Baka (Kuroko no Basket FF) POZASTAVENO

10

Kdyz konečně zazvoní závěrečný zvonek, vydám se na dívčí záchody. Tady se převléknu do černého tílka a šedých kraťasů. Neni to nějak pěkné, jako že spíše pohodlné. O to jde, nepotřebuji se fintit, hlavně když je oblečení pohodlné a neomezuje mě v pohybu. Vydám se do tělocvičny. Co si na nás asi dnes připraví? Posilování? Zápas? Dribling? Běhání? Střílení? Jsem zvědavá a hlavně se těším.

,,Seřaďte se. Začnete tím, že si zaběhnete dva kilometry. Jakmile skončíte, vrátíte se sem a budete pokračovat s trochou posilování. Pak vám dám individuální plány. Takže, Mitobe-kun, Kyioshi-kun, Hyuga-kun a Izuki-kun, budete spolu ve skupině. Dva budou bránit a dva útočit. Koganei-kun, Fukuda-kun, Furihata-kun, Kawaha-kun a Tsuchida-kun si společně procvičí dribling a střelbu na druhý koš. Poslední skupinu bude tvořit Kagami-kun, Kuroko-kun, Katsu-chan a Aiko-chan. Vy budete posilovat především nohy a pak si znovu dáte dva kilometry. Je to všem jasné?" zeptá se. Kývnu. Těším se, všechno co budeme dělat je užitečné. Hyuga začne vést skupinu na dvou kilometrovou trasu. Vyrazím až jako poslední. Ani nevím proč. Zadívám se do oblohy. Dneska je krásně, nebe bez mráčků, ptáčči líně poletují po obloze

"Au!" Zakopnu o kámen, ale dopadnu do měkkého a zároveň tvrdého. Díky bohu za Air-bagy. Nahlédnu pod sebe. Pode mnou se válí Katsu. A do prdele. Tohle mě bude bolet ,,Hej, žijete" Zeptá se Hyuga. Kývnu na odpověd a pomalu se odvalím. Mám pocit že jsem jí asi rozdrtila všechny orgány v těle. Chudák. Když já sama o sobě asi nejsem tak těžká, to ten hrudník. Fajn, na to, to asi nesvedu že? Zvednu se a podívám se na rudou Katsu ,,Aiko," zavrčí. Pomoct. Nemám asi čas se pomodlit a nebo tak něco že. Zkusíme to takhle "Omlouvám se..." Usměji se. To mě asi nezachrání co?

,,Vlastnoručně ti vyrvu vnitřnosti a nacpu ti je do tlamy," Začne mi vyhrožovat. Přeběhne mi mráz po zádech. Tohle je můj konec. Jak asi chutnají vnitřnosti? proč o tom vůbec přemýšlím. Kagami jí však stihne zachytit ,,Senpai, běžte napřed," Poví Kagami. Jsem zachráněna. Katsu vypadá docela vtipně, když se snaží nakopnout Kagamiho. ,,Aiko-san, jsi v pořádku?" Zeptá se mě Kuroko. Kde se tu vzal? Než stihnu cokoliv sesmolit, vytrhne se Katsu Kagamimu a s výkřikem: ,,Dlouho už nebude," se na mě vrhne. Vypísknu, nadskočím a dám se na zběsilý úprk. Nikdy jsem takhle neběžela. Tohle je běh života a smrti. Když zastavím, uvidím své vnitřnosti "Senpai, zachraňte mě!" Zakřičím. Jsem velmi pozitivní, vždy se přece může stát, že na ní spadne třeba kovadlina...nebo Dango...Pomoc...

,,Aiko, vrať se," Rozkáže mi a skočí po mě. Má mě. Né! Jsem Mrtvá. Svalíme se na zem. Ale díky Air-bagům je můj pád o něco mírnější. Ale...To bolí! Nasadím T-T výraz čekám, co bude dál.

Přetočí mě na záda. Pomoc. Teď mi narve něco do krku. Cože? ona...ona...mě lechtá. Začnu se smát,  všemožně vrtět, aby na mě nedosáhla. Bohužel, nedokážu se jí vytrhnout, Začíná mě ze smícho bolet břicho a ten chodník není moc pohodlný "Pře-přestaň....Ka-Katsu..-san" vypravím ze sebe. Jestli nepřestane, tak se počůrám.

Zavřu oči. Katsu mě nechá být. Začnu chytat druhý dech, tohle mi dalo zabrat. Za chvíly jsem schopná vstát. Opráším se a postavím na vlastní nohy. Asi bychom měly pokračovat "Pojďme..." Usměji se a rozeběhnu se směrem, kam běželi Senpaiové.

Když se vrátíme do tělocvičny, rozřadíme se do skupin. Hmmm, Proč my dvě skončíme vždy spolu? Ne že by mi to nějak vadilo, ale taky chci být občas s někým jiným,,Skákejte přes švihadlo," Rozkáže nám Riko. Utřu si obličej a ujmu se švihadla. Jak dlouho jsme přes něj neskákala? Sama nevím. Umím to ještě? No, kdyžtak se do toho jenom trochu zamotám a rozbiju si držku, zase.Začnu skákat pomalu a opatrně. Docela mi to jde. Přidávám na rychlosti. Je to celkem snadné. Začínají mě bolet nohy, ale musím to vydržet. Spomalím, musím nabrat trochu dech. Nečekala bych, že to bude tak fyzicky náročné.

"Kuroko, ty jsi tak slabej," Zasměje se Kagami. Podívám se na modrovláseho, který se záhadně zamotal do švihadla. Jak se mu to k sakru povedlo? Usměji se. Jsou tak vtipní. Vrátím se ke skákání. Je to docela zábava.

"Super, teď si dejte 100 dřepů a pak 50 kliků, poté můžete jít běhat..." Oznámí nám Riko. He? Tolik? Zvednu se vůbec zítra? Proč mám pocit, že odpadnu jako první? Svážu švihadlo a vráním ho na místo. Dám se do dřepování .

Je to těžké. Co je ta holka zač? Satan? Kat? Víte co, raději se nebudu dožadovat odpovědi. Pravda by mohla být děsivá. Jsem asi na šedesátém dřepu a už nemohu. Mám sto chutí sebou někde plácnout a spát. Nějak se mi podaří dokončit ten strašný trest. Tedy jeho půlku. Utřu si pot z obličeje, jak po tom mám zvládnout ještě běhat? Je to blázen. Větší než já. No, dobře, co si to nalhávám. Udělám jeden klik, druhý klik...Podlomí se mi ruce. Tvář se mi rozplácne o studené parkety. Musím pokračovat. S těží udělám třetí klik. Tohle je nejspíše můj limit. Už se z té země asi nezvednu. A proč vlastně? Je příjemně chladivá a velmi zajímavá. Hodím očkem po Katsu. Vypadá teď podobně jako já. Kuroko je na tom asi nejhůře, ale Kagami vypadá jen trochu zadýchaně. Kde ty síly bere? Já chci taky kousek. Hele, pavouk..."Kyaaaa!"

Co ječíš?" Zakřičí na mě Katsu. S těží se plazím pryč od toho strašného stvoření. Jak se někomu mohou líbit pavouci? Brrr! Běhá mi mráz po zádech, když si jenom představím tu spoustu očiček mžourající s chlupaté hlavičky s klepítky, kterými se do vás může každou chvíly zakousnout. A co když jsou jedovatí?! A těch osm nožiček. Ble!

,,He? Bojíte se takovýho pavoučka?" Povytáhne Kagami své dvě vidličky (Obočí) a zvedne Pavouka do ruky. Náhle mám dost energie na to, abych se zvedla. Vyskočím na nohy. Chyba lávky. Opět jsem se rozplácla. Měla jsme sílu vyskočit na nohy, ale ne se na nich udržet.

,,Jdi s ním ode mně!" Zakřičí Katsu a pračtí Kagamiho do ruky. Pavouk jí dopadne na rameno. Zatmí se mi před očima. Jenom ta představa je střašná. Asi budu zvracet. ,,Bakagami, za tohle tě později zabiju. Pomstím se ti," Vzlykne Katsu. Musím jí zachránit. Tohohle budu litovat.

Sundám si svou tenisku. Nějak se zvednu na nohy a přejdu ke Katsu "Tohle tě bude asi bolet, omlouvám se, ale zbavím tě té zrůdy!" Vypísknu a praštím jí teniskou na rameno s pavoukem. Sejmula jsem ho? Podívám se na spod tenisky. Je sice rozpláclej, ale pořád hýbe nožičkami "Kya!" Vypísknu a zahodím botu s tou obludností co nejdál od sebe. Poté se mi námahou a vytížením podlomí nohy. Opět se plácnu ne zem, těsně vedle Katsu.

Můj dech se začíná pomalu zklidňovat, je po všem. Nemotorně se posadím ,,Aiko, kazíš všechnu srandu," Zamračí se Kagami. He? Tohle není sranda! Málem tady obě umřeme strachy a on se u toho baví. Nechť schoří v pekle! ,,Za tohle nás pozveš na co chceme," Poví Katsu. Ne, On hořet v pekle nebude. Jeho peněženka však ano...MUhahaha!