Princess

Twelve

,,Zamkli jsme?", ujišťovala jsem se v autě po několikáté.

Pořád jsem nevěděla proč tohle dělám. Mám možnost být živá a pomoct svým přátelům a mezitím tu s Klausem flirtuju (lépe řečeno on se mnou) u palačinek. Nemluvě o tom, že mám i když jsem mrtvá, kluka.

,,Neboj lásko. Ano zamkli jsme a už se neptej. Spíš mi řekni kam mě to vezeš", zapásal se Klaus a usmál se na mě.

,,No to uvidíš. Ale myslím, že tě to bude bavit. Ale potom už žádné srandičky a půjdeme zjišťovat způsoby oživování".

,,Mohl bych ti říkat šerifko nebo velitelko. Hold mateřské geny nezapřeš", provokal mě Klaus.

,,Pitomče!", praštila jsem ho z legrace do hrudi a nastartovala.

***

,,Jsme tu", nadšeně jsem zatleskala a Klaus si mě s úšklebkem prohlížel.

,,No šup šup, tohle se ti bude třeba líbit", zasmála jsem se na něj laškovně a on se kupodivu hned zvedl.

Došla jsem ke kufru auta a otevřela ho. Vyndala jsem z něj oblečení a rakety na tenis.

,,Tenis? Lásko ty hraješ tenis?", nestačil se s úžasem v hlase divit Klaus.

,,Překvapuje tě to?", hrála jsem si s ním.

,,No každopádně teď uvidíme jak moc ho umíš ty", vrazila jsem mu raketu do ruky a zasmála se.

,,Nemám oblečení", provokoval mě.

,,Vzala jsem ti tepláky a triko už v krámě tak mazej do šatny a uvidíme se na kurtu", hodila jsem na něj igelitku s oblečením a zmizela v šatně.

Šatna byla naštěstí poměrně prázdná, takže si nikdo asi nevšiml toho, že je najednou z ničeho nic zamknutá skříňka. Být mrtvý má vážně jen jednu výhodu, nikdo vás nevidí. Vyšla jsem z šatny a Klaus už stál na kurtu a máchal s raketou v ruce. Po cestě k němu jsem měla co dělat, abych nevybouchla smíchy. Vypadal opravdu komicky.

,,Čemu se zase směješ?", díval se na mě.

Dělal, že se zlobí, to je opravdu jeden z ubežejších flirtovacích metod. Jako bych beztak všechny neznala.

,,Zdá se, ze si určitě pobral hodně talentu. To znamená, že můžeme hrát rovnou, pokud ti to samozřejmě nevadí", ušklíbla jsem se a postavila se na druhý konec hřiště.

,,Jistě že ne. Stejně prohraješ, tak je to vlastně fuk".

,,Uvidíme", zasmála jsem se a odpálila míček, který jsem měla v ruce.

Klausovi se samozřejmě nepovedlo raketou tenisák ani škrtnout a jen se uznale díval na můj smeč.

,,Promiň, já myslela že ti to půjde", začala jsem se opravdu nahlas smát a Klaus jen točil oči a vztekal se.

Jenže on to dělal tak hezky a mile a... Sakra Caroline co to říkáš Klaus nedělá přece nic mile a už vůbec ne hezky. Tedy obráceně. Zatřepala jsem hlavou, abych zahnala mé nekalé myšlenky a šla Klausovi pomoct.

,,Musíš se nejdřív tu raketu naučit držet", vzala jsem mu raketu z ruky a ukázala jak s ní má hrát.

,,Myslím, že budu potřebovat trochu víc než ukázku modelky, co hraje v reklamě na Adidas", zkoumal moje pohyby.

Další z jeho slabších vtipů. Ne dobře, tenhle byl dobrej.

,,Fajn. Takže takhle...", stoupla jsem si za něj a vzala mu pravou ruku.

,,Když takhle mávneš, uvidíš že je to mnohem lepší", zkoušela jsem s ním hrát.

,,Mnohem", smál se od ucha k uchu, ale bylo vidět, že se snaží.

,,Radši zkus do toho míčku máchnout. No takhle to je ono a ...".

***

,,Tak jak tě bavil tenis?", zeptala jsem se po naší "hodině" tenisu.

,,Jsou i lepší sporty, ale v tý sukýnce si byla tak zatraceně sexy", liboval si pohledem na můj zadek.

,,Neřeknu nic, protože tohle mi za komentář nestojí", obrátila jsem oči v sloup a snažila se na pana Dokonalého nedívat.

,,Jen se nedělej, lichotí ti to", zasmál se a dělal, jako bych ho neviděla.

,,Mysli si co chceš, ale já vím svoje. Což mi připomíná...".

,,Ano stavíme se na jídle", sedl si Klaus za volant dřív, než jsem stačila cokoliv zamítnout a mně nezbývalo nic jiného, než souhlasit.