušklíbl: "Nic pesimističtějšího už jsi vymyslet nemohl?" Po chvíli přišel se svým slovem: "Írán."

"To je jako co?" zajímal se Rick, protože podezříval přítele z podvádění.

"Nějaká země, nevím kde je. Ale četl jsem o ní v jakémsi atlase."

"Budiž..." nechtěl se v tom Rickelt pitvat, protože věděl, že tady si to asi těžko ověří. "Nespravedlnost."

"To se hodí," povzdechl Bandy a řekl další slovo, na které mu jeho mladší kolega odpověděl jiným, co začínalo na poslední písmeno předchozího. A takto to pokračovalo ještě pěkně dlouho.

Zrovna když Bandy přemýšlel nad nějakým slovem na písmeno k, které ještě nebylo řečeno, ozvaly se za dveřmi kroky. Z nějakého důvodu chodili karanlikští strážní příšerně hlasitě.

Při tom dusavém zvuku oba na nějaká slova zapomněli a čekali s napětím, co bude dál. Oba doufali, že jim bude jen přineseno nějaké jídlo a to nejen proto, aby se konečně zase najedli. Hlavně šlo o to, že pokud jim nedonesou jídlo, pravděpodobně tu budou z jiného důvodu. Nebylo těžké se dovtípit, co za důvod by to byl.

Chleba, chleba, chleba, prosím, ať je to chleba... modlil se v duchu Rick. Jen ať to není Milka nebo Persie!

Dveře se po zachrastění klíče v zámku otevřely a po tom Rick spatřil to poslední, co chtěl. Málem se rozbrečel při pohledu na svou malou sestru, jak na něj nevěřícně kouká.

Strážný se jen zašklebil, strčil bezbranou klisnu dovnitř a zabouchl za ní dveře. Milka hned přiběhla k Rickovi a objala ho. "Tady jsi! Měla jsem o tebe hrozný strach!" vyhrkla.

"Já o tebe taky," smutně vzdechnul, "a věř, že když jsi tu se mnou ve vězení, není to zrovna lepší."

Milka si všimla poníka, který je zatím jen pozoroval. "Máme společníka?"

"To je Bandelron," přikývl její bratr, "vzpomínáš si na něj ještě?"

Milka si ho změřila pohledem od shora dolů. Vykulila oči a pootevřela ústa. Byl to vážně on. "Co tady...? Jo. Jo, jasně, že si na něj vzpomínám!" vyhrkla.

Zmíněný se na ni jen usmál.

"Páni, co tu děláš, strýčku?" hned mu začala přirozeně tykat. Měla k němu kdysi ještě blíž než Rick.

"To není důležité..." vykroutil se, jako předtím. "Ale jak ses sem dostala ty?"

"Prohlížela jsem si v galerii různé obrazy. Potom jsem se ale lekla nějakého zvuku a omylem jsem do jednoho udělala rýhu. Prostě mě sem odvlekli. Nechápu to." Milka byla pořádně zmatená.

"Já byl zase chycenej, když jsem poslouchal krále," vysvětlil jí Rick rovnou, jak se sem dostal on sám. "A bohužel je úplně jedno, jestli jsi něco vyvedla. Král z nějakého důvodu chce, abychom já, ty a Perseia byli zavření ve vězení, takže stráže jen hledali vhodnou záminku. Jenom nějak nechápu, o co tady vlastně jde. Král chce ovládnout Egypt a chce k tomu nějak využít Light. Je to celé zvrhlé."

"Proboha, to je hrozné!" položila si Milka kopýtko před pusu, "A o tom s Light jsem něco tušila. Jsou jí naprosto posedlí! Jednu celou uličku v galerii mají plnou obrazů s jednorožcem se zlatým rohem a na posledním je dokonce věrný portrét Light."

Bandelron se ozval: "Jo, věří tu v proroctví, že tento rok přijde takový jednorožec a přepíše celé dějiny. To poselství je staré stovky let a všichni tomu věří. Je jasné, že je to Light."

"Ale... ona přišla. To znamená, že se naplní?" Milka zatajila dech.

"Snad tomu nevěříš..." Rick zakroutil hlavou.

Bandelron se zachmuřil. "Nemám ponětí, kde na něco takového přišli, ale zatím to vypadá, že se to všechno vyplnilo. Ona přišla, přesně jak se v tom poselství praví, dokonce ve stejný rok a nic nenasvědčuje tomu, že by se zbytek naplnit neměl."

"A co přesně má udělat?"

"To nevím, ale řekl bych, že to proroctví nebylo konkrétní. Ukáže to teprve čas."

Rick tomu nechtěl věřit, snažil se si namlouvat, že je to jen hloupá shoda náhod, ale sám v hloubi duše věděl, že není. Že to všechno bude ještě pořádně zajímavé.

Chtěla bych vám moc poděkovat za 1,3K přečtení, za posledních pár měsíců to vážně narostlo! Taky děkuju za téměř 220 hlasů :) Vážím si vaší podpory a jsem moc ráda, že se vám příběh tak líbí :) Jsem moc ráda za každý ohlas, ať už komentář nebo hvězdičku!

Budu se na vás těšit zase příště! Vaše PA <3