Baka (Kuroko no Basket FF) POZASTAVENO

3

Crrrr...Zvonění budíku. Otravný zvuk. Pod polštářem nahmatám mobil a vypnu zvuk. Krásné ticho. Posadím se. Promnu si oči, protáhnu se a zívnu. Přehodím nohy přes okraj a dopadnu na studené lino. Automaticky se vydávám do koupelny. Vypadám jako bubák. Opláchnu si obličej.

Překryji přebytečné pupínky a udělám si linky. Je to každodení ritual. Mé oblečení tvoří školní uniforma.

K snídani si nic nedám. Jdu rovnou do školy. Na ulici je takhle po ránu hodně rušno. Všichni pospíchají do práce. Proč spěchat? Mohou si přivstat a jet v klidu. Ale na to je dnešní počítačový typ lidí líný. Všichni sedí u notebooku a hrají návykové hry. Měli by pro sebe něco udělat. Třeba zahrát si basket. Co asi budeme dělat na tělocvik? Skákat přes kozu? Běhat? Skákat do písku?

Jako vždy jsem u školy první. Ještě ani není otevřená. Proč chodím vlastně tak brzo? Protože mám jistotu, že příjdu včas. Začnu poskakovat v rytmu své oblíbené písničky. Poté otočka a...spadnu na zem. Tak se zvednu a opráším se! Dobře. Trochu to bolí, ale je to moje blbost ne? Dorazí několik dalších studentů. Stoupnou si do hloučku a začnou se bavit. Je to taková zábava, mít přátele? Chci taky jednoho nebo dva! Ale to by se mnou někdo musel taky dobře vycházet že? a kdo by se chtěl bavit s hyperaktivním děckem, když všude okolo jsou normální lidé? Toť otázka. Směšné. Uh, otevřeli školu.

Zaběhnu dovnitř. Hned do své třídy. Je potemnělá. Rozsvítím světla. Všechny židle jsou na lavicích. je tu klid a ticho. Možná trochu strašidelné, ale to dělá škola. Usadím se do své lavice u okna. Zadívám se do oblohy. Ozařují jí raní červánky. Nádhera. Takhle vydržím, dokud nezazvoní...

,,Tak třído, dneska k nám přestupuje nová studentka. Ehm, chovejte se k ní hezky," Promluví učitel. Zní nejistě. Zahledím se do dveří. Nově přítomná se v obličeji podobá Katsu, ale vzhledem je úplně jinde. Nemít ty modré konečky, vypadalo by to i hezky ,, Čau. Já jsem Katsu. Už teď nenávidím vaše otravné ksichty, tak se mi nepleťte do cesty," Tak je to ona. Posadí se před Kagamiho. Dnešek bude ještě zajímaví.

Když zazvoní. Rozbrečí Katsu naší předsedkyni. To sice nemusela, ale ani mě to nějak neobtěžuje. Vstanu a protáhnu se. To se však začne dít něco zajímavějšího ,,A komu to vadí, barbie?" poví posměšným hlasem holce, která má až směšně krátkou sukni. Nesnáším takové lidi, myslí si o sobě hodně. Má na sobě tolik Make-upu, až je to nechutný ,,Nám. Co si o sobě myslíš? Přijdeš si sem a začneš nás zastrašovat tím tvým hrozivým vzhledem?" Začne se smát. Jak nechutný hlas ,,Hej barbie, když vyskočíš, nevypadnou ti?" Dám se do smíchu, upřímného smíchu. I když pro mě to platí taky. Ovšem já své poprsí nikomu necpu. Když se rozhodne Katsu dát facku, tak toho zalituje. Červenovlasá jí složí docela krutým způsobem ,,Falešná barbie nemá co mluvit. Nosit krátké sukně a vystavovat světu své poprsí. To je teď in? Lituju vás. Každé ráno vstáváte v pět jen proto, aby jste si mohli dát na ksicht tunu make-upu, vybrat si roztomilé spodní prádlo, nalakovat si nehty a další podobné blbosti. Člověk, který nikdy nezažil peklo, mě tu nebude poučovat," Má pravdu. Poté si zasedne do lavice.