Hraničářka *POZASTAVENO*

Kapitola devátá

Jak předpokládala, vzbudila se jako první a všichni kolem, dle očekávání, spali. Odfrkla si nad neschopností mužů a zvedla se. Navzdory tomu, že měla pouze minimální šanci, že něco chytí, vzala luk a vzdálila se od spáčů.

Procházela kolem metr vysokých borovic roztroušených všude okolo a uvědomila si, že jí vlastně chybí lesy severu, kde byla doma. Tam měla vždy dostatek zvěře a dokonce i hub a jedlých lesních plodů, takže hladu se bát nemusela. Ale tady? Tady nebylo nic, jen pár králíků a veverek, které nedokázala střelit. Zase tak dobrá nebyla, nikdy nepotřebovala mířit tak přesně na tak malý cíl, vždyť zabíjela jen skřety a vysokou či černou zvěř.

,,Hraničářko!" zaslechla hluboký hlas, doprovázený dusotem koňských kopyt, který ji vytrhl ze soustředění. Bez zaváhání napnula luk směrem, odkud hlas přišel a spatřila starého muže v šedivých hadrech, avšak s bílými vousy a vlasy, jak se k ní řítí na hnědém koni.
,,Gandalf?" vydechla úlevně a sklonila zbraň, zatímco čaroděj seskočil pár kroků od ní ze svého zvířete.
,,Cestování v podobných oblastech vyžaduje jisté proměny mého zevnějšku. Ano, jsem to já, starý Gandalf," zasmál se tak srdečně, jak to uměl jen on.
,,Tak povídačky nelhaly? Vrátil jste se," konstatovala.
,,Jistěže vrátil, Středozem mě potřebuje a já mám pro vás nemalý úkol a možná v průběhu cesty také zjistíte, že nejste tím, kým si myslíte, že jste," odpověděl a opřel se o svou hůl.
,,Co tím myslíte?" podívala se na něj s novým zájmem.
,,To zjistíte, až přijde správný čas," semkl rty v moudrém úsměvu.
,,Ten trpaslík, co jste ho poslal, nám už něco řekl, ale radši bych to slyšela od vás..." řekla.
,,Ale jistě, pojďme tedy za tím, jak říkáte, trpaslíkem a za vaším... bratrem." Než vyřkl poslední slovo, trochu zaváhal, ale Kaila si ničeho nevšimla a jen mlčky přikývla, načež se oba uchýlili ke spícím mužům.
Z pokusu o snídani asi nic nebude..., pomyslela si.

,,Já se tu strachuju o tvůj život a ty si klidně vykračuješ planinou s čarodějem," zasmál se Renan, který byl již vzhůru. Kaila se ušklíbla a podívala se na spícího trpaslíka. Nevypadal, že by se chystal probudit.
,,Vítám vás, Gandalfe. Je dobře, že jste se vrátil, když vás potřebujeme," uklonil se a trochu smutně se pousmál.
,,Přece nenechám staré přátele ve štychu," zamrkal překvapeně čaroděj a, stejně jako předtím hraničářka, sklonil pohled k trpaslíkovi. Ještě nikdy neviděl trpaslíka, který by spal takhle tvrdě.
,,Musíme si pospíšit, nechal jsem dva hobity na půli cesty," řekl. Měla to být nejspíš pobídka k tomu, aby Glasura vzbudili, což se také nakonec Renanovi povedlo.

O půl hodiny později již byli na cestě do Helmova žlebu, kde zůstali půlčíci. Měli před sebou den a půl cesty, chtěli dojet co nejdříve.
,,Povězte Gandalfe, kdo všechno se vrátil?" zeptal se Renan na otázku, která mu vrtala hlavou už pěkně dlouho.
Gandalf se na něj pootočil. ,,Já, pan Elrond z Roklinky a brzy se nejspíš objeví i Thranduil, pán lesních elfů. Ovšem, elfy už ve Středozemi, bohužel, nenajdete."
,,To je jedině dobře," zabrblal Glasur.
Čaroděj protočil oči a typicky trpasličí poznámku ignoroval. Trpaslíci a elfové...
,,Až dorazíme do Helmova žlebu a vyzvedneme hobity, pojedeme do Gondoru. Bude nás tam čekat pan Elrond spolu s jedním starým přítelem. Pomohou nám," oznámil.
,,Proč jste vlastně vybral nás?" ozvala se Kaila, která byla dosud zticha.
Gandalf se na chvíli odmlčel, jakoby hledal ta správná slova. Nakonec promluvil: ,,Chci ve společenstvu člověka, trpaslíka a hobita. Rád bych i elfa, ale to už asi nebude možné. Vy všichni, krom vás, drahý Renane, jste potomky dávných hrdinů a mých dobrých přátel. Vybral jsem vás, protože věřím, že dokážete jít ve stopách svých předků a zvládnete náročný úkol, který-"
,,Moment," přerušil ho Renan, ,,pokud tvrdíte, že všichni kromě mě jsou potomky hrdinů, co moje sestra?"
,,Jste si jist, že je to vaše sestra?" Čaroděj se mu na moment zadíval do očí a zvedl koutky úst do úsměvu. Naopak Renan i Kaila zastavili a zmateně se dívali na Gandalfova záda, jak se pomalu na svém koni vzdaloval.
,,Co to říkal?" zamumlala.
,,Netuším," semkl rty její bratr a pobídl koně.
Ona udělala to samé a nevědomky stiskla svůj přívěšek na krku.