Princess

Fourteen

Poprosila jsem Klause aby mi ještě zastavil u knihkupectví a taky to udělal. Koupila jsem si (vlastně ukradla, protože mě nikdo nemohl vidět) nějaké ty romantické knížky a hlavně deník. Podle mého důležitého uvážení bych si totiž měla začít psát své pocity do sešitu a ne lidem lámat ruce. Zkrátka jsem se chtěla trochu uklidnit. Bohužel (pokud se to tak dá říct) Klaus měl jiný plán.

,,Šampaňské?", zvedla jsem jedno obočí a prohlédla si dvě výstavní plné skleničky na stole před televizí.

To stihl, když jsme přijeli domů a já si šla mezitím uklidit věci nahoru do svého pokoje.

,,Však víš, dnes se ještě bavíme, pamatuješ?", byl celý v sedmém nebi.

To mu vážně takovou radost dělají tyhle drobnosti? Zasmála jsem se a sedla si na gauč na který se hned vedle mě posadil Klaus.

,,Dobře zas tak beznadějný romantik nejsi", drkla jsem do něj z legrace a zasmála se.

,,Cože? Já a beznadějnej? Dej mi jeden večer a mám tě večer v posteli pod sebou potvoro", dělal na oko naštvaného a byl přitom opravdu k sežrání.

Sakra, to si musím zapsat do deníku. Klaus NENÍ k sežrání.

,,Tak film, už víš jakej?", prohlédla jsem si ho.

Měl tmavě šedé triko s dlouhým rukávem a tmavě hnědé, úplejší džíny. Vážně mu to slušelo. Začala jsem si trochu připouštět, že mi chyběl.

,,Nějakej romantickej, to se dělá víš?", zasmál se.

,,Co tak koukáš?".

,,Ale nic. Zapomínáš na to, že mám kluka. I když jsem mrtvá", musela jsem se zasmát.

Bylo to všechno vlastně hrozně vtipné. Klaus se pořád tak snažil a já pořád odmítala, jen pokaždé jiným způsobem. Kdy to asi vzdá? Kdy mu dojde že má na lepší a nebude mě chtít? Kdy se ode mě začne držet dál a hledat způsob jak se oživit sám?

,,Vím to, ale stejně tak ty víš že to nevzdám", usmál se jako miminko.

,,Nikdy?", podivila jsem se, ale s úsměvem.

,,Nikdy", vzal obě skleničky do ruky a jednu mi podal.

,,Na zdraví", cinkli jsme jimi o sebe a napili se.

***

Film ubíhal rychle a my pili a pili. Samozřejmě Klaus byl nalitý víc než já, protože jsem si (už jen kvůli své picí společnosti) dávala pozor. Byl hodně uvolněný a asi v půlce filmu mi položil ruku kolem ramen. Nebylo mi to nepříjemné, spíš naopak. Bohužel uvnitř mě byl stále malý hlásek který křičel, že tohle všechno je špatné. No skvělý.  Jenže čím víc ten hlásek křičel, tím víc jsem chtěla být u Klause. Být Klausova. Sakra vážně mám asi něco upito. Tak nějak se ve mně všechno pomalu rozpadalo a já chtěla jen jedno. Líbat ho. Byla jsem schopná odpustit mu všechny hrůzy co provedl a být jeho oporou, kdyby on to samé slíbil mně a změnil by se. Film už skoro končil a Klaus se vedle mě zavrtěl. Usmála jsem se a dopila zbytek asi šesté skleničky. Klaus jich stihl dvanáct. Nebo možná třináct, teď nevím. Položili jsme skleničky na stůl a já ucítila ruce na svých bokách. Opatrně a pomalu jsem se položila na sedačku a sledovala ho. Klaus se nade mnou skláněl, s jiskrami v očích a vypadal jako bůh. Jeho ruce mi začaly jezdit po těle, nejdříve z boku k zadku, který mi zmáčkl a pak nahoru k prsům. Byl plný touhy, kterou jsem tak dlouho chtěla cítit a kterou musel potlačovat. Zavřela jsem oči a přistihla se jak začínám vzdychat. Klaus se na mě položil celým svým tělem, ruce si propletl s mými a natáhl mi je za hlavu. Začal mě líbat na krku. Nejdříve jemně a procítěně, ale po chvíli dravě a vášnivé. Měla jsem co dělat abych nepřerušovaně dýchala a nezbláznila se rozkoší. Konečně jsme se obrátili role a já mu seděla na rozkroku a pohladila mu tváře. A najednou prostě odpadl a usnul. Než jsem ho stačila políbit a než jsme se vůbec svlékly, usnul. Nezbývalo mi nic jiného než se na něj položit, políbit ho na tvář a usnout také.