Začalo To Budapeští| KonT/Mevy Fanfikce

2.

Oba vytáhneme notebooky, pustíme se do práce, po chvíli nám, ale vypadne wifi, Honza zapíná kameru. Já tam jako největší gamer pařím dinosaura na Google. "Zrovna projíždíme Moravou a nejde nám internet." Prohlásí do kamery a namíří to na mne a potom i mou obrazovku. Já vám ukážu, co dělat, když nefunguje internet." Úspěšně přeskakuji překážky. "Já chci bydlet na Moravě." Řeknu. "Jsi si jistý?" Zeptá se Honza. Zakroutím hlavou, že ne. Chudáci Moravané, hned jak se Honzovi naskytne příležitost, už ji bere. Ale baví mě to, jeho vtipy, jeho humor mám rád. "Prosím, ať se na to nedívá nikdo z Brna." Vypísknu, to bude komentářová bouře. Pomalu opouštíme Brno, internet stále nic, opřu se lokty o stůl a sleduji ubíhající krajinu za oknem, svítí slunce, je hezky. Podívám se na Honzu, ten se usmívá do mobilu, je opřený o sedačku, usměji se. Do obličeje mu spadl pramínek vlasů, ten si okamžitě spraví, je tak roztomilý, když se usmívá tím jeho kulišáckým úsměvem.

Po Brně k nám přisednou osoby, s kterými jsme se domluvili, ve dvou by byla nuda a bylo by to především podle mě divné, dost divné. Holky pozdravily a my je přivítali, Natka si sedla vedle Honzy, ten trošku zčervenal, nechápavě se na něj podívá, on mi, ale pohled nevěnuje, protože se dívá a povídá si s mou spolusedící, Terkou. Začali jsme se učit základní maďarské fráze, které nám nikomu moc nešli, teda až Natce. Užili jsme si s ním mnoho srandy, Honza to samozřejmě dokumentuje a já taky něco málo na sociální sítě. Jenže to už se blížila poslední stanice, Budapešť, hlavní nádraží.