Hraničářka *POZASTAVENO*

Kapitola dvanáctá

Cesta k první zastávce jejich výpravy proběhla bez problémů. Nepotkali žádné skřety, což značilo jediné – temná strana zatím neví, že se vrátil Gandalf. Touto zastávkou byl Edoras, kde přenocovali a za úsvitu opět vyrazili na cestu. Další kroky šestičlenné výpravy již nebyly tak bezpečné. Sotva pár hodin jízdy od Edorasu narazili na tlupu skřetích zvědů, kteří pro ně nebyli problémem, avšak poněkud větší skupina jim byla v patách. Věděli to a báli se zastavit, někde v Edorasu je nejspíš objevili. Vůdcem těch skřetů měl být Ozbeg Ničitel. Velký skřet z Dol Gulduru byl stvořen pro jediný účel – zničit Bílého čaroděje dřív, než on zničí Saurona.

Skupina se blížila k Minas Tirith a každým okamžikem byli blíž. Už téměř viděli brány Bílého města, když se z lesa ze západu vynořilo asi třicet skřetů na vrrcích. Hobiti se bez zaváhání stáhli doprostřed skupiny, zatímco Gandalf, Glasur, Kaila a Renan byli připraveni bránit své i jejich životy. Za těch pár dní se Renan naučil jakž takž střílet a většinou svůj cíl trefil, byť málokdy smrtelně. I teď napnul luk a čekal, až se skřeti trochu přiblíží. Glasur si naopak připravil sekeru, zatímco Kaila se chopila svého meče. I Dribo vytáhl Žihadlo, jenž nádherně modře zářilo, ale spíše až pro případ nouze. Gandalf byl mocný čaroděj, tudíž vzal do ruky svou bílou hůl a meč plánoval tasit až když to bude nezbytně nutné.

,,Jeďte, máme šanci se dostat až k branám města!'' křikl Gadalf. Skřeti byli necelý kilometr za nimi, ale čaroděj měl nutkání se alespoň pokusit dojet až do cíle.

,,To nemáme šanci stihnout, Gandalfe! Postavíme se jim,'' namítl trpaslík. Nelíbila se mu představa, že by měli utíkat.

,,Dostaneme-li se blíž,'' pokračoval Gandalf, ,,přijede nám na pomoc gondorské vojsko.''

,,A co když ne?''ozvala se hraničářka pochybovačným hlasem.

,,Král Aragorn nás nenechá v úzkých,'' odpověděl, aniž by se po ní ohlédl. Hnal hobity před sebou, aby je měl stále na očích, zatímco rohanští sourozenci jeli za ním a trpaslík z Ereboru po jeho levici. Koně byli unavení a uštvaní dlouhou cestou a častými sprinty, ale tušili, že pokud zpomalí, čeká je smrt. Síly je opouštěly, ale stále běželi dál s nemalým úsilím. Ovšem i tak jim za chvíli vrrci se svými jezdci byli v patách.

,,Rychleji!'' křikl Gandalf a přemístil se do čela skupiny.

,,Zastavme a bojujme!'' odpověděla Kaila.

,,Proti tak velké tlupě nemáme šanci!'' namítl Glasur. Kaila protočila oči, ale neprotestovala a pobídla koně k ještě rychlejšímu sprintu. Brány Minas Tirith už byly na dohled.

,,To zvláneme!''zaradoval se Renan a sevřel pevněji otěže.

,,Vy jste snad pochybovali?'' pousmál se čaroděj. Avšak v tu chvíli byl trpaslík nucen použít svou zbraň. Setnul skřetovi hlavu jedinou ranou. Dostali se až k nim. Přestali utíkat a přichystali zbraně k obraně. Renan střílel jeden šíp za druhým, občas minul, občas trefil. Kaila se oháněla mečem, Glasur sekyrou. Gandalf bránil hobity, Dribo se ještě stíhal bránit mečíkem.

Naproti hraničářce stanul obrovitý skřet na ještě větším sněhobílém vrrkovi. Napřáhla se a sekla. Minula. Poprvé po tolika letech minula. Naopak skřet ji zasáhl zcela jistě. Padla do prachu vedle nějakého keře a už se nezvedla. V tu chvíli se ozvali trubky.

,,To je gondorské vojsko! Vydržte!'' oznámil Gandalf. Zatím si ani on, ani nikdo jiný nevšiml, že někdo schází.

Během několika okamžiků se kolem nich prohnali koně s jezdci. Všichni měli stříbrně se lesknoucí meče, právě nabroušené a čisté. Jejich koně byli chráněni stejně velkolepým brněním jako jezdci sami. Vrhli se na skřety a ti, kteří včas neutekli, skončili během pár minut s proraženými lebkami či setnutými hlavami. Jeden z rytířů přiklusal až k čarodějovi a sundal si přilbu. Hnědé vlasy mu spadaly po ramena a neoholené strniště zůstalo stejné jako před lety, avšak vlasy i vousy již poznamenaly šediny.

,,Gandalf?'' zasmál se radostně a objal starého přítele. ,,Čekali jsme vás až zítra. Jste všichni v pořádku?''

,,Ach ano, doufám,že ano, drahý Aragorne,'' odpověděl čaroděj stejně šťastně a pak se rozhlédl. ,,I když, chybí nám to děvče, kdepak je?''

,,A Dribo zmizel!'' vykřikl Pantaleon.

,,Vskutku,'' zhrozil se Gandalf.

,,Kaila je tady!'' vykřikl odněkud Renan. Vojsko se rozestoupilo a všichni pohlédli tím směrem. Žena ležící na zemi měla patrně rozseklé břicho, ale jejímu bratrovi se již dařilo zmírnit krvácení.

,,Dostaneme ji do města a dostane se jí té nejlepší lékařské pomoci,'' ujistil král čaroděje a vydal rozkazy o přesunu dívky do města. Všichni, kromě něj, Gandalfa a pěti vojáků se měli vrátit.

,,Moje žena se o ni postará,'' řekl Renanovi, když si všiml jeho vyděšeného výrazu.

,,Můj pane, až doteď jsem byl schopen sestru pokaždé zachránit, ale na toto nestačím. Nechci nijak zpochybňovat vaše slova, ale jste si jist, že to zvládnete?'' zeptal se Renan a sklopil zrak. Ještě nikdy nehovořil s králem.

,,Neměj obavy, moje žena je elfka z Roklinky, zvládne to lépe než kdokoli jiný,''usmál se Aragorn a když si všiml překvapeného výrazu rohanského mladíka, položil mu ruku na rameno a jediným pohledem ho přesvědčil, aby mu věřil.

,,Aragorne,'' ozval se čaroděj, ,,musíme vyrazit. Nejspíš mi unesli jednoho půlčíka.''

,,Ano, jedeme!''křikl král na své muže a naskočil na koně. Kailino bezvládné tělo již bylo spolu s vojskem na cestě do Minas Tirith a tři zbývající společníci ještě chvíli stáli a dívali se zamizející skupinou s králem Gondoru a Bílým čarodějem v čele.