Perfection {Harry Styles CZ}

Chapter 27

Přetočila jsem se na druhý bok a spokojeně zamručela. Překvapivě jsem se dnes nevyspala až tak moc špatně. Vždy mě probudí, buď Dean, který je ale momentálně někde v Asii na sebevražedné misi, nebo budík, abych nezaspala na trénink, který vždy začíná v deset hodin dopoledne.

Počkat... Jak je možný, že mě neprobudil pisklavý zvuk mého budíku? V mém případě totiž není možné, abych se sama probudila dřív jak o půl desáté. A řeknu to takhle: za půl hodiny nemám šanci se připravit, natož se přes centrum Los Angeles dopravit na trénink.

Otevřela jsem oči dokořán a prudce si sedla. Tento pohyb nebyl dobrá volba, jelikož stačilo moje tělo přes noc celkem dost ztuhnout po tom fyzickém výkonu, co jsem po návratu domů vykonala, a navíc mám tak trošku kocovinu, takže...

Na chvíli jsem tak zůstala sedět a protahovala se, než jsem konečně vyskočila z postele a doběhla k pracovnímu stolu, abych zjistila kolik je hodin.

Natáhla jsem se po mobilu a postranním tlačítkem rozsvítila obrazovku.

9.49??

9.49!!

Tady si ze mě někdo musí střílet. Podívala jsem se do rohu displeje a nebyla tam ikonka budíku. Kdo mi vypnul budík? Kdo? Jsem si 100% jistá, že já jsem si ho včera večer nastavovala, když jsem přišla z klubu.

Zatnula jsem čelist, když mi docvaklo, který idiot to jako jediný mohl být. Udržela jsem se, abych svůj nový mobil nerozmačkala, a urychleně se rozběhla z pokoje ven. Během toho jsem se ještě snažila vytočit číslo Louise, abych ho obeznámila s informací, že přijdu později na trénink.

Ale hned, jak jsem překročila práh mé ložnice, se pod mým pravým chodidlem objevila hebká látka. Slítla jsem na zem a narazila si kostrč. Mobil sebou třískl vedle mého pozadí na zem, samozřejmě-jak jinak že-, displejem dolů. Mohu se jen modlit, aby se mu nic nestalo. Dlaně jsem zatnula v pěst a snažila se uklidnit.

Podívala jsem se na příčinu mého pádu a zahlédla svoje krajkové kalhotky od Victoria's Secrets, vedle kterých se povalovaly černé, pánské boxerky od nikoho jiného jak Calvina Kleina. Zatnula jsem čelist naštváním a málem si rozdrtila palce, jak silně jsem zmáčkla pěsti k sobě.

Fajn, beru. To, že se tu válí jeho boxerky, chápu. Po tom, co jsem mu ráno lehce vysvětlila, že dnešní noc se nebude opakovat, že s ním nechci chodit, a že bude nejlepší, když teď hned odejde, mi mohlo dojít, že z důsledku jeho výbušné povahy a toho jak moc nasranej byl, tady zapomene spodní prádlo.

Ale to co si dovolil s tím budíkem, mě vytočilo k nepoznání. Ví, že, když nepřijdu na dnešní trénink, může se pokazit hodně věcí, ale jeho egoistická povaha mu prostě nedovolila nepomstít se mi. Problém je ten, že si vůbec neuvědomuje závažnost jeho činu. Může tak uškodit i sobě.

Bolavě jsem se postavila a protáhla si naraženou kostrč. V chvílích jako je tato mi tu Dean opravdu chybí. Ten by mi sex s tím kudrnatým krasavcem hned zatrhl. Zajímalo by mne, kdy mu dojde, že vzít půl roku služby v Afghánistánu pro něj, jako pro nezkušeného vojáka, nebyl nejlepší nápad. Bojím se, aby mu nedošlo pozdě, že jeho přítomnost v Afghánistánu není odvážná, záchranná mise planety, ale idiotský, nepromyšlený a především sebevražedný čin. Jestli tedy vůbec ještě žije, po tom, co mi snad desetkrát neodpověděl na moje telefonáty.

Po krátkém protažení jsem se natáhla pro mobil a zjistila, že se mu překvapivě nic nestalo. Ještě, že tak. Co se týče těchto věcí, nemám moc štěstí. Okamžitě jsem začala znovu vytáčet Louisovo číslo. Při zvonění jsem se přesunula do koupelny a zakoukala se do zrcadla.