Baka (Kuroko no Basket FF) POZASTAVENO

30

,,Kdo si chce zahrát černého petra?" Navrhne nadšeně Sumi a vytáhne karty. Potichu zamručím na protest. Jen otevřu své nintendo a pustím se do hraní svých pokémonů.

„Kawaii," Vydechne nadšeně Noriko a podívá se mi přes rameno. Jen přikývnu. Není mi moc dobře – to bude tím, že jsem snědla veškerý radioaktivní odpad k obědu a pak jsem zažila centrifugu.

,,Katsu, kde budeme bydlet?" Zeptá se Ryuu. Asi taky nemá moc dobrou náladu. Nedivím se. Unesli ho a nabourali jeho káru.

„Já u Akashiho, vy si bydlete, kde chcete," Odpoví monotónně Katsu. Takže my jedeme za kapitánem Zázračné generace? Tohle se stává čím dál tím zajímavější. Na chvíli zvednu zrak od displaye.

,,Katsu-chan má přítele?" vyhrkne šokovaně Sumi. Cože?!

,,Já myslela, že bude s Kagamim. Vždyť to mezi nimi tak jiskří," Namítne Mei.

,,Ani jeden určitě není roztomilý," odfrkne si Noriko.

,,Akashi není můj přítel a ani jím nikdy nebude. A Mei, kde jsi vzala tu blbost o Kagamim?" zasměje se Katsu. Já si dovolím souhlasit s Mei. Hodí se k sobě – jeden větší Baka než druhý. Už začínám přemýšlet trochu jako Katsu. Měla bych se dát trochu do kupy. Nějak tuhle špatnou náladu musím nazvat. Katsu – syndrom. Jo, to je ono. Příznaky: špatná nálada, mračení, nadávání a smysluplné myšlenky.

,,Ryuu-san, co to je láska?" Zeptá se zmateně Sumi.

,,To je dost těžká otázka, Sumi-chan," zasměje se nervózně Ryuu. To je na mě moc těžká otázka. Raději se vrátím ke hraní pokemonů.

,,Láska je sama o sobě jen slovo. Dokud do tvého života nepřijde někdo, kdo tomu slovu nedá význam. Najednou chceš s tím člověkem trávit čas, jsi smutná, když je smutný on. Můžeš být i nervózní a červenat se jen při myšlence, jak moc bys ho chtěla políbit. Láska je krásná, ale jen tehdy když je opětovaná a ten druhý to k tobě cítí stejně. Jakmile jsi jediná, která miluje, je to dosti bolestivé a ty trpíš žalem," spustí Ryuu a Sumi se zatváří zamyšleně.

,,Tak to nechci být zamilovaná," zašeptá vyděšeně. Mei jí jen konejšivě poplácá po hlavě.

,,To bude v pohodě. Od toho jsme tu my, abychom tě utěšily a rozbily tomu hajzlovi držku," zasměje se Mei. Asi z toho má radost.

,,A co ty Aiko-chan, už jsi někdy byla zamilovaná?" Otočí se Sumi na mě.

„Huh?" Zvednu oči od nintenda. Na co se to ptala? Já jí neposlouchala...sakra! Em...byla řeč o lásce že? Takže se asi ptala, jestli jsem byla zamilovaná, nebo tak něco. Zrudnu a zamyslím se. Ano, já dokážu přemýšlet. Strike! Ne...říká se něco jiného...Bingo! Jo, to je to slovo. Fajn, ráda do hlavy mi nepomohla. Škoda, že jsem se utápěla v naději. Ale zpět k problému. Byla jsem někdy zamilovaná?

„Nedá se říct, že bych byla přímo zamilovaná" Začnu větu. Asi mi moc nevěří, jen jsem v nich vzbudila ještě větší zájem.

„,A co ten kluk s hlavou v barvě trávy na fotbalovém hřišti, jehož jméno jsem ve jménu spravedlnosti zapomněla?" zeptá se Mei s šibalským úsměvem, jako by právě zabila dvě mouchy jednou ranou. Sumi se zatváří jako žurnalistka, která si chystá rozhovor s nějakým významným politikem. Midorimu? Ne, nejsem zamilovaná. Teda myslím.

„Nazvala bych to spíše zvláštní druh přátelství" Vymyslela jsem rychlou a stručnou odpověď. Sumi se zatváří poraženě. Doufám, že mi to věří, protože je to pravda. Nejsem do něj zamilovaná. A navíc, k čemu by mi to bylo, když by on nechtěl mě? A kdo by miloval někoho, jako jsem já, že?