Začalo To Budapeští| KonT/Mevy Fanfikce

19.

Honzovi najednou začne zvonit mobil. Zvedne ho. "Ahoj zlato, to víš, že jo, samozřejmě, těším se, pa." Udiveně se podívám na Honzu. Sice to řekl ironicky, ale i tak. Podívám se do země a jdu blíž k holkám, dál od Honzy. Když hovor definitivně položí. Pokračujeme v cestě. Jde k němu Vali. "Kdo ti volal?" Zeptá se. "Tomáš." Počkat.. "Jako Dogg?" Vletím mezi ně. Oddělím je tam silně až Valča málem spadne. "Promiň." Omluvím se jí. "

"Ano. Ukáže mi obrazovku mobilu, kde je číslo Tomáše. "S ním sis tehdy psal?" Přikývne, chytí mě za ruku. Podívám se do jeho očí. Usměje se. Je tak sladký. Moje zvrhlá stránka mysli ho začne v hlavě svlékat. Pustí mě a začne vlogovat. Protočím oči. Budu mu věřit.

Uvidíme parkoviště a hlavní budovy, ale i lidi. "Shit, musíme zpátky a hlavně patříme sem. Otočíme se a jdeme tam odkud jsme před chvílí vyšli, to znamená zpoza jednoho vlaků, který podle všeho dovážel lidi do Osvětimi.

"Riskneme to?" Zeptám se, než se mi ovšem dostane odpovědi, tak všichni vyšli. Ovšem Honza se zastaví a všimne si, že dveře od vlaku od předního vagónu jsou otevřené. "Jdeme tam." Zavelím a jdu dovnitř. Vykloním se z jednoho okénka a zamávám, podám Honzovi mobil ať vyfotí fotku. Po vyfocení mi vrátí mobil, ale podá i kameru se slovy: "Natoč to tam prosím, opatrně, ať, ale hlavně ty nějak blbě nešlápneš."

"Jop." Kamerou natočím celý vagón. Cestou z něj natáčím své nohy a zem, která je plná odpadků a kousků ze zdí a stropu. Sejdu dolů. Už vyjdeme směr k hangáru, který chceme za každou cenu vidět.