Perfection {Harry Styles CZ}

Epilog

O pár let později

„ Harry, nasadíš Andrewovi rukavice, prosím?",

„ Provedu!",

„ Lio, přestaň se kroutit. Už musíme jít!",

„ Aje já necu,"

„ Tati, já nechci rukavice!",

„ Andy, neser mě, pospícháme,",

„ Harry, mluv slušně a podrž Amelii, já mu ty rukavice nasadím,",

„ Já ale ty pitomý rukavice nechci,",

„ Pojď ke mně, princezno, táta si tě vezme k sobě,"

„ Andrew nemluv takhle před Liou!" vytrhnu svému sedmiletému synovi rukavice z rukou a zuřivě mu je nasadím. „ Tak a nech si je," podívám se na něj naposledy a znovu si převezmu malou Liu, abych jí také mohla obléknout.

Budu upřímná takhle jsem si přípravy na Andyho první vánoční besídku nepředstavovala. Ale, co jsem taky měla čekat. Se sedmiletým synem a roční dcerou mi mohlo být jasné, že i s Harrym se vyskytnou nějaké komplikace. Dvě děti jsou hold dvě velké starosti navíc.

„ Pojď, Andrew, už půjdeme do auta. Maminka se sestřičkou nás dojdou," Harry prohrábne kučery našeho syna a ještě před odchodem se na mě usměje.

„ Lio, drahoušku, prosím tě, nech mě zapnout ti tu bundičku," posadím malou na stoličku, která leží vedle vchodových dveří, a s použitím vší síly jí zapnu zimní bundu. Potom jí upravím čepici na hlavě a znovu si jí vezmu do náruče. Samozřejmě, že Lia protestuje mručením a občasným vykřikováním záporných slůvek jako ne, nechci a tak dále.

Postavím se s ní a naposledy zkontroluji situaci v domě. Všechna světla, kromě toho na chodbě, jsou zhasnutá, a tak zhasnu i to a vyjdu ze dveří, které posléze zamknu.

Jen co moje plíce ucítí mrazivý anglický vzduch, přitáhnu si mojí holčičku ještě blíže k sobě, aby nenachladla. Lie je rok a dva měsíce, už pomalu začíná chodit, a tak se snažím užívat si chvil, kdy mě ještě nežádá, abych jí na zem pustila.

K autu se snažím dostat co nejrychleji, jelikož už tak máme zpoždění. Na besídce máme být za čtvrt hodiny a bůh ví, jak dlouho nám cesta londýnskými ulicemi bude trvat. Tolik k mému zvládání rodinného života. S jedním dítětem ve školce to bylo jednoduché, ale jen co Andrew nastoupil do prvního ročníku na základní škole, Harry si musel udělat další dítě.

„ Klid, zlato, to stihneme," položí mi Harry ruku na stehno, jakmile si sednu na sedadlo vedle řidiče.

„ To doufám," vydechnu a pozoruji profil mého přítele, když vyjíždí z brány od našeho pozemku. „ Myslíš, že tam ostatní už budou?" touto otázkou narážím na Louise s Liamem, kterých děti na této besídce také vystupují.

„ Jak znám Louise a Danielle, tak tam dojedou stejně jako my dva, ne-li později," odpoví mi se soustředěným výrazem na večerní poloprázdné ulice. „ A Paynovci nakonec nedorazí. Jsou nemocní," na chvíli odvrátí zrak z vozovky a podívá se na mě.

„ Cože?" zapiští Andrew na zadním sedadle.

„ Prý všichni dostali chřipku," objasní nám to Harry.

„ A strejda Niall tam nebude?" znovu vykřikne Andrew.

„ Andrew, nekřič," upozorním ho.

„ Ještě před odjezdem jsem mu psal, ať dorazí, ale nevím, jestli nebude moc línej," zasměje se Harry.