Perfection {Harry Styles CZ}

Epilog

„ Uvidíme," položím mu ruku na jeho, kterou má položenou na řadící páce. Stojíme na semaforu, takže to je bezpečné.

„ Těšíš se, Lio, až mě uslyšíš zpívat?" slyším Andyho, jak se šeptem ptá Lii. Podíváme se na sebe s Harrym a usmějeme se. Oba jsme rádi za vztah, který mezi sebou děti mají. Ale bůh ví, jak dlouho jim to vydrží.

Co se týče Andrewova zpěvu, tak musím přiznat, že se na to těším i já sama, jelikož tento talent zdědil rozhodně po Harrym. Samozřejmě, že až projde pubertou a jeho hlas zmutuje, tak se možná jeho schopnosti zpívat změní, ale prozatím je jeho zpěv dokonalý.

Překvapivě dojedeme ke škole včas, a jakmile Harry zaparkuje na školním parkovišti, požádám ho, aby šel s Liou obsadit nějaká místa v aule, zatímco já odvedu Andrewa do zákulisí. Harry mi vyhoví a vezme si malou k sobě.

„ Tak pojď, ty darebáku," popadnu Andrewa kolem ramen a kráčím s ním k zadnímu vchodu.

„ Mamí, nech toho," setřepe mojí ruku z jeho ramen a odstoupí krok ode mě.

„ Proč? Co se děje?" nechápu, proč mě od sebe odstrkuje.

„ Mám tady spolužáky. Ztrapňuješ mě," vysvětlí mi, přičemž protočí očima.

„ Jo aha, tak to promiň," zasměju se nad ním a odstoupím od něho ještě o krok dál, abych ho neztrapňovala. Netušila jsem, že to řeší už v sedmi letech.

„ Hej, Stylesovci, počkejte!" zaslechnu známý hlas, jak na nás volá, když už jsme skoro u vchodu do školy. Já i Andrew se zastavíme a ohlédneme se za sebe na běžícího Louise s Freddiem. „ Šup, Frede, zrychli, ať tam nejsme pozdě," slyším, jak Louis peskuje Freddieho, a musím se zasmát.

„ Louisi, Louisi, nech ho být aspoň teď, stačí, že ho peskuješ při fotbale," vyjedu na něj a dodám: „ Ahoj, Freddie," ten mě ale nevnímá a už se baví s Andrewem, se svým nejlepším kamarádem.

„ Emmo, zlato, hele nemluv mi do mojí výchovy a já nebudu mluvit do tvojí. I když: Měl bych tě upozornit, že nechávat roční dítě s Harrym samotné není moc moudrý," mrkne na mě a potom mě se slovy: „ Jen si dělám srandu," obejme.

„ To doufám, protože jinak bych ti vyčetla všechny tvoje chyby ve výchově. Například to jak si zapomněl vyzvednout Freddieho-"

„ A je to tu zase,"

„- a Andrewa po tréninku, když pršelo!" dopovím a znovu se musím zamračit při vzpomínce na jejich téměř hodinové čekání v dešti.

„ Kolikrát se mám ještě omlouvat?" povzdychne si Louis.

„ Tak už ho nech, teto. Víš, že táta je tak trochu..." začne svého otce ospravedlňovat Freddie, přičemž se zastaví po výhružném pohledu svého otce.

„ Já tě varuju, Frede! Nebuď drzej a radši už běžte, abyste to stihli a my mohli slyšet váš úžasný zpěv," vztyčí Louis ukazováček a pohlédne na svého syna výhružným pohledem.

„ Tak fajn," vydechnu a odvrátím od této komické scény pohled a kouknu na svého synáčka, který se vedle Freddieho směje. „ Zlato," oslovím ho. „ Hodně štěstí. Já i tatínek věříme, že to dáš," prohrábnu mu jeho kudrnatou čupřinu a skloním se k němu, abych ho políbila na čelo, ale on mě odstrčí.

„ Mami, co jsem říkal?!" vydechne tónem, který zní, jakoby se divil, jak někdo může být tak blbý jako já.

„ Fajn, už tě nechám," zvednu ruce do obraného gesta a popadnu Louise za rameno, čímž ho přeruším v jeho motivační řeči, kterou se snaží podpořit Freddieho. Přesněji mu vyhrožuje, že pokud to pokazí, nedostane k zítřejším Vánocům žádné dárky.