Princess

Three

Probudila jsem se dřív než Klaus. A taky jsem toho využila. Opatrně jsem vstala a abych ho nevzbudila upíří rychlostí jsem zmizela ke svému bývalému domovu. Chtěla jsem vědět co dělá máma. Jak to zvládá. Stoupla jsem si k oknu a sledovala ji. Stála u linky a něco vařila, což bylo zvláštní, protože mamka kromě vývaru vařit moc neuměla. V práci asi nebyla právě kvůli mně. Nebo spíš mé smrti. V ruce držela kapesníček, kterým si neustále utírala tvář a tou druhou míchala něco v hrnci. Vývar, všimla jsem si. Pořád sem tam jen stála, nečinná a bez schopnosti pohybu. Ucítila jsem jak mi na tváři něco stéká. Ano byla to slza. A na to další a další.

,,Nechceš kapesník?", ozvalo se za mnou a já sebou trhla, jak v nějakém hororovém filmu.

Klaus stál za mnou s kapesníkem v ruce a výrazem ve tváři, který by jste u něj nečekali. Lítost? No těžko říct.

,,Dík", vytrhla jsem mu ho z ruky a utřela si obličej.

,,Chápu jak se teď cítíš. Ale neboj, přejde to. Časem určitě", řekl klidně a já ucítila ruku na svém rameni.

Škubla jsem ji.

,,Co ty o tom asi můžeš vědět?".

,,Taky jsem umřel Caroline. Snažím se ti pomoct, tak se ke mně takhle nechovej".

Měl pravdu. Byla jsem k němu zbytečně hnusná.

,,Omlouvám se...jen je toho na mě moc".

,,Chápu to", položil mi znovu ruku na rameno.

,,Něco...si uděláme k jídlu, pokud duši něco jí", usmál se.

,,A bude to lepší".

Na to jsem kývla a doufala, že skutečně bude.

Chci se předem omluvit za tak dlouhé čekání, chápu že mě teď nesnášíte. Ale nebojte, další díly určitě budou a máte se na co těšit:D
Děkuji za všechny likes:)