Baka (Kuroko no Basket FF) POZASTAVENO

4

Jediné co bylo od barbie teď slyšet, byly sprosté pomluvy. Ale tak už to na světě chodí. Lidé nanávidí, protože ti ostatní mají něco, co oni ne. A nebo jsou jim lidé nesympatiční a mají důvod je nenávidět. To co se teď chystám udělat není asi nejlepší nápad, ale co. Dojdu k lavici, kde sedí Katsu. Nesedám si, stojím ,,Ahoj. Včera jsem se ti zapomněla představit, mé jméno je Aiko..." začnu. Nepolevovat v ostražitosti je docela těžké. Tolik věci co mě rozptylují. Ale když nebudu dávat pozor, mohla bych to schytat "Nevšímej si jí, jenom ti závidí..." povím při pohledu na řečenou Barbie. Poté věnuji malý úsměv Katsu a vyčkám na její reakci.

,,Co chceš?" Zeptá se mně. Než stihnu odpovědět, odejde. Podívám se. Zavolal si jí ten vysoký hnědovlasý basketbalista z týmu Seirin. Opřu se Katsuinu lavici a začnu je odposlouchávat "Co chceš?" ,,laskavost," ,,Kiyoshi, laskavosti nejsou v popisu mé osobnosti," Kiyoshi? Jako ten Kiyoshi co založil basketbaloví tým na Seirin? no, jinej asi ne. To docela dost věcí vysvětluje . ,,Máme přátelský zápas s jednou školou. Jejich trenérka je Rin-chan." Katsu náhle znejistí. Kdo je ta Rin-chan? ,,Tohle po mně nemůžeš chtít," Praští do zdi. Muselo to bolet. A ta Rin musí být nějaká mrcha a nebo někdo kdo Katsu naštval. Vypadá nejistě, nebo spíš naštvaně když se o ní mluví.

,,Vážně jí chceš ukázat, že jsi zbaběle utekla? Nechceš jí porazit? Po tom všem. Nechceš jí dát okusit peklo?" Poví Kiyoshi. Zní to hodně vybídavě ,,Počítej se mnou," Něco mi uteklo. Přehravám si v hlavě celý rozhovor ,,Přijď dneska na trénink. Domluvil jsem to s Riko. "Zakončí promluvu Kiyoshi a odejde. Vím co bych měla udělat. Pomoci jí s její pomstou. Vetřu s ena trenink a pak na zápas. Jo, to udělám!

Vyběhnu na chodbu. Proběhnu kolem Kiyoshiho a vběhnu do třídy druháků. Padnou na mě snad všechny zraky. Ale Riko stále hraje nějakou hru. Stoupnu si před její lavici "Prosím, nech mě s vámi dnes trénovat a pomoci vám v příštím zápase, prosím!" vyvrhnu na ní svou prosbu a ukloním se. Vyjeveně na mně kouká, asi neví o co jde ,,D-dobře...proč, ale?" zeptá se "Baví mě basket a chci pomoci Katsu...!" Trenérce se již nejspíše vyjasnilo "Nech jí hrát...alespoň ukáže co má v sobě..." Promluví od poslechu známí hlas "Tak dobře, přijď dneska na trénink..." Víc mi nestihne říci, začíná zvonit "děkuji!" vyhřiknu a vyběhnu do naší třídy

Usednu do své lavice těsně před příchodem učitele. Další nudná hodina...