25.

910 59 26
                                    

Usadíme se. Po chvilce přijde dívka co roznáší ve vlaku občerstvení. Honza koupí dvě vína. "Ty alkoholiku." Zasměji se. "Jedno je pro tebe." Usměje se a políbí mě na tvář. Pohled týpka co seděl přes uličku byl z nezaplacení.Děláme všelijaké blbosti od 'degustace' vína až po dělání si srandy z Moravy.

"Chce vidět jak budou trpět Moravačky?" Zasměje se Honza. "Ne, prosím Honzo." Snaží se mu to rozmluvit Péťa i Vali. Já se ovšem přidám k Honzovi. Vezmeme si lahvičku vína,chytneme je za hrdlo a napijeme se. Bylo to docela hnusné. Víno mám rád, ale ne takhle.

Cesta tak rychle uběhne. Holky vystoupí a potom nás čeká jen pár měst a potom Pardubice.

Město, kde jsem vyrůstal. Miloval jsem ho. Ovšem je pro mě tabu. Nejradši bych zůstal v Budapešti. Rozhodli jsme se to nakonec s Honzou oznámit a titulek videa bude 'Začalo to Budapeští'. A přeji si aby nikdy neskončilo. Ale každý život, příběh a cokoliv jiného má svůj začátek i konec. Nepřeji si aby tohle někdy skončilo. Uvidím jak nám budou hvězdy přát.

Honza do mě strčí a probudí z mého mikrospánku. "Pardubice?" Zamračím se. "Ano."

Protočím očima. Oba si rychle sbalíme věci a jdeme z vlaku.

"Tak, co teď?" Zeptám se. "Mohli bychom jít k nám." Nabídne Honza. "Dobře, jen bych se rád zbavil kufru, takže třeba v 17.00 u vás?"

"Dobře." Prozatím se rozloučíme. Honza jde svým směrem a já také.

"Ahoj tati." Pozdravil tátu, když otevřu dveře od auta. Kufr si hodím na zadní sedačky a sednu si dopředu. "Ahoj, jak ses měl?"

"Úžasně." Kdy jim to kam říct, že jsem gay? Teď nebo až potom? Jak to vezmou? V ten moment se v mé hlavě běhalo stovky myšlenek a já žádnou nebyla odpověď. Ale když řídí mu to radši říkat nebudu.

Dojedeme domů, kde čeká máma. Přivítám se s ní, vyprávím jim zážitky a pocity.

"...A to nejdůležitější nakonec, mám ty nejlepší rodiče, mám s vámi pohádkový vztah. Pokud ale vy milujete mě jako já vás tak mě přijmete takového jaky jsem. Nejsem jiný, jsem stejní jako ostatní. Našel jsem v Budapešti člověka, se kterým bych chtěl strávit zbytek života. Je úžasný, vtipný, krásný, a další úžasné vlastnosti má, ale především je to Honza."

Po místnosti se chvilku nese jen ticho. Mamka vstane a jde mě obejmout. Obejmu ji taky. "My tě vždy vezmeme takového jaký jsi. Ať už jsi youtuber nebo cokoliv jiného. Jsi hlavně na syn, kterého milujeme."

Spadl mi kámen ze srdce. Taťka řekl, že nemůže probírat ty věci o ženských. Nijak jsem se neurazil, musím si začít zvykat. Oznámím jim, ze jdu za Honzou a vyrazím. Cestu moc neznám, mockrát jsem tam nebyl, ale přesto jsem tam trefil.

Zazvoním. Otevře mi jeho sestra Laura. "Ahoj, můžu za bráchou?"
"Ahoj Kájo, jako doma." Usmála se. Jsem mírně zděšený. Vstoupím do domu. Honza čeká za dveřmi. Přijde ke mě a políbí mě. Zavede mě do jejich obýváku. "Mami, tati, tohle je Kája."

"Dobrý den." Usměji se.
"Řekl jsem jim to." Šeptne mi do ucha.
Přidáme si ruce. Chvíli si povídáme, potom mě Honza odtáhne do pokoje, jeho legendárního zeleného pokoje.

Posadím se na postel. "Rodiče se právě se sestrou chytají do kina." Nadzvednu obočí, vím co tím myslí.

"Máme dům jen pro sebe ale je tady i Sára." Kdo by tu jeho kočku nechtěl domů že? Zasměji se.

Shodí mě na postel. Začne mě líbat na krku. "Ty jsi měl vše naplánované?"

"Jak to myslíš?" Zkousne si ret. "Ten kondom v kufru."

"Trochu, nechtěl jsem to celý podělat, ale vyšlo to. Nechtěl bych o tebe přijít." Políbil jsem ho na krk. Po tom co to dořekl, vytáhl kondom z nočního stolku a...

Probudil jsem se docela zpocený v posteli. Vzbudil mě budík. Promnu si oči. Co, to sakra bylo?!

Začalo To Budapeští| KonT/Mevy FanfikceWhere stories live. Discover now