Hraničářka *POZASTAVENO*

Kapitola čtvrtá

Dribo byl hobit s bralovskými kořeny a to, jak všichni dobře víme, znamená, že nabízenému dobrodružství neodolal. Té noci mu čaroděj nesdělil, o co přesně půjde, ale mladý hobit vždy obdivoval Bilba i Froda a dokonce i Smíška a svého dědečka Peregrina Brala. Chtěl někdy dokázat to, co oni a když se mu naskytla příležitost, o které věděl jen to, že jde o dobro celé Středozemě a že to nemusí přežít, neodmítl.

Brzy ráno už byl i s Gandalfem na cestě z Kraje a mířili do Rohanu, kde podle starého čaroděje čekali další tři účastníci výpravy.
,,Povězte Gandalfe, jaký byl ten Thorin Pavéza, o kterém jsem četl v knize starého Pytlíka? Líčil ho tam jako velkého hrdinu a dobrého přítele. Byl skutečně takový?"
Gandalf při vzpomínce na neobyčejně udatného trpaslíka chvíli mlčel, ale pak se pousmál. ,,Ano, to byl. Byl to úžasný trpaslík, to se musí nechat. Odvážný, moudrý a věrný. Škoda ho," povzdechl si.
,,A smím se zeptat, kdo teď vládne Osamělé hoře a celému Ereboru?" zeptal se zvědavě Dribo a stiskl uzdu svého poníka pevněji. Ještě nikdy na podobném zvířeti neseděl, ale i tak budil dojem, jakoby jezdil denně.

,,Bledý skřet slíbil, že vyhladí Durinův rod. Začal dvěma Thorinovými synovci, které nechal zabít. A pak byl na řadě samotný Thorin Pavéza. Myslel, že se mu skutečně podařilo pobít celou královskou linii, ale netušil, že Thorin měl ještě jednoho synovce. Ani on samotný to netušil. Ale Balin ho objevil a dostal na trůn. Sám je již pár let po smrti, ale samozřejmě jeho rod pokračuje a nyní vládne jeho syn. Ani nevím, jak se vlastně jmenuje," natáhl si z dýmky a vyfoukl.
,,Zajímavé. Kdy dorazíme do Rohanu? A kdo tam vlastně čeká?" Dribo byl nevyčerpatelná studnice různých otázek, protože on sám byl velmi zvědavý hobit, ale na tyto otázky se mu nedostalo odpovědi. Do cesty jim totiž zrovna ve chvíli, kdy chtěl Gandalf odpovědět, vběhl jiný půlčík. Tlustý, světlovlasý Pantaleon Křepelka.
,,Někam jedeš?" vyhrkl s pohledem upřeným na Driba, Gandalfa naprosto ignorujíc.
,,Ano, příteli. Jdu ve stopách svých (a vlastně i tvých) předků a pomůžu zachránit náš svět," řekl hrdě a skromně zároveň. ,,Dovol, abych ti představil Gandalfa Bílého!"
Tlouštík si nejspíš poprvé uvědomil přítomnost někoho jiného a když poznal, o koho jde, hluboce se uklonil a znervózněl.
,,Ach, dobré jitro. Já-já jsem Pantaleon Křepelka," představil se a znovu se uklonil.
,,Křepelka...Křepelka, kde jen jsem to slyšel...?" zapřemýšlel se čaroděj. A pak to jméno vykřikl znovu, ale tentokrát se mu v hlase zračilo poznání: ,,No jistě, Křepelka!" zasmál se. ,,V tom případě, drahý Křepelko, pojeďte s námi. Budete jistě užitečný. Váš otec také nejednou zachránil svého přítele, drahého Froda. Poník pana Brala unese dva hobity jako nic."
Tlouštík se usmál a pravil: ,,Ve skutečnosti byl Samvěd můj dědeček, ne otec. A víte, nemohu s vámi jít, nemám sebou ani zlaťák, kabát či kousek chleba a do Hobitína je to odsud pár hodin cesty, což by vás jistě velmi zdrželo."
,,To nebude problém," rozesmál se Gandalf, ,,zásoby jídla vystačí, peníze nejsou třeba a kabát? Na co? Noci nejsou tolik chladné a navíc budeme spát u ohně, jen pojeďte s námi, příteli."
Pantaleona nemuseli třikrát pobízet, dvakrát to postačilo. Rád by dokázal to, co kdysi jeho dědeček a tato příležitost se už nemusela opakovat. Proto souhlasil, že půjde s nimi.