Začalo To Budapeští| KonT/Mevy Fanfikce

24.

Po úspěšném hledání se usadíme. Honza se vším počítal. Místenky zarezervoval abychom seděli vedle sebe. Tohle nenapadne normálního člověka. je to Honza, můj Honza. Usměji se. "Vy jste zjistili, že jsme pijavice, proto jste to zarezervovali takto." Přikývli jsme s Honzou a začali se smát. Vlak se rozjel, za chvilku tohle budou jen vzpomínky, které po čase zapomeneme. Co když se s Honzou rozejdeme, zapomene na to nebo rovnou na sebe? Nechci, jen ta myšlenka se mi zhnusí. 

Nikdo z nás nesnídal. Z mého rozjímání mě vyruší kručení v břiše. "Jídlo?" Zeptá se Honza. "Jídlo." Odpovím radostně. Jdeme do jídelního vozu, který je hned za našim, holky nám hlídají věci. 

"Ještě jsem nesnídal a je deset. Mám hrozný hlad, co ty Kovy?" Promluví Honza do kamery a následně ji otočí na mě. "Já taky." Hypnotizuji kameru, ale nedívám se do čočky kamery. Ale na Honzu. Mého úžasného Honzu. Když si všimne, že se na něho divám lehce se usměje a zčervená. "Ne, oni si budou myslet, že jsem feťák nebo opilec." Drogy, legální či nelegální. Jaká droga je Honza. "Ale, já dělám komedii, to je můj job." Usměji se. "Ne, je jsem unavený a mám hlad. Prosím, dejte mi jídlo." Všichni ví, že miluji jídlo. 

Všechny mé drogy... jídlo, káva, zmrzlina, twitter a Honza.

Podívám se do kamery. Poté na Honzův mobil, co má položený na stole. "Hele, budík." Zasměji se. Otočí kameru zpátky na sebe. "To je super, že mi začal zvonit budík až teď."

Položí kameru a začne točit timelapse nás dvou. Po tom co si vybere a objednáme snídani, si povídáme o příjezdu do naší 'vesnice'. "Chci být s tebou a nechci to tajit, před nikým." Usměji se na něj. "Takže to oznámíme fanouškům?" Přikývnu. V tom nám přinesou naši vydatnou snídani. Sníme to, zaplatíme a jdeme zpět na naše místa. Péťa leží v klíně Vali a obě spí, divně, ale spí. "Asi měly těžkou noc." Mrkne na mě Honza. Já se nad tím jen usměji.