Baka (Kuroko no Basket FF) POZASTAVENO

25

„To jako vážně? Jak to můžeš vědět?"Můj obličej nabere barvu rajčete. Nebyla jsem pochopena a tak došlo k nedorozumění!! Co si o mně jako myslí?! Měla bych se soustředit na jiné věci, než na brýlatou zeleninu. Není náhodou mrkev ovoce, že ne?

„Takže se ti líbí Brokolice-chan jo? Aiko, ty se nezdáš," Rýpne si do mě Sumi. Jistě vypadám snad jako nějaký vegetarián? Asi ano, že si všichni myslí, že ho mám ráda. Vlastně nevím, jestli mají pravdu a já to jen vyvracím, nebo ne.

„Ve jménu spravedlnosti vás dám dohromady!" Prohlásí Mei. Další! Já se jdu asi oběsit. Proč si nerýpnou taky do Katsu a Kagamiho? To by bylo stejně vtipné. Začnu se tvářit nakvašeně.

„Konec přestávky. Doufám, že jsem vás nažhavila, protože pro vás mám něco lepšího. Ale to až po skončení běhu," Protáhne se Katsu. Co to bude tentokrát cuketa? Nebo dýně? Povzdechnu si a postavím se na start. Nemá cenu to prodlužovat. Ovšem než Katsu stihne odstartovat, zahřmí a začne pršet.

„Holky, schováme se uvnitř," Rozkáže nám Katsu. Raději neprotestuji a poslušně se vydám k lázním. No, i když bych běžela, zmokla bych, takže jdu. Sumi a Mei zaprotestují a dokonce se chtějí dešti pomstít. Pak že já jsem tu ta blbá. Zaplujeme do budovy.

„Ahoj Kasumi," Objeví se Kiyoshi a hodí přes Sumi svojí mikinu. Těsně po něm dorazí zbytek mužské sestavy. Mimochodem, Sumi vypadá pod Kiyoshiho mikinou jako lentilka pod kobercem.

Kagami přehodí svou mikinu přes Katsu. Ta se brání, ale já si myslím, že je jen ráda! Taky bych tu chtěla mít někoho, kdo by se staral o to, jestli nastydnu nebo ne. Kdo by mi půjčil svojí mikinu, když bych potřebovala. To by se mi líbilo. Ale někdo jako já asi těžko najde toho pravého. Možná kdybych si zašla někam do blázince.

„Takže, co teď?" zeptám se potichu. Kdyby tu byl takoví Brokolice-chan...ne, ten by mi tu mikinu nepůjčil, ani kdybych ho prosila. Je moc tsundere.

„Aiko," Zabručí Katsu a hodí na mě Kagamiho mikinu

„Nastydneš," Konstatuje a usadí si své výsostné pozadí na barovou stoličku. Milé. Stará se o mě! Ne, jen mě potřebuje pro svůj plán. Jsem důležitá. Alespoň nějakým způsobem. Co si to nalhávám? Já a důležitá? Blbost. Podívám se po Katsu. Svými vražednými pohledy odhání každého, kdo se dostane do okruhu jednoho metru.

„Obávám se, že se kvůli počasí dočasně uzavřou silnice. Zrovna to hlásily ve zprávách. Blíží se sem vichřice, je příliš nebezpečné vycházet na ulici. Nahoře jsou dva pokoje pro hosty, můžete zůstat tam," Oznámí nám Ryuu-san. To je milé. Poskytnout nám ubytování.

„Děkujeme," Pípnu si. Ještě nikdy jsem nepřespávala u někoho jiného než doma – nepočítám babičky a hotely.

„Pospěšte si," Vyzve nás Katsu a po cestě do schodů ze sebe shodí tričko. Jen otevřu pusu. To bych nesvedla. Katsu je tak odvážná! Svléknout se před partou úchylů! Myslím, že bych jim tím dala tak trochu knockout, ale co. Mokré oblečení je nepříjemné. Pohledy rudých chlapců padnou na mě. Úchyláci! To čekejte, že se tu svléknu i já. Vyběhnu do schodů.

Potichu se v pokoji svléknu, abych nevzbudila Katsu. To by byla moje poslední minutka. Jen ve spodním prádle si zalezu do dvoulůžkové postele. Je mi celkem fuk, kdo si ke mně přilehne. Protože po pár minutách se nechám unášet sny o jednorožcích a kebabu...