Začalo To Budapeští| KonT/Mevy Fanfikce

21.

Donesou nám jídlo. Donese ho ten stejný týpek, co jsem ho tenkrát potkal za záchodech. Začínám mít mírný strach. Přitisknu se maličko na vedle mě sedícího Honzu. Hodí na mě výraz 'Co je?' Kývnu směrem k odcházejícímu číšníkovi. Kývne, dá mi polibek na tvář a šeptne: "Neboj." Usměji se na něj. Následně se všichni pustíme do jídla.

Po jídle zaplatíme a odejdeme. "Tak co teď" Zeptám se.

"Tak asi půjdeme zpět do apartmánu si užívat poslední den tady ne?" Usměje se. Přikývnu.

Cestou se stavíme v cukrárně. Když už jsme tady, bůh ví, za jak dlouho sem pojedeme, tak zkusím i zmrzlinu. Dám si karamelovou. Po pár minutách na mě začne Honza psí oči. Koupil jsem si ji totiž jediný.

"Ty psisko jedno." Zasměji se a dám mu kornout se zmrzlinou.

Po tom co oba spořádáme zmrzlinu propleteme naše prsty.

V apartmánu se rozhodnu, že se půjdu vysprchovat. Svléknu si tričko. Přijdu k zrcadlu. Hubené tělo, žádný vypracovaný sval. Oblečení na mě visí. Přejedu si rukou po krku. Oslyším jak se otevírají dveře. Kdyby to byla Péťa nebo Vali tak bych sahal po tričku. Je to ale Honza. Usměje se na mě. Vidím jeho odraz pouze v zrcadle. Podívá se na mou ruku na krku a zpět na mě. Uculím se. Chytne mě za boky. Otočí mou hlavu na něj a políbí mě. Mé suché rty znovu obživli. Začneme se divoce líbat. Několikrát si prohrábneme vlasy. Nechá mě, i když vím že tohle nesnáší. Když jsem mu poprvé prohrábl vlasy odtáhl jsem se od něj. Jen dodal :"Ty jsi pro mě něco vyjímečného."

Oba si svlékneme zbytek oblečení a vlezeme společně do sprchy. Zatáhne mě do ní jak psa. Jen "zakňučím" a přirazím ho ke zdi. On je však rychlejší a hned jsem u zdi já. Přejedu si rukou po krku. Pustí na nás vlažnou vodu. "Vážně? Jen že se zítra vracíme..."

"Dělej a netýrej mě!" Křiknu po něm lehce. Prohnu se v zádech když přitiskne rty na můj krk.

Většinu našeho času jsme věnovali sobě než nějakému sprchování. Asi po patnácti minutách jsme vylezli. S tímto blbnutím bych nejradši neskončil. Spontální rozhodnutí jsou nejlepší.

Naráz oba skočíme na naši postel. Ještě chvíli si povídáme a blbneme. Honza mi usne v náručí. Mě, ale nedá spát jedna jediná myšlenka...

Co se stane až přijedeme?

Tak, už jen asi 3 nebo 4 kapitoly a končím O:).