Perfection {Harry Styles CZ}

Chapter 39

„ Mám se bát?" vyruší mě Harry z mých myšlenkových pochodů.

„ Cože?" otočím se na něj zmateně.

„ Mám se bát?" zeptá se znovu, ve tváři mu hraje ublížený výraz.

„ Cože?" zeptám se znovu, tentokrát se smíchem v hlase. Když vidím, že ho moje reakce neobměkčila, chytnu ho za ruce. „ Harry, zlato," pohladím ho svými bříšky prstů. „ Ty se mě ptáš, jestli se máš bát?" vydechnu překvapeně.

„ Proč bych neměl?"

Jeho otázka mě zaskočí. Nečekala jsem, že o mně pochybuje. V hrudi mám znenadání pocit, že ho musím přesvědčit o mé loajalitě. „ Proč?" zopakuji znovu svoji otázku. „ Protože jsi nejlepší člověk, kterého znám. Protože jsem na tebe čekala několik let. Protože s tebou mám dítě. Protože Dean je pouze můj kamarád. Protože s tebou chci strávit svůj život. Protože v nás věřím. Protože tě miluji..." pokračovala bych dál, ale Harry mi přiloží palec na rty, čímž zastaví příval slov.

„ Emmo..." vydechne. „ Já tě tak šíleně miluju," skloní ke mně svojí hlavu a jemně mě políbí na ústa. Znovu, stejně jako náš předešlý polibek, neprohloubí více, jelikož si uvědomuje, že se v naší blízkosti nachází malé dítě.

Pomalu se od sebe odtáhneme a oba se odvrátíme, abychom se ujistili, že je Andrew stále nablízku. Naštěstí je. Uvědomuji, že naše chování bylo nezodpovědné a Andrew někam mohl zmizet, ale naštěstí je náš syn poslušný a neměl potřebu utéci.

Okamžitě ho zahlédnu pár kroků od nás, pobíhajícího za motýlem. Ihned se začnu smát, přičemž se zakloním a omylem se opřu o Harryho rameno. Ten si mě k sobě hned přitlačí blíž a políbí mě do vlasů.

Při pocitu rtů ve svých vlasech zatřepotám víčky a ucítím červeň deroucí se do mých tváří. Cítím se jak zamilovaná teenagerka. Vím, že jsem dvacet let překročila teprve nedávno, ale díky ztrátě rodičů, zaměstnání a především díky dítěti v osmnácti letech, jsem dospěla dříve a nikdy si neužívala jako normální teenagerka.

Samozřejmě, že nikdy si ani takto užívat nebudu, stále mám syna a jiné závazky. Přesto doufám, že mi vztah s Harrym aspoň trochu nahradí mé nikdy nezažité teenage vztahy.

„ Nemáš náhodou hlad?" zašeptá mi tiše do ucha Harry, svým typickým kolena podlamujícím hlasem.

„ Náhodou mám," otočím se k němu čelem, ruce položím na jeho hruď a trochu se odkloním, abych mu viděla lépe do jeho překrásného obličeje.

Je sice pravda, že jsem poslední skoro dvě hodiny seděla s Deanem v kavárně, ale jediné, co jsem si tam dala, bylo kafe. Nějakým způsobem jsem tušila, že Harry bude chtít jít se mnou a s Andrewem na jídlo. Takový on prostě je a já si tento zážitek nechtěla odepřít.

„ To je dobře," pohladí mě po tváři. „ Já mám totiž taky hlad," políbí mě na špičku nosu. „ A jsem si jistý, že náš malý taky," způsob, kterým řekne poslední větu, mi absolutně roztaví srdce. Jeho chraplavý hlas zní ještě více sexy jak obvykle a slovo náš je tak neskutečně roztomilé, že se musím uculit. A to jsem ještě ani nezačala o pocitu jeho teplého, mentolového dechu na mých tvářích.

„ Ach, bože," vydechnu se smíchem, přičemž si čelo opřu o jeho hruď.

„ Copak?" skloní se ke mně a tentokrát jeho dech cítím ve svých vlasech.

Svoje ruce přesunu na jeho ramena a opatrně zvednu hlavu. Vím, že má hlavu skoro opřenou o temeno mé hlavy a nechci ho uhodit, proto jsou mé pohyby velmi pomalé. „ Harry?" zahledím se do jeho smaragdových očí, ve kterých se téměř ztratím.